FÓRUM SGA
Report FF 2009 by Tar-ara Istandil
Report z Festivalu fantazie 2009 by Tar-ara Istandil
(2. – 12. 7. 2009)



Na letní Festival se vždycky strašně těším. Tedy, já se těším na skoro každý con, ale vyhlídka jedenácti dní plných úžasné zábavy a parádních lidiček je přinejmenším lákavá :). Někdo by si snad mohl myslet, že jedenáct dní je příliš mnoho. Já patřím k té druhé skupině. Dala bych tak jeden den volna na spánek, kterého si na conu zrovna moc neužiju a pak klidně hurá další kolo. Mno, ale bohužel to tak není a já se musím spokojit alespoň s těmi jedenácti dny ;-).

Co se týče příprav na con. Po minulé zkušenosti z FF, kdy jsem musela dodělávat přednášky přímo na místě, jsem si řekla, že tohle tedy už nikdy nechci zažít. Skutečně jsem tedy všechny přednášky udělala už doma (i když tu poslední prezentaci jsem dopilovávala ještě do sedmi ráno v den odjezdu). Na conu jsem si pak už jen setřiďovala myšlenky (taky částečně již setříděné z domova), takže v tomto ohledu to bylo příjemnější, jak minule. Protože sedět nad notebookem a pracovat, zatímco se ostatní okolo baví...to se mi prostě extrémně nezamlouvá :).



Letošní FFko jsem ponejvíce strávila v trekovském naladění (a prosím, ne, s tím novým filmem to nemá pranic společného). Konečně o sobě totiž mohu prohlásit, že jsem viděla všechny Star Treky (ok, ok, ještě animovanou sérii :)). Před necelým rokem jsem si totiž konečně pustila DS9 (a omlouvám se všem, kdo čtou moje reporty pravidelně, neb si nadšené výkřiky o DS9 ten poslední necelý rok četli úplně v každym reportu ;-)), který mě velmi silně a velmi příjemně znovu nakopl a shlédla jsem i tu ENT. Nemusela jsem se tedy obávat žádných spoilerů a narážky na různé věci ze seriálů již padaly na úrodnou půdu.

Taktéž jsem si řekla, že SG kostýmy (mno, jeden plus jednu tématickou košili ;-)) už mám, ale chtělo by to právě též něco z ST. Uniforma je sice fain, ale na uniformě mě děsně štve jedna věc – nejsou tam kapsy. Já potřebuju kapsy. Kapsy jsou pro mě velmi podstatná část oblečení. Ale zamaskovat to nějak do té uniformy...tedy do té standardnější, to prostě nejde. A uniforma je už taky taková profláknutá (ale já budu mít taky, někdy ;-)). Co mě ale zaujalo víc než kdejaké uniformy, bylo různorodé odění mé nejmilovanější postavy a to Elima Garaka (jen tak pro pořádek, Elim se čte přibližně i:lm (případně ílim či ílem, ale ta hláska je taková neznělá), pamatujte na to ;-)). Tedy nějaké, některé jsou dosti...mno, hrozné ;-). Ale některé moc pěkné. Nejvíce se mi líbí ten do zelena s červeným T přes hruď. Po několika měsících hledání té správné látky (protože je tam samozřejmě vzorek), jsem rezignovala na úplnou autentičnost a zakoupila to, co bylo sehnatelné. Prostě něco vhodného s podobným vzorkem neexistuje. A pokud o tom někdo z vás ví, jsem jedno veeliké ucho ;-). To myslím vážně. Samozřejmě nepočítám ty autentické kostýmy z internetu za přímo astronomické ceny ;-). Takže tedy, zaurgovala jsem švadlenu a modlila se, aby se to stihlo do FF. Kostým byl tedy starý pouhých pár dní. Ještě bych ho chtěla do budoucna vylepšit, ale momentálně stačí a mám z něj ohromnou radost. Pro ty, co se mě v těch vedrech ptali, jestli mi v tom není teplo...no to si sakra pište, že v tom bylo teplo! :) Zprvu jsem se dokonce obávala, jestli si ho na sebe vůbec budu moci vzít. Nicméně díky mé přirozené zimomřivosti a velkému odhodlání byl kostým nejen snesitelný, ale prostě jsem se v tom cítila skvěle (tak trošku cardassiansky, ale z té dobré stránky...jj, taky mají dobré stránky ;-)). Pardon, rozepisuju se strašně, ale já z toho mám prostě radost ;-). A kostým sice vypadá na první pohled poměrně normálně (tedy až na ten komunikátor...mmch., Elim taky na misích komunikátor nosil, takže to není mimo ;-)), ale jelikož jsem poměrně často vysvětlovala okolí, o co se jedná, ke konci se mi zdálo, že si to i lidi zapamatovali. A díky těm vám všem, kteří mi kostým pochválili...to je jako pochválit mamince, že má pěkné děťátko ;-). A to oslovení „Garaku“ taky potěšilo (tedy ne, že bych se tak cítila, rozhodně Elim nejsem, zmiňuju to jen pro ten pocit :)).



Čtvrtek

Na con jsem jela s Blancou, Klenotkou, Nefertiti a Dragon Lordem. Čímž mnohokrát děkuji Blance za odvoz. Na Dejvické se sešla dívčí část posádky povozu, Dragona jsme vyzvedli až cestou. Mmch., z toho labyrintu garáží na Dejvické by se zamotala hlava i Mínotaurovi. Přestože jsme vyjížděli celkem rozumně, jeli jsme hrozně dlouho. Tedy ne, že by to vadilo, společnost byla výborná. Jen to horko. A zvláště na zádi. Příď totiž disponovala klimatizací, ale než se chladný vzduch dostal až k nám dozadu, byl již plně asimilován okolním nedýchatelňákem. Bavili jsme se o všem možném, třeba o filmech a o hercích, kde se Klenotka málem zasebevraždila, když zjistila, že Dragon nezná Malkoviche, případně nás všechny dorazila hláškou o jiném herci „Ten herec, víte co, jak má za sestru Jenny.“ (nebo nějaký podobný jméno). Cestou jsme se ještě zastavili na jídle, což jsem využila na na několik dní poslední pořádnou výživu.

Původně jsem doufala, že bych mohla stihnout ještě zahájení TREKfestu, bohužel jsme dorazili až později. Registrace, která tentokrát probíhala v aréně, byla velmi rychlá. Velmi potěšující fakt. Pak jsme se ubytovali, já s Nefertiti jsme šli na Smetanku, ostatní na Obchodku. O Obchodce jsem chvilku před FF i přemýšlela. Mít postel, klid, ale...normálně nejsem příliš společenský člověk (vážně :)), nicméně pokud se jedná o lidi se stejnou krevní skupinou, moje sociální cítění se obrátí o stoosmdesát stupňů. Mám ráda, když občas přijdu do třídy z programu a tam najdu nějaké lidi ochotné pokecat. A od dob, co mám pohodlnou karimatku, mi spaní ve spacácích taky nepřipadá vůbec drsné. A na letošní volbu si rozhodně nemohu stěžovat. Byly tu sice jisté výjimky v podobě řvoucích lidí o páté ranní těsně před kinem, kam jsme měli situovaná okna, ale pak se to naštěstí už uklidnilo. Navíc já chodívala spát dost pozdě, takže pokud někdo řval ve tři, tak mi to bylo srdečně fuk.

Po ubytování bylo ještě trochu času do mnou chtěného programu, takže jsem ten čas využila nejlépe, jak jsem dovedla a po té skvělé cestě, kdy jsem se koupala ve vlastním potu, jsem se šla trochu zkulturnit. Tou dobou jsou naštěstí sprchy volné. Obecně jsem se za celý Festival snažila o netypické časy a mohu říci, že v pět ráno je celkem slušná šance na to, že ve sprchách nikdo nebude ;-).

Na první program letošního FFka jsem vyrazila na Zahájení LOTRconu, ještě s Eleirou. Tam ještě dozníval workshop ve vyzdobení místnosti, tak jsme taky lehounce přiložili ruku k dílu a vybrali aspoň jeden plakátek. Zahájení spočívalo v představení linie a jejího programu. Někdy uprostřed mě zavolal(a) Pravda, jestli nemám jeden ze svých trailerů (zrovna na LOTR linii), takže jsem odcestovala zpět na Smetanku pro flashku. Na to zahájení jsem se pak dostala až na konci.

Pak jsme šli na další zahájení, tentokrát conu jako takového, které se konalo v kině. Když jsme dorazili do kina, byla tam již podstatná část SGAP a to jsme využili na vyfocení. Musím říct, že tolik se nás už dlouho na nějakou společnou fotku nesešlo. Jistě, ne všichni, ale přece. A ta fotka je nádherná. Taková hrozně pozitivní :).

Zahájení samozřejmě uváděl Vašek, vítal a lákal na program a dělil se s námi o zážitky ze zákulisí, třeba o zajímavé dopisy (např. to, že je FFko bohatší o dvě potkaní dámy, které mmch. spali nedaleko mé hlavy, ale musím říct, že byly velmi hodné :)). V mezičase se také pouštěly trailery na linie, včetně mé upoutávky na LOTRcon a taktéž Galacticon. Vašek mě potěšil tím, když řekl, že díky té BSG upoutávce se u Pravdů pustila BSG Minisérie. Jen tak dál :). Další část upoutávek byla od Margha. Např. jeho lákající videjko na TREKfest dovolenou jsem si pouštěla doma asi stokrát. Výborný počin :). Taktéž trailer na Geocon byl zajímavě udělaný. Vašek taktéž ještě vyprávěl o historii FFka a jeho příprav. Ukazoval třeba přestavování Vysočiny. To mě zaplavily nostalgické vzpomínky. Na ten pokoj s oprýskanými zdmi, vyrvaným topením a podlahou, kam by i myš rozpakovala vložit svou tlapku. Nicméně to pořád bylo FFko a dobře si vzpomínám, jak jsem se i na tom pokoji bavila (tehdy jsem vlastně poznala Gargamela :)). Ke konci pak Vašek pustil bombu v podobě videa tancujících lidiček...s nezaměnitelnou našroubovanou hlavou naší/našeho Pravdy :D.

Poté jsem přešla do Trekovské místnosti a setrvala tam až do začátku Orgií na můstku Enterprise. Tam jsem ovšem vydržela na první scénu a raději se stáhla na bar :), kde jsem se občerstvila a začala vyhledávat lidi. Ovšem vědoma toho, že další den mám přednášku, na které mi ze všech mých přenášek záleželo nejvíc plus ještě jednu, jsem šla na Smetanku, kde jsem si k tomu vzala poznámky, abych si setřídila myšlenky. A jelikož se ve třídě pak kvůli těm, co chtěli spát, zhaslo, odkráčela jsem do KDčka, kde jsem se zabydlela v horním patru. Našla jsem tam totiž část osazenstva SGAP, konkrétně Hexx, Shial, Zoidyho, Džejn a LAZYjohna a o zábavu bylo postaráno. Ale když pak odešli spát, zůstala jsem a ty myšlenky se opravdu pokusila srovnat :). Když jsem pak odcházela spát, stavila jsem se ještě na baru a tam se Margh, Omi, Galbovka a kdo to tam ještě všechno byl, postarali o to, že se ulehání do spacáku nekonalo za tmy ;-).



Pátek

Další den, resp. téhož dne o několik hodin později, jsem vstávala někdy po desáté. Zatím se žádný spánkový deficit neprojevoval, i když ne, že bych vstávala nějak zvlášť čile. Ten den začaly potíže s programem, aneb program nebyl. Naštěstí jsem si ale pamatovala, že v jedenáct má Johnak přednášku o Deep Space Nine, kde jsem samozřejmě nesměla chybět. Ten den jsem si oblékla svůj kostým ala Garak. Mmch., Margh mě furt přesvědčoval, ať dělám cardassianský krk, což mi názorně předváděl. Ale ne, nechci mít křeče ;-). Navíc, já netvrdím, že jsem Cardassian (na to nejsem ta správná svině ;-)). Ale Cardassiané jsou hrozně zajímavá rasa. Komplikovaní. Ale nejsou to všichni vraždící maniaci. Tak jim dejte šanci ;-). Tak, skončím s malou agitačkou a přejdu zas ke conu ;-).

Přednáška pojednávala o DS9 (kupodivu :)), o průběhu seriálu (mmch., pokud tam byl někdo, kdo neviděl, tak spoilery dostal slušnou nakládačku, ale myslím, že to tam snad lidi viděli) a o zajímavostech ze zákulisí.

Dále jsem šla na LOTRcon, kde přednášela Ala Finskou mytologii. Tu jsem vyslechla již minulý rok (a vlastně i minulý večer, protože jsem se s ní dala chvíli do řeči...s Alou se pěkně povídá, nějaký další večer jsme se taky zakecali a to o mytologiích a LotRovi a Duně, i ST :-)), ale za ten čas člověk zapomene a mytologie já ráda. Měla tam tedy pořádně narváno. Ale i tak jsem zůstala :).

Další hodinka se akorát hodila k tomu, abych se konečně nasnídala a došla si pro přednášku. Od dvou jsem totiž měla přednášku Elim Garak – krejčí a špión v jednom. Přednáším sice už poměrně dlouho, ale vždy jen v SG linii, tak toto byla taková malá premiéra. I kdyby bylo čtyřicet stupňů, řekla jsem si, že sem si prostě ten svůj kostým vzít musím. I kdybych měla padnout. Naštěstí se nic takového nekonalo a teplota byla sice vysoká, ale v mezích snesitelnosti. Na počátku jsem měla nějaké menší technické problémy, což je sice obvyklé, ale tentokrát mě to mrzelo o to víc, že zvláště tady byla každá minuta drahá. S politováním totiž musím zkonstatovat, že jsem se do času nevešla. Tedy, já bych o Garakovi dokázala mluvit polovinu dne, ale doufala jsem, že jsem ty všechny informace dostatečně zhustila, aby se vešly. Při jedné zkoušce doma jsem se dokonce i vešla.. Nicméně tady ne. A to jsem ještě večer předem dělala škrty na videích. Hrozně moc mě to mrzí. Možná to bylo trochu i z toho, jak chce člověk všechno stihnout a nestihne přitom nic Nicméně, snad se vám to i tak líbilo. Omluvte mé nadšení, já Elima prostě miluju. Označení „má nej postava v celém ST“ snad hovoří dostatečně ;-). Navíc když něco máte tak moc rádi, tak sestříhávání informací, které vy považujete za zajímavé a důležité samozřejmě všechny, je o to bolestivější :). Snažila jsem se ho co nejlépe popsat, jeho vlastnosti, motivy, činy, taktéž vztahy s ostatními a zajímavostmi okolo. Pro navnadění jsem na začátek pustila music video, které jsem před časem udělala právě na tuto postavu (nedlouho po dokoukání ds9, kdy to prostě muselo nějak ven :)). Čas mi nevyšel na popsání knih, které byly o něm/s ním napsány, takže jsem je jen prolétla. Taky na herce toho mnoho nezbylo, i když jednu historku jsem si přece neodpustila. A konec oněch interakcí s ostatními jsem taky hnala. Grrr. Nicméně mě následně potěšilo, když se pak o Garakovi se mnou lidé bavili, tak používali správnou výslovnost jeho křestního jména (ještě jednou – ílm ;-)). Třeba Praotec :).

Po přednášce jsem se ještě s Nefertiti poněkud rozladěně vrátila na Smetanku. Nefertiti mě sice ujišťovala, že to bylo dobré, ale to ji neuchránilo před tím, abych jí přednášku dopověděla :). Omlouvám se, ono to tak nějak vyplynulo z rozhovoru. Mluvím, mluvím a najednou jsem zjistila, že přednáším a Nefertiti dokonce i naslouchá. I když nevím, jak moc dobrovolně :). Ale děkuji ti za to ;-).

O Elimovi budu přednášet ještě na FFS a tam vložím také to, co jsem právě již nestihla, tak kdyby jste si to chtěli vyslechnout, velmi ráda vás tam uvidím ;-).

Po návratu do Trek místnosti jsem se zaměřila na Přední desítku a prodej věciček. Tam jsem se vůbec několikrát vracela. Vlastně to vypadalo, že kdykoli jsem se k tomu obchůdku přiblížila, něco jsem si tam zakoupila :). Ne, že bych toho snad litovala ;-). Mmch., ten horgonek měl možná vážně nějakou magickou moc :).

Nyní tam Tai přidávala něco dalšího ze svých výtvorů, což jsem samozřejmě nesměla opomenout. Taky jsem lehce pokecala, protože Tai strávila většinu conu na pokoji děláním na přednášce k SG, takže nebylo vůbec lehké na ni někde narazit. Tomuhle už říkám extrémní příprava. A už jsem ji tak nějak naslibovala, že jestli to ještě jednou udělá, vypíšu na ni quest, že ano, Tai...;-).

Prodej se protáhl až do přednášky od Samuela, který přednášel Několik dní s Tashou, Quarkem a Rozahn. Představitelé těchto postav tu totiž minulý rok byli na setkání s fanoušky (jj, byla jsem tam ;-)) a dozvědět se něco ze zákulisí je taky zajímavé. Přišla bych asi stejně, nicméně Samuel mi předtím prozradil, že byl i na nějakém italském conu, kde byl, mimo jiné, i Andrew Robinson aneb představitel Garaka. Tím byl můj program samozřejmě čistě jasný ;-). O „Tashe, Quarkovi a Rozahn“ jsem poslouchala na půl ucha (to proto, že jsem se snažila stíhat ještě tu Tai), ale jakmile Samuel přešel na ten italský con, nasáčkovala jsem se do nejpřednější řady a pořádně se zaposlouchala. A záviděla. Bohové moji, jak já záviděla...a závidím ;-). Na onom conu byli Avary Brooks (Ben Sisko), Marc Alaimo (gul Dukat) a Andrew Robinson (Elim Garak). První jmenovaný se mi z vyprávění zdál poněkud odměřenější. Marca Alaima jsem měla to štěstí potkat sama na Fedconu, kde na mě udělal dojem. Mno a Andrew Robinson :-D. O něm Samuel mluvil nejvíc ;-). Hodnotil ho jako velmi příjemnou a přátelskou osobu a vyprávěl pár historek, při nichž má závist dosahovala nebezpečných výšin. Na konci přednášky ještě vyjevil, kdo přijede do českých zemí tento rok, tedy John Billingsley (Phlox v ENT) a (tehdy se to tedy ještě nevědělo) jeho žena Bonnie. Což bylo naprosto parádní a skvělé, tedy alespoň dle mého názoru, neb Johna i jeho ženu Bonitu jsem potkala na Fedconu a byli tam naprosto úžasní. Tak to mě potěšilo.

Následně jsem skončila na Filmových a seriálových hláškách. Nějak jsem zůstala v místnosti a najednou tohle. Mno, ano, vzala jsem si formulář, poslouchala jsem hlášky, ale tak nějak...inu, mnoho jsem ten formulář nezaplnila. Styděla jsem se do té doby, než jsem zjistila, že okolí na tom taky není zrovna dvakrát nejlépe. Tomuhle se ale příště raději vyhnu ;-).

Pak jsem se vrátila na Smetanku, kde ve třídě bylo pár lidiček, takže bylo o zábavu postaráno. Vlastně celkem podobné složení jako před tím ten večer. Prostě záruka zábavy. To jsou právě ty chvíle, o kterých jsem mluvila, když jsem popisovala, proč se mi líbí být v třídě ve spacácích s hodně lidma. Vzpomenu Zoidyho Supersheppa a zainteresovaní si jistě vybaví ;-).

Pak jsem si opět sbalila desky s něco poznámkami a hlavně DVDčkem s přednáškami a mazala na LOTRcon, kde jsem další přednášku měla. O severské mytologii. Vlastně další liniová premiéra. To se tedy taky tak úplně nepovedlo. Resp. první polovina. Špatné bylo, že jsem neměla mikrofon. Na tak malou místnost totiž nebyl přidělen. A já bohužel mluvím celkem potichu. Naštěstí tam byl osobní mikrofon, takže ten se poté uvedl do provozu a už mě slyšet bylo. Prý jsem taky zněla nejistě (tedy někdo říkal, někdo ne). Za což se případně omlouvám, nicméně tím, o čem jsem hovořila, jsem si dost jistá. To já jen případným těm, kdo by se odkazovali na nějaké další verze příběhů.

Poté jsem vyrazila na ST Sci-fi táborák. Ten začal kapku později, takže jsem se ještě stačila občerstvit po dlouhém dni. Na zemi vpředu místnosti byla polínka, v jejichž nitru opravdu něco svítilo (nešla jsem ale blíž, tak nevím, jak to bylo zkonstruováno). Kolem byli posedaní lidé a na plátno se promítaly texty písní, které zněly místností. Byly to ST variace na normální táborové písničky.

Ke konci dne nebo spíš večera, jsem ještě kecala s lidmi u baru, například s Pelekem, kdy jsme probírali leccos. Třeba airsoft nebo názor na „nový ST“ (tak na to přišla od mnohých lidí několikrát řeč, ale já se tomu většinou pokoušela vyhnout, protože se vždycky děsně rozpálím...a ne pozitivně ;-)).



Sobota

Politický a armádní systém Andoru. Zní to dobře, že? Tedy, mě ano. Nicméně, bylo to v deset. Omlouvám se, Andoriani, ale dřív jsem prostě vstát nemohla. Naštěstí na jedenáctou už to šlo. To bylo Mám doma ST. Na to jsem se těšila už v předstihu. Dělala to Hypo a ta obesílala lidi s prosbou, aby ji poslali fotky všeho možného ST, co mají doma. A na přednášce to pak bylo ukázáno, případně lidmi přímo okomentováno. Ostatní se pak mohli třeba inspirovat (já už se třeba inspirovala ;-)). Anebo prostě sledovat a případně slintat nad sbírkami těch ostatních. Bylo tam lecos - staré výstřižky z novin, plakáty, modely, knihy, podepsané fotky, trikordéry a paddy a mnoho dalšího. Pocit závisti se mi opět dostavil do mysli :).

Dále přišla na řadu kreativní činnost aneb jak si vyrobit ST drobnost. První části s modelovací hmotou jsem se raději vyhla a jen sledovala modeláře. Nicméně doma jsem teď našla taky takovou modelovací hmotu a spolu s jednou z pár inspirací z té přednášky předcházející si pěkně plánuju :). Druhá část tvorby ST věciček zahrnovala odlévání z lukoprenu. Bohužel jsem nic moc plastického, na co bych chtěla udělat formu, neměla, nicméně z útrob mých kapes jsem vyndala cardassijský znak a ten jsem si tedy nechala odlít. Tedy, je to poznat, i když to moc plastické není, ale uvidíme, co se s tím ještě bude dát dělat ;-). A děkuji tímto Foxovi, že mi formičku uchránil, zatímco schla a uschoval, takže jsem si ji pak mohla vyzvednout.

Lehká pauza na jídlo a pak už jsem šupajdila na BSG bojovku Frak Earth. Vyšla jsem brzy a narazila na Entonyho, kterak nese luk. Zastavili jsme se, abychom podebatili. V LOTR linii se právě konaly lukostřelecké závody, proto ten luk. Mě, jako lukostřelce, zbraň samozřejmě zaujala. A při bližším pohledu jsem si na ní i lecčeho všimla. To, že luk neměl zakládku, by ještě nebylo nic hrozného. To, že luk ovšem neměl ani zářezy na tětivu...;-). Když jsem na to upozornila Entonyho, jen mávl rukou, že to nevadí, čímž mě tedy příliš nepřesvědčil. Nedlouho poté přišel nějaký člověk a luk natáhl. Co myslíte...jj, přesně, tětiva se svezla a já (tedy poté, co jsem viděla, že osoba nebyla nijak zasažena) jsem měla co dělat, abych se udržela na nohou, neboť mi právě nastaly druhé Vánoce :D. Ale jinak, luk, ač tak na první pohled nevypadal, měl hodně slabý nátah a šípy se musely střílet balistickou křivkou, neb šly dosti rychle k zemi (navíc to byly ty s bambulkou, dřevárenské). Entony tedy říkal něco o tom, že se bude střílet na pohyblivý terč, ale nemyslela jsem si, že by to střílení na sebe jako skřeta myslel vážně. Mno, nevím, nevím, zda bych třeba nešla místo BSG hry sem. Zase zastřílet si na Entonyho...;-). Protože tak to přesně probíhalo, jak jsem později zjistila. Mno jo, člověk nemůže mít vše :).

Pokračovala jsem tedy na BSG hru, kde jsem potkala Deuse s tím, že to ještě chvilku potrvá. Čekala jsem venku pod stínem na židličce a říkala si, jestli náhodou nebudu hrát sama. Naštěstí se mnohem větší grupa schovávala ve stínu dalšího stromu nedaleko mé pozice. Utvořili jsme teamy, já se spojila se Saphirou a Aslanem (mmch., ten Aslan tak děsně vyrostl, za chvíli bude větší jak já :)). Teamy se vypouštěly po nějakých pěti minutách a jelikož jsme byli skoro na konci, šla jsem se do Sokolovny porozhlédnout po věcičkách, co tam měli. Dlouho jsem třeba očumovala obchod s figurkami a modely, zatím zaměřena na velmi pěkně vypadající DHD. Poněkud rušivý element bylo to, že k DHD byl ještě prior. Tedy ten byl hlavní, ale mě se to DHDčko tak líbilo :). Ale měla jsem ještě čas si promyslet, zda koupit či nekoupit, neb tam prodejci byli ještě následující víkend. Mmch. tento obchod byl již poměrně slušně vykoupen. Když se objevil, leckdo (Ziina, Deus, spousta ostatních) naběhl a odlehčil mu slušnou měrou. Takovýho centuriona jsem už prostě neměla šanci získat. A u něj bych si možná říct i dala. Ale naštěstí nejsem moc na figurky (naštěstí, protože to bych odlehčila peněžence i kontu opravdu dosti ;-)). Modely tam tehdy snad ještě neměli, zato nějaké phasery a trikordéry (tedy ten už ne, ten vykoupila Saphira :)). Uvažovala jsem o tom, i když posléze jsem zjistila, že to byla nejspíš novofilmová verze, tak to mě nemrzí.

Ale zpět ke hře. Konečně jsme se tedy dostali na řadu. Hra naštěstí tentokrát nebyla na čas. Upřímně řečeno, kdyby byla, tak tedy nevím, zda bych se zúčastnila. Totiž pobíhat v tom slunci v mém kostýmu....uff. Takhle jsme si vždycky vyhledali nějaký stín a klídek a pohodička, to se mi moc líbilo :). Začátek hry byl tedy poněkud vyčkávací, neboť stanoviště č. 1 bylo nějak oblíbené pro záseky. Když jsme se k němu přiblížili, byli před námi ještě dva teamy. Takže jsme si zalezli do stínu a vyčkávali. Chvíli sami, pak se k nám po pěti minutách přidal poslední team ve složení Eliass s Alex.

Když jsme se konečně dostali na stanoviště, zjistili jsme, co bylo tím zdržujícím elementem. Byla to totiž poznávačka lodí z BSG. Bylo jich na obrázku šest. Věděli jsme dvě. Ostatní...byl ten problém. Navíc se lodě pletou z různých seriálů dohromady, takže složit to nějak dohromady...uff. Dostali jsme i lehkou nápovědu, že třeba tahle loď byla i ve Star Treku a rozdělovala se na tři. Což jsem tedy zaúpěla, neboť jsem přesně věděla, co se na té lodi stalo, byla bych schopna říct i díl a určitě vyjmenovat nějaké hlášky, ale název lodi...hmm :D. Mno, bohužel tedy nebylo napovězeno přes SG. Nicméně po této zkušenosti zase mohu zkonstatovat, že toho Prométhea ze Star Treku si už sakra budu pamatovat ;-). Jo a možná i z té BSG ;-).

Další stanoviště se mi hrozitánsky líbilo :). Měli jsme totiž k názvům Kolonií přiřadit znamení zvěrokruhu. Saphira těmi vědomostmi evidentně disponovala taktéž. Já znamení zvěrokruhu latinsky znám velmi dobře a to díky tomu, že znám každý symbol na hvězdné bráně názvem (tak o tom přednáším, tak bych měla, že). Mno a jelikož jsou symboly ze souhvězdí a jelikož obsahují i zvěrokruh a jelikož jsem si této SG x BSG věci všimla již v minulosti....prostě parádní stanoviště ;-).

Pak jsme měli přiřazovat ke jménům dabérů jména postav z BSG, které dabují. Tak na dabovanou BSG se nikdo nedíváme, tak to byl trochu problém. Ok, Soukup byl jednoduchý, pak to ovšem šlo cestou dedukce a pravděpodobnosti. Třeba pohlaví dabéra, přibližný věk a pak pravděpodobnost výskytu postav aneb bude tam určitě dost hlavních. A docela jsme bodovali, to tedy jo :).

Další bylo trošičku horší. Tam bylo několik úkolů. Něco na vyjmenování několika tvůrců z BSG a ještě něco a na konec přiřazování cylonů k jejich číslům. Sopdet z naší dedukce měla docela srandu, protože jak jsme to dávali dohromady „ten malej, jak se jmenuje...však víš....a ten černoch...“. Ale tak plus mínus jsme to nějak složili :).

Poslední stanoviště bylo nejvtipnější. Ono už když jsem se k němu přibližovala, říkala jsem si, že Ziina nevěstí nic slušného. Po jejím uvítání a chvilkovému rozptýlení ohledně přítomnosti jednoho venkovního traktůrku (rozumnějte – traktor....Torchwood...nic? Tak to jste to neviděli, doplnit ;-)), jsme dostávali zajímavé otázky. Třeba kolik BSG párů se prošlo po Zemi. Naprosto výborná byla otázka, jakou nejrychlejší cestou by Baltar mohl dostat AIDS, kdyby ho na Nové Caprice měl Cavil :D. Šla jsem po...inu, po fyzických kontaktech, až jsem tedy skončila Baltarem. To je krásný, když si člověk musí vybavit, kdo s kým v jaké návaznosti spal :D.

Tím úkoly v terénu končily a my se vraceli nazpět. Jak jsme se vraceli, Saphira vytáhla svůj trikortér a celou cestu jsme s ním blbli. Tak ono je to tak krásný, když se to otevře a ještě zapípá a rozsvítí se to ;-). Mno, řekněte že ne ;-). Návrat probíhal krásně tématicky...s trikordérem jako navigací, já v ST kostýmu...aspoň Saphira vypadala patřičtě galacticovsky.

Poslední úkol spočíval v tom, uhádnout osobu z indicií, které jsme na každém stanovišti dostali. Bylo to docela jednoduché, zvláště ze slov „Laura“ a „milenec“. Odpovědí byl Adar. Ještě jsme udělali teamovou fotku a pak se rozpustili, protože vyhlášení se konalo až večer. Ještě jak se jmenoval náš team – byli jsme Out of Inspiration, což bezradně prohodila Saphira při vybírání jména a ujalo se to :). BSG hra rozhodně parádní. Díky za ni.

Odkráčela jsem na besedu s Trevorem Jonesem. Ten se ukázal jako příjemný pán, co rád mluví a neustále odbíhá od tématu. Ale mluvil zajímavě. Dozvěděli jsme se něco o tom, jak se tvoří soundtracky (nebo alespoň jak on tvoří), že Poslední Mohykán nebyl tak úplně plně jeho a nebo to, jak vnímá svět kolem. Ve zvucích. A když zrovna vyprávěl, jak se tvoří hudba, ukázal dozadu a řekl, že by klidně rád složil hudbu pro toho chlapce v červeném, což, když jsem se ohlédla, byl Pomeranč :).

V průběhu besedy mi zavolala Markéta, což je má kolegyně z práce, kterou jsem lehce na FF naverbovala. Sice tu nebyla dlouho, ale byla a líbilo se jí to :). Nicméně tehdy právě dorazila a mobilem mi oznamovala, že se na con přijde podívat až zítra, že teď je v hotelu. Na což jsem zareagovala poněkud překvapeně stylem „Cože? Vždyť je ještě brzo, koukej sem přijet, vždyť přijdeš o spoustu programu...“. A ke konci besedy se opravdu objevila ;-). A myslím, že nelitovala. O Jonesovi se také vyjadřovala velmi pochvalně.

V osm večer bylo divadlo OKTAN teamu. Díky zkušenosti z předminulého CzechTREKu jsem se na to hrozně těšila, protože jejich minulé představení jsem si připomínala ještě mnoho dní poté. Nicméně toto...mě až tak nenadchlo. Uvažovala jsem, jestli nemám přeběhnout na přednášku o Keltech, ale nakonec jsem tam zůstala.

Po deváté začínala Havajská noc v ST linii. Na tu jsem se moc těšila. Přestože jsem podcenila svou skříň doma a žádné tématické šatstvo odtamtud nevytáhla. Za což se omlouvám. Ale tématicky oděných tam naštěstí bylo dost. Ale předbíhám.

Část této zábavy jsem si nechala utéct, neboť jsem čekala na to, kdy se bude vyhodnocovat ta BSG hra. Tak, nebyly jsme na tom tak špatně, ne. Navíc na vyhodnocování se prostě chodí. Čekala jsem ještě spolu s Eliassem, což bylo samozřejmě pěkné čekání, neboť s Eliassem se vždycky pěkně povídá. Přešli jsme ven, kde jsme potkali myslím i BožaNa a shlédli jsme boj se světelnými meči, které krásně zářily v nastávající tmě. Po desáté konečně přišel Deus a soutěž vyhlásil. Náš team skončil druhý ;-). A pak už jsem konečně zmizela na tu Havajskou noc. Tam jsem bohužel zjistila, že se za tu hodinu už mnoho odehrálo. Mrzí mě, že jsem to zmeškala. Na druhou stranu, mnoho toho ještě čekalo.

Když jsem dorazila, málem jsem se neprodrala přes frontu, která čekala na nápoje, které se u baru prodávaly. A jejich názvy zněly krásně trekovsky :). Tehdy jsem zalitovala, že alkohol nemám ráda. V místnosti bylo narváno, ale to zábavě nebránilo. Byl tam také Superlama v pěkném klobouku, v rukou polovinu kokosového ořechu, ze kterého upíjel lahodné nápoje. Ten kokosový ořeh s sebou měl pak ještě při několika příležitostech. Oslovil mě Lore a vyptával se na můj kostým, čímž si samozřejmě získal mou pozornost, a pak jsme se bavili o kostýmech obecně a o jejich úskalích. I když nevím, zda si to další dny pamatoval :). Mluvil sice srozumitelně, ale bylo vidět, že už má pár lahodných nápojů za sebou :).

Pořádalo se několik soutěží jako třeba upíjení nápojů z dlouhých brček nebo třeba oblíbené podlézání tyče, na jehož finále k nám zavítali i Sithové (a možná i nějací Jedi) v čele s Tess a podlézalo se pod světelnými meči :). Též se soutěžilo o nejlepší kotým a po úporném klání to nakonec vyhál havajan s velkým sombrérem :). Tancoval se i nějaký tanec na motivy havajského tance :). Mám ráda synchronizované tancování :). Mno a pak už probíhalo volné tancování a to trvalo dlouho do noci. To jsem si taktéž náramně užila.

Noc jsem zakončila v příjemné společnosti Eliasse, Superlamy a Praotce. Mmch., Praotec mi věnoval takovou desku s obrázky z DS9,(kterou obdržel někdy během havajské noci) kde byl vyobrazen i Odo a hlavně Elim, což jsem s díky přijala.



Neděle

V neděli jsem opět vstávala tak, abych stihla program v jedenáct, kam bylo umístěno pokračování Mám doma ST (ST kolem nás nakonec nebylo). Nicméně materiálu bylo dost, tak proč ne. Pokračovalo předvádění ST v domácnostech a kdo se s čím může pochlubit. Také jsem něco Hypo posílala, takže i já dostala prostor na představení toho mého. To sice většinou poněkud vadlo ve světlech ostatních cenností (ale za tu dobu, co jsem to začala aktivně shromažďovat, což bylo nedávno, jsem si zas tak nestěžovala), ale zase jsem se alespoň mohla pochlubit mou sbírkou podpisů od různých ST herců, které jsem získala nejen díky zahraničnímu výletu. Nicméně své nedostatky doháním, jak mohu a když se rozhlédnu po sbírce teď, rozrostla se poměrně slušně a bude v tom nadále pokračovat :) (ebay nyní solidně vypomáhá ;-)).

Jinak mě u ostatních kromě téměř všeho zaujalo například zajímavě ozdobené WC, kde má trůnící člověk možnost si pročítat různé kartičky, které jsou na stěnách místnůstky (to se opravdu jen tak nevidí :)) nebo třeba model Galoru, u kterého jsem si zaslintala závistí.

Dále měla Claire ST na sklo, takže někteří z nás opět zapojili svého tvůrčího ducha a hráli si s barvičkama :). Pak jsem měla akorát okno na malou svačinku a hupky dupky přednášet na LOTRcon Runové písmo u nás i na Ardě. Zde to bylo lepší v tom, že už jsem měla od začátku mikrofon :). Hovořila jsem o runách, o skladbě abecedy a nápisech na památkách a ve druhé části přednášky jsem se věnovala runám v Tolkienově světě. Jejich podobách, vývoji a taktéž jsem měla několik ukázek a to jak ze zpodobnění, jak to bylo v knihách, tak též i věci ve filmu. Není toho tam mnoho, ale i tak se dá nalézt spoustu zajímavostí. Jen mě trošku překvapilo, že nikdo z posluchačů prý nikdy nezkoušel překlad run, jak jsou v knihách na prvních listech (nemyslím klasiku jako „postav se k šedému kameni...“, ale ten runový mód v angličtině). Tak snad někdo pak zkusil :).

Po skončení jsem si pospíšila před kino, kde probíhalo hromadné focení trekkies. Dělalo se několik fotek – všech, těch v kostýmu, v různých druzích kostýmů a jednotlivých klubů. Většina uniforem byla těch z First Contact/pozdější DS9 či TNG. Já s Marghem jsme byly osamoceně foceni, jelikož jsme nezapadali mezi ostatní rozdělování (Margh měl ENT uniformu). Zahlédla jsem i procházející Tai, tak jsem se sní chvíli bavila, než zas zmizela na svůj pokoj, kde stále dodělávala přednášku.

Poté jsem opět šupajdila na Trevora Jonese, se kterým probíhala druhá beseda. Ta se nesla v podobném duchu jako ta předchozí a navíc nám i něco zahrál. Na besedu navazovala autogramiáda, kam jsem se já a pár dalších SGAP dostalo na začátek fronty. Zakoupila jsem si fotku a nechala si ji od toho milého pána podepsat. Poděkovala jsem mu a s přáním hezkého pobytu tady u nás jsem opustila místnost. Skrze otevřené okno se mi pak ještě podařilo zvěčnit při podepisování pár šťastně se tvářících lidiček z SGAP.

Další program patřil Torchwood divadlu. Čekala jsem, že to bude úchylné a taky že bylo :). Na divadlo jsem ještě nalákala tu mou kolegyni z práce...a tak si tak říkám, jestli z toho nemá nějaké trvalé následky. To víte, netrénovaný člověk ;-). Ještě mě tedy odrovnal Tillion z otázkou...ale ne, raději ne, to je až příliš úchylné. Udělám vyjímku a jednu úchylnost si odpustím, že, Tillione (a Sopdet!)? ;-)

Tak tedy divadlo nás seznámilo s Torchwoodem a novým Doctorem, který se rád ožíral. A Torchwood zase rád...mno, přesně to :-). Co byste taky od Torchwoodu čekali, že ;-). Výborná scéna tedy byla s Jackem, který stál na svém oblíbeném místě na střeše, tvářil se velmi důležitě a vítr se mu opíral do kabátu (aneb větrák a natřásání pláště díky asistentovi v pozadí) :D. Divadlo prokládalo mnoho videomateriálu promítaném na plátno. To zahrnovalo ale i třeba ukázky na nový Torchwood. Raději bych ale uvítala víc divadla a méně rušivých video vlivů.

Následující hodinku jsem si konečně našla čas na poflakování a strávila jsem ho s kolegyní Markétou. Sondovala jsem, jak se jí tu líbí a snažila se jí lehce přiblížit conovský život. Navštívili jsme také Dragona, který s sebou měl Plea, což je takový ten robotický dinosaurus s umělou inteligencí. Byl nový, takže zatím nic moc nedělal, ale hlazení se mu evidentně líbilo. Roztomilý dinosauřík :).

Od devíti bylo na programu Casino Risa. Tentokrát jsem tam byla již od počátku. V místnosti bylo umístěno několik stolů s různými hrami jako ruletou, hraní Tribblů, kostkami apod. A též házení kroužků na cíl. To bylo jednak hezké a jednak velmi výdělečné. V hrách se totiž dalo vyhrávat. A kdo bude mít na konci nejvíc žetonů, může něco pěkného vydražit. Obešla jsem většinu her, docela se mi dařilo, ale já nejsem příliš riskující typ, i když na tom zas tak moc nezáleží :). Užívala jsem si atmosféry a případnému povídání s lidmi. Z her se mi nejvíc líbilo ono házení na cíl (a ne proto, že se na tom dalo nejvíce vyhrát). Nebylo to tak lehké, ale člověk měl hodně pokusů, takže se většina lidí dříve či později trefila. Občas bylo zajímavé vymýšlet techniky hodu na cíl. Někdo to třeba řešil i tak, že najednou hodil celý pytel s kroužkama (tedy, jen ty kroužky, pytel si nechal v ruce, to by moc nešlo, že ;-)) a ono se něco zachytilo :).

Část času jsem strávila povídáním si s Baalem. Ten mi ukázal a posléze i zapůjčil svůj Iphone nebo Ipod nebo co to bylo, ale hlavně, na tom byl nainstalovaný prográmek, který simuloval trikordér. Největší zábava plynula za bioscenu, kde jsem si zjišťovala, že casino je plné mrtvých jedinců, případně jedinců s velmi pochybným stupněm inteligence a dalších. Bioscan měl naprosto úžasné hlášky o svých pacientech a jejich stavech :). Ano, je to infantilní, ale já se tím bavila docela dlouho ;-). Já prostě takovýhle věcičky zbožňuju (a ano, s něčím takovým jsem si hrála i na Sconu, měl to tam Eliass ;-)).

S Baalem jsme probrali něco Star Treku a sám se i nabídl, že mi pošle jednu hru. Ta mi skutečně přišla, tudíž děkuji pěkně a velice :). Až mi někdy čas dovolí si ji zahrát, dobudu s Cardassiany Alpha i Beta quadrant ;-).

Casino končilo dražbou, kdy si lidé mohli za své výhry koupit knihy a plakáty a různé další věci. A že tam padaly částky. Vyhrávalo se totiž mnohem více, než bylo v plánu a došlo až na šeky. U mně se projevila naprosto špatná strategie vyčkávání s tím, co kdyby tam bylo něco hezčího, kterou vřele nedoporučuju, protože je pěkně blbá ;-). Na konci jsem si odnesla pouze pohled Cardassie Prime, který pro mě jedině připadal v úvahu ;-) (a tak jako, pouze, ale pohledy byly dostupné pro všechny :)).

V KD se mi ještě později v noci podařilo potkat dávné známé z jedné dřevárny, co jsme kdysi se skupinou pořádali – Království Siria. A tyto dvě (Werenys a teď si na to druhé jméno nemohu vzpomenout :-/), potažmo celá ta družina (Archeriova) neustále dělala ve hře bordel :). Mno, uznejte, jak důstojně to vypadá, když mistr hraničářka hasí mistrovi jinému povolání ponožky... A to ty ponožky byla ještě sranda. Takové kouzlo, kdy se na dvě znepřátelené armády sešle nadrženost, to je teprve bordel ;-). Ale bylo to příjemné shledání a zavzpomínání na staré dobré časy :).



Pondělí

Den pro mě začal procházkou – Procházkou s trekkies. Prošli jsme se po Chotěboři, navštívili několik zajímavých míst a vyslechli mnoho zvláštních trekovských i zcela pravdivých conovských příběhů. Připomenula jsem si tak minulá dění na tomto conu, ať jsem už u toho přímo byla či ne. Došli jsme až k domu, kde mají „tu Věci“ (kulatou, kouřící, barvy měnící, já nevím co ještě :)), ale tu tam momentálně neměli. Ovšem později se ke mně donesly zvěsti, že prý ji tam později zas dali. Tam jsme tedy byli důrazně instruováni, abychom se drželi na druhé straně silnice, nezírali, nefotili a boty měli nasazeny. To je prostě jedna věc spojená s FFkama, kdy se sebrala skupina lidí a nejlépe v noci a bosa šla na výpravu, aby pohlédla a uctila tu „Věc“. Taky jsem na jedné takové výpravě byla :). I když tehdy tam Věc nebyla :-/. Možná to bylo, protože jsem si odmítla sundat na cestu boty :).

Při cestě jsme si povídali. Praotec se třeba přiznal (a to velmi hrdě), že byl jedním z těch, co v noci vyřvával u kina, za což jsem ho pěkně sjela, protože jsem nemohla kvůli tomu spát :). S Praotcem ale též přišla řeč na Cardassiany (mé oblíbené téma) a jak je to s jejich myšlením a povahou, tak jsme to trošku rozebírali a shodli jsme se, že to jsou sice vyčůrané potvory, ale zajímaví a s opodstatněnými motivy chování.

Někdy tehdy jsem pronesla, že by mě z Festivalu nikdo nedostal, na což Praotec zareagoval „Ani kdyby do Prahy přijel Andrew Robinson?“ (pozn. herec Garaka), čímž mě poněkud dostal :). Tak skoro nikdo. Procházka byla zas jedna z těch mnoha chvílí, kdy jsem se cítila extrémně šťastná a spokojená s tím, kde jsem.

Ve tři pak bylo oficiální Ukončení dovolené na Trekfestu 009. Pouštěla se videa, vzpomínalo se a probíhala velká děkovačka těm, kteří pro nás Trekfest zorganizovali. Děkuji vám všem velmi a hodně a mnohokrát. Byl úžasný :-).

Po Ukončení jsem přeběhla na SeriesCon, kde přednášeli Klenotka s Ashrakem o Fedconu. To byl další takový vzpomínkový program, protože jsem tam byla taky. Jen je mi líto, že na přednášce nebylo moc lidí. Myslím, že to je zajímavé téma i pro lidi, kteří se nikam do zahraničí nechystají. A že zážitků z Fedconu bylo požehnaně. Promítaly se fotky a Klenotka nebo Ashrak nebo oba je komentovali. Co se tam dělo, jací byli herci a tak dále. Taky jsem měla pár připomínek typem nadšených výkřiků :). Ta dvouhodinovka utekla jako voda.

Poté jsem se šla převléknout ze svého garakovského kostýmu do SG košile, protože se tématicky lépe hodila k tomu, co mělo přijít večer. Garakovský kostým jsem ale odkládala velmi neochotně a musela jsem se vyloženě nutit.

Po další hodině jsem měla přednášku Adresy světů aneb jak se jim naučit. Po úvodním přiblížení, jak to funguje, jsem se posluchače snažila naučit pár adres, které by se jim mohli třeba hodit, až budou na nějaké planetě pod palbou a budou muset rychle zmizet :). Učila jsem tak, že jsem jim ukázala adresu a do symbolů vložila nějaký krátký příběh, podle kterého si lze symboly lépe zapamatovat. Vím, že lidé mají různou paměť. Někdo si lépe pamatuje příběhy, někdo čísla, někdo něco jiného. Snažila jsem se povzbudit publikum, aby si udělalo vlastní vzorec na to, jak si to zapamatovat. U pár adres vznikly nové příběhy a celkem jsme se bavili nad popisováním symbolů. Ke konci si řekli, že příběhy nepotřebují, že si to zapamatují vizuálně a při zkoušce paměti celkem tvrdě narazili ;-). Ale, jak jsem později zjistila u své sgca hry, nejméně jeden člověk opravdu dával pozor :-).

Jelikož od osmi začínala velká akce Slavnostního udílení cen EýTý, rychle jsem se po přednášce sbalila a sypala tam. Tato akce byla spojením fenoménů ST a SG a v různých zvláštních kategoriích soutěžili představitelé obou fenoménů. Já jsem byla patronem jedné takové kategorie, takže jsem tam nemohla chybět. Tedy, ani kdybych nebyla, tak bych si to nenechala ujít ;-).

Pro vítěze se hlasovalo přes internet před FF. Hlasující člověk nejen přispěl k výsledku, ale také se nad tamními popisy a hláškami skvěle pobavil.Ceny se udílely v kategoriích Nejužvaněnější postava, Nejsexy zbraň, Nejslušivější účes, Nejpostradatelnější epizoda, Nejprofláknutější hláška, Nejnadanější dítě, Nejerotičtější scéna a Nejotravnější doktor.

Já byla patronem hned té první a tu vyhrál Rodney McKay. Šla jsem na pódium převzít cenu a řekla pár slov za toho, který tu nyní nemohl být, protože zrovna ležel a byl ošetřován. Každopádně jsem za něj poděkovala jemu a těm, kteří ho nebrzdili ve vývoji, přihodila pár pochval na jeho osobu a uvolnila místo dalším.

Výborná byla Tai, která dělala patrona kategorii Nejslušivější účes a cenu za Radka Zelenku přišla převzít ve velmi podobném účesu a pomalování, jakým Radka obdařily děti v epizodě Critical Mass. Nejsexy zbraň, kterou vyhrál vulkánský hmat, přišel převzít Pelek a uvedl nám příklad tohoto stisku u vulkánského páru. U Nejpostradatelnější epizody, kterou vyhrál VOY: Fight, přišel zase Omi s poznámkami napsaných na dlouhé roli toaletního papíru :). Jednoduše řečeno, byl to velmi zábavný večer. A provázeli tím nejrůznější fandomové SG a ST, případně obojí, osobnosti :), přičemž hráli krásné scénky a moc pěkně to uváděli. Třeba takový Margh jako Marge s modrým „účesem“ na hlavě a další :). Ceny byly mimochodem opravdu krásné. Ze dřeva, jednoduché a elegantní (mno, tak jednoduché zase ne :)). Škoda, že jsme si je nemohli nechat :-). Opravdu pěkný kus práce.

Udílení cen se trochu protáhlo a já díky tomu přišla pozdě na fanklubový sraz. Ale ještě tedy v rámci mezí, alespoň doufám :). Tam jsme probrali pár věcí k fanklubu, včetně toho, že budeme organizovat seriálovou linii v rámci ConventiConu, který měl proběhnout na konci září. Pak jsem já s Quinixem šli vytiskout a vylepit pár plakátů a na této výpravě jsem narazila na MontyJacka, který právě vyráběl titulky k music videu, které měl do přednášky. Po plakátové akci jsem se u něj zastavila a s vytvořením titulků mu pomohla. Písnička mi sice po čase už pěkně lezla na mozek, ale zase si můžu odškrtnout další večer v příjemné společnosti.

Dále jsem pokračovala k baru, kde u stolu sídlilo pár trekkies, takže o další zábavu bylo postaráno. Tentokrát tam byla dokonce i Tai a to ještě ve svém účesu z udílení cen. Pokecali jsme o ST i o SG a Tai mě lákala na hraní ST RPG hry, která měla příští den proběhnout. Něco s Klingony a Romulany. Hrozně jsem váhala. Larpy mám ráda, na druhou stranu, na conech chodím raději po programu a po lidech (mno, ne tak doslova, že ;-)). Rozmýšlela jsem se vlastně ještě druhý den ráno, ale nakonec jsem se nezúčastnila (částečně tomu taky dopomohlo to, že mě ten druhý den nějak pobolívala hlava). Spát jsem šla někdy v půl páté, ale to nezabránilo tomu, abych se ještě nezúčastnila pokecu na chodbě, kam se uchýlilo mnoho osazenstva SGAP.



Jen bych si ještě dovolila poznámku, že někdy tento den večer probíhalo promítání filmu Stmívání...na ten jsem tedy nechtěla ani omylem. Nicméně, teď toho trošku lituju, protože co mi vyprávěli lidi, co na něm byli...jaká skvělá atmosféra tam vládla...a upřímně lituji těch diváků, kteří se tam opravdu na ten film přišli podívat ;-).



Úterý

Ráno ...dopoledne...nebo možná odpoledne?...ne, myslím, že to nebylo tak pozdě...myslím....jsem vstala s mírnými bolestmi hlavy, které ale naštěstí po nedlouhém čase odezněly. První program byl pro mě Eleiřin Baal v mytologii a Stargate. Tuším, že to byla její první přednáška. Baala přednášela moc pěkně, hlavně z mytologického hlediska, což mě ani v nejmenším nevadilo. Bylo to poučné a zároveň vtipné.

Ten den jsem byla také v krámě v Chotěboři a tam jsem slyšela takovou pěknou hlášku. Bavili se tam totiž prodavačka s nějakou babičkou, přičemž ona babička si stěžovala, že tu nemají žádné jídlo. A prodavačka na to „Protože nás vyjedli ti mladí ufouni.“ :D

Déle jsem byla na SG Jukeboxu...možná...nebo taky ne, mám na tento den nějaké okno :). Ale je to pravděpodobné. Mno, ale raději přestanu mučit paměť, už tak dnes dostává chudinka zabrat, a přejdu k večerní hře První kontakt s Asgardy. Martja se mě ještě nějak den dva před tím dotázala, že já asi runy číst umím, co... mno, umím. Tak pronesla něco o tom, že to bude muset lehce přebudovat. Ale naštěstí se tak nestalo a já si pak v jednom z úkolů mohla krásně zapřekládat. To mě hrozně potěšilo :-). Ono praktické využití je za normálních podmínek poměrně obtížné ;-). Ale předbíhám.

Hra probíhala na teamy. Vždycky byly nějaké úkoly, které musely být splněny a dle toho pak team obdržel symboly k nějaké planetě (bohužel to ale nebyla žádná z těch, které jsem uměla). S kým já to byla v teamu ...pamatuji si rozhodně Stena, se kterým jsem v průběhu kecala a vyměňovali jsme si pěkné hlášky. Nezapomenutelné bylo, když jsme tak koukali po výzdobě Gateconu a najednou na zdi Enterprise. Na to jsme krásně synchronizovaně zareagovali pozvednutím ruky s pokynem dopředu, doplněnou dvouhlasným „Engage!“. :D

Zpět k úkolům. Například jsme hádali pojmy a názvy různých kategorií a to formou Šibenice. Nebylo to zrovna lehké. Tedy taky na jaké slovo člověk narazil a pak jakou zvolil strategii (na ní to záviselo hodně). Taktéž jsme nepřišli ani o pantomimu. Ta je dobrá vždycky :). Hádalo se též, co je na rozmazaných obrázcích, které se postupně zaostřovaly. To bylo taky docela těžký, zvláště tedy to uhádnout v rozumné míře rozmazanosti, za což bylo samozřejmě nejvíc bodů. Pak se tuším vyhodnotil nejlepší team (my ne, no :)) a ten se rozdělil na dva menší. A poté probíhala navigace, kdy jeden tleskal a druhý za ním kličkoval se zavázanýma očima. A vítězové byli zvoleni za novou Miss a Missáka Gateconu. Hra byla skvělá, krásně jsem si zasoutěžila, díky za ni :).

Při cestě na bar jsem potkala Superlamu, který si zrovna dělal pro jistotu obleček do deště, až prý bude odjíždět (na kole, bydlí totiž v Chotěboři), tak aby nezmokl. I když co jsem se ho pak ptala, tak prý už nepršelo, takže si ten krásně střižený pytel na odpadky s otvory pro ruce a hlavu na sebe brát nemusel :-).

Ve velkém sále probíhala Rockotéka, která se ovšem o něco později změnila v klasičtější diskotéku, za což jsem já osobně byla ráda (i když Yakuzza tak rozhodně nepůsobil :)) a zbytek večera jsem protancovala, hlavně s Damionem.



Středa

Ráno od desíti byla jediná přednáška v linii Harry Potter, na kterou bych ráda zašla, protože mám tu postavu ráda. Proč ale sakra od deseti :-/. Ještě večer jsem sváděla boj, zda si nenařídit budík, ale to tancování mě slušně vyčerpalo a už se začínala naplno projevovat conovská únava. Je mi to sice dost líto, ale na přednášku jsem nevstala. V pravdě, chrápala jsem až do odpoledních hodin a byl to můj poslední relativně dlouhý spánek, co jsem na conu absolvovala. Kdybych vážně vstala, asi bych o den dva dny později zkolabovala :).

Pěkně až ve tři jsem napochodovala na SGCA Riskuj. Hra probíhala podobně, jako už na Sconu, samozřejmě s jinými otázkami. Občas s velmi vtipnými odpovědmi :). Bylo to na teamy (já se Superlamou, který válel), kdy stylem hry Riskuj teamy vybíraly otázky a odpovídaly na ně (kupodivu ;-)). Mmch., krásný příklad otázky, co znamená zkratka SGCA...víte to? Tak to zapomeňte, protože Security, Guard and Control Agency zní mnohem lépe ;-). My skončili na druhém místě. Taky dobrý, nestežuju si :).

Pak mám opět mé oblíbené okno a vybavuji si až to, jak jsme tuším s Eliassem kecali u baru, když nám někdo přišel říci, že bude promítána epizoda WeXu, což je SG fanfilm, natáčený našimi SGC lidmi. Na díl jsme se snažili dostat, nicméně hora lidí, namačkaná až ke dveřím, nám to znemožnila. Tak někdy jindy.

Pak jsem šla očumovat 5 proti 5 v SG verzi. Soutěží provázel Margh za pohledu kamery nějaké televize, která si přišla zanatáčet. Margh se poté svěřil, že byl nervózní (poněkud ráznějšími slovy :)), ale imo mu to šlo dobře a ani to na něm moc nebylo vidět.

Ze soutěže jsem si pospíšila na Cosplay, soutěž kostýmů a něco jsem i stihla. Třeba konečně tancující Stroomtroopery, které jsem minule prošvihla. Sice jsem na to koukala z prostor za dveřmi kina a lépe ještě přes promítání na pozvednutém foťáku (příliš mnoho hlav), ale i tak to bylo dobré. A taky jsem nezmeškala výstup Cerneamodre ala Starbuck, která se přímo nádherně vkodrcala na scénu s flaškou v ruce jako správná Starbuck a poté dramaticky zvolala „What am I???“. To jsem málem lehla :D. Téhle hlášce nemůže rozumnět plně nikdo, kdo nebyl na FrakPárty :).

Večer jsem opět protancovala, ponejvíce s Damionem. Měla jsem mírnou snahu se naučit i nějaký regulérnější tanec, ale u snahy to taktéž jen zůstalo.



Čtvrtek

Na tento den byla naplánována velká akce. A sice, přijede Google auto, které nás zvěční a přidá do Googlu. Lidi byli vyzváni, aby přišli pokud možno v kostýmech a na určenou ulici byla vyvalena brána, aby byla pěkně vidět. Torchwood se zase seskupil na auto, kde pokud možno akčně pózoval. A tak různě. Ulice před kinem se brzy zaplnila a lidí se sešlo opravdu fůra. Až se nebylo málem kam postavit. Skoro jsem na to zapomněla (resp. myslela, že už to proběhlo), ale, toto se opravdu nedalo přehlédnout. A tak jsme čekali...a čekali...a... čekali. Mno a já se tak dívala na hodinky a říkala si, že za chvíli mi začne moje SGCA hra. I když, jak jsem tak koukala na tu ulici, moc hráčů tam asi nebude. Když pak přišla celá, raději jsem rychle odběhla zkontrolovat situaci. V místnosti opravdu žádní hráči nečekali. Tak jsem napsala lísteček, že hra proběhne až po přejezdu Googlu a vrátila se na čekací místo.

Konečně se něco začalo dít. Auto přijelo...normální osobní...a Vašek vyrazil řidiče pořádně seřvat. Mno a o něco později přijelo už opravdu to Google auto. Všichni zpozorněli, případně probudili své kolegy a zaujali své akční i neakční pozice. A potom auto projelo. „A to je všechno?“ Jo, bylo. Tak nic, tak dál :-).

Tak jsem se konečně odebrala na tu hru. Dopoledne se mi ještě podařilo získat CPčka, která jsem na to potřebovala, protože původní zamýšlení buď nemohli nebo šli na ten „nový ST film“. Mmch., ten si tímto v mých očích ještě o kus pohoršil, neboť mi nesebral jen CP, ale taky hráče, jak jsem zjistila. Vřelý díl mým CPčkům, jmenovitě Entonymu, Eleiře, Ashrakovi a Anně. Většina z nich dokonce na ten „ST“ film jít chtěla, ale nakonec se ho rozhodli obětovat, za což jim mnohokráte děkuji.

Hráčů přišlo pět, přičemž se Entonymu podařilo jednoho ještě před hrou odradit :-). Co mu to sakra řekl? :D Takže čtyři. Rozhodla jsem se, že prostě bude jeden team a hotovo. Alespoň nebudeme muset spěchat s úkoly a bude na vše dost času, přestože už lehce zredukovaného oním Google zpožděním. Team byl tedy složen z Rendie, Teal’auc, Demi a Mirka. V místnosti během hry ještě probíhala SGC rada, ale té jsem se bohužel neúčastnila, ze zřejmých důvodů

O co ve hře šlo – SG-1 se ztratila a byl proto vyslán team, aby ji našel a dovedl zpět. Však kolik toho SG-1 už pro Zemi udělala, musíme tedy udělat také něco pro ni. Team byl již chvíli v akci, nicméně u prvního stanoviště, který měla na starosti Anna, se vrátil do dob výcviku, kdy se učil, kterak se v galaxii neztratit. Hráčům bylo dáno několik adres, které se museli naučit, protože pohyb po galaxii není přece žádná sranda. Na konci každého úkolu pak museli vytočit tu správnou adresu, aby se dostali dál (pomocí obrázku DHD, na kterém hledali symboly, zatímco CPčka je měli nakreslená na papíře ;-)). Jen tedy u jedné adresy došlo k zádrhelu, ale problém nebyl v nich, nýbrž v tom, že jak jsem vystřihovala adresy pro CP, tak jsem si nevšimla, že z druhé strany je u jedné adresy ještě jedna, která ovšem ukazovala na jinou planetu, než byla požadovaná. Když ji pak zadávali, docela mě tím vykolejili :-). Ale zapamatovali si ji správně, takže o to nic. Vlastně, hlavním člověkem, co vytáčel, protože si pamatoval snad ty všechny adresy, byla Rendie. A, jak mi pak řekla, to díky tomu, že si je ještě pamatovala z té mé přednášky, kde jsem ony adresy učila. To mě skutečně potěšilo :-). Tento úkol tedy postavy provázel na celé hře. Jo a ještě krom adres jim byl sdělen přístupový kód k Iris, který taktéž museli zadat, když se měli dostat zpět na Zemi. Zde se tedy ozvala má ST stránka a jako kód jsem použila Elimův přístupový kód na DS9 :). Já si ráda hraju s odkazy :).

Druhý, už vymezenější úkol, jsem měla na starosti já. Byl zaměřen na RPG a na tom, jak se postavy postaví k morálnímu dilematu. Když totiž dorazili na planetu, odchytil je jeden stařeček, který jim popsal, že viděl, jak byla skupina lidí, jako byli oni, zajata a že prý viděl i adresu na bráně, kam byli odvlečeni. Za prozrazení však žádal, aby pozabíjeli vesnici o cca 20 lidech. Ti ho prý kdysi křivě obvinili a jeho i se ženou, která později zemřela, vykázali z vesnice a jemu nezbylo nic než těžký život. Úkol se dal vyřešit několika způsoby. Za vyvraždění by jim to opravdu řekl, kdyby ho začli mučit, tak by jim to taky řekl, ale po určitých úvahách (i když...možná trošku agresivnějšího člena a šli by si zastřílet ;-)) zvolili cestu morálního SG teamu a šli si vyslechnout vesničany. Tam se nakonec ukázalo, že adresu viděl i jeden klučík, který, po jistém přemlouvání, jim to pověděl. Tenhle úkol jsem si vážně užila, jak ze strany reakce postav, tak ze strany hraní staříka i klučíka :-). Pak jsem se rozhodla, že půjdu s nimi a budu sledovat, jak se hráčům daří (případně do toho kecat, ale to jsem se snažila nedělat :-)) a hlavně se u toho bavit. V tom dobrém slova smyslu, nikoli vysmívat. Prostě být u toho a bavit se sledováním ostatních, jak se baví :).

Dalšímu úkolu šéfoval Entony. Team se potřeboval dostat přes nepřátele a tak si zastřílel na cíl. V praxi se házely kamínky na cíl. Když byli nepřátelé eliminováni, mohlo se jít dál. A to k Eleiře, která měla další stanoviště. Tedy, dávat Eleiře moc do rukou...:). Udělala ze sebe povzneseného, z jednoho čelena teamu němého Jaffského chlapečka a ten měl ostatním předvést, co dál. Eleira si příběh trošku upravila, ale to nevadilo. Jen si musím zapamatovat, že Eleiře nesmím nikdy dávat na starosti úkoly, které se nesmí překrucovat, protože v tu chvíli je konec :-). Když pak hráče instruovala, že mají k poslednímu stanovišti přivést SG-1 a sice odchytit určité lidi z FFka a přesvědčit je, aby se jen šli ukázat Ashrakovi na stanoviště, u jedné instrukce jsem se lehce zděsila. Hráči měli původně přivést muže se svaly, muže s brýlemi, muže s čepicí, nejlépe kšiltovkou a ženu s krátkými blond vlasy. Ovšem Eleira požadovala černocha, u kterého si opravdu nejsem jistá, zda by našel vůbec v celé Chotěboři, tím spíš na conu. Černochů sem moc nejezdí :). Naštěstí tedy po mém zuřivém pohledu slevila na ty svaly :-).

Ashrakovi byli tedy přivedeni členové SG-1 teamu, který byl v té době lehce zblben nepřítelem. Ještě, že tu byl záchranný team :). A tak se SG-1 v pořádku vrátila domů.

Já jsem rychle vypočítala body, které CP v průběhu hry jednotlivým hráčům za jejich výkon přidělili, dopsala výsledky do diplomů a ty s velkou gratulací a vděkem, že si přišli zahrát, předala. Když tak nad tím přemýšlím, vlastně mi ten nedostatek hráčů ani nevadil. Tedy, samozřejmě, víc by bylo víc, ale i tak jsem se bavila, hráči taky a hra rozhodně nebyla zbytečná. Provolávám tedy tomuto jedinečnému teamu hold! :-) A všechny ceny dostali oni ;-) (vlastně mi i nějaké nechali, bylo toho dost, tak jsem dostala taky cenu :D).

O hodinu později nastala přednáška Hewlett = McKay?, kterou dělala Tai (ano, jak skoro celý con trávila na přípravách na pokoji :)) a Geroslal. Většinou mluvila Tai a povětšinou o Rodneym a Davidově filmografii. O Davidovi nám povídala zase Geroslal. Tai měla zpočátku problémy s technikou (tomu říkám být pokřtěný conem ;-)), čehož trochu litovala, neboť prý měla připravené věci, které tak nemohla uplatnit. Tai si dala hodně práce s grafickou podobou prezentace a mohu říci, že to byla ta nejpěkněji provedená prezentace, co tu na conu byla. Bylo tam hodně efektů, ale imo celkem vkusně. A bylo tam mnoho informací. Což podle toho také dopadlo aneb přednáška se rapidně prodloužila. Ne, že by mi to zas tak vadilo, ale někteří lidé už z toho byli pak lehce nervózní a ti, co se přišli podívat na epizodu taky asi nebyli nejšťastnější. Ono narvat do jedné hodiny postavu a ještě herce a jeho filmografii, to prostě nejde :). Ale jinak to měli holky vážně moc pěkné. Tai navíc ještě vytvořila pěkný krátký music vid o Rodneym a Radkovi.

Poté jsem provedla menší nájezdík na suvenýry. Nájezdík, protože jsem už většinu věcí měla :). Prodávaly se SGC věci a taktéž i výrobky od Tai – ta fušuje jak do ST, tak SG, tak i dalších. Z SG věcí bylo například k dispozici paměťové zařízení či části brány, jak z naší galaxie, tak Pegasu, některé dokonce svítily ve tmě.

Další přednášku, kterou jsem navštívila, měla Blanca. Byla o templářských řádech. O těch já moc nevím, tak jsem se nechala trochu poučit. A účast na programu jsem zakončila na koncertu hudby v podání Arlondie a poté dalších hudebníků. I když, nejraději mám, když Arlondia hraje sama a hraje různá soundtrackovská témata. Má to pro mě úžasnou atmosféru.

Konečná zastávka – bar :). Tam se mi taky podařil málem infarkt ze smíchu, protože jak jsem si tak procházela kolem, spatřila jsem Jarmoma v kudrnaté blond paruce a ta kombinace...mno, vypadal fakt úžasně :D. Dokonce i můj foťák byl asi nadmíru pobaven, protože zpočátku odmítal fotit. Musela jsem mu přebalit paměťovku a pak i vyměnit baterky. Vážně super pohled :). Jinak jsem kecala s Tai, která už vypadala, že se konečně bude věnovat conu a pak taky se Stenem, který si vypůjčil mou atlantis bundu a protože měl barevně pasující kalhoty, nechal se pěkně vyfotit jako člen expedice Atlantis :).



Pátek

Ráno, eh, tedy v poledne, jsme měli další zasedání správní rady SGAP fanklubu a dořešovali jsme věci, které jsme si nechali prve k dořešení. Potom měla Klenotka přednášku o Pěti letech Atlantis. Hovořila o tom, co se tam za těch pět let stalo, jaký měl seriál vývoj a co si o tom myslí fanoušci ze světa. Měla to velmi pěkně udělané a dokonce hovořila i celkem objektivně aneb nemusela jsem na ní vrhat nevraživé pohledy, když mluvila o Sam nebo se na ní přímo vrhat :). Rozjela se i diskuze, podporovaná Petroitem a vyhraněné názory létaly místností. Zjistila jsem, že jsem na tom tak na půli cesty, protože i když se na sga tvářím rozhodně pozitivně, jsou věci, za které bych někoho pořádně zbila (například našeho oblíbeného Mallozziho ;-)).

Po přednášce jsme my z sgap zašli hromadněji na pořádné jídlo do hospody. Vrátila jsem se na část Jurovi přednášky o tom, jak se staví Hvězdná brána. Stavitel bran hovořil o tom, co vše musel udělat, aby vzniklo to nádherné dílo, které jsme po celý Gatecon mohli vidět tématicky problikávat ve výklenku místnosti.

Zbytek dne jsem se poflakovala po okolí, navštívila znovu pamětní tabuli na motivy BSG, kde přibylo mnoho obrázků a uzřela též Torchwood pomník, který tam Torchwooďáci sestavili na počest seriálu a postav a na projev jejich smutku, který na ně díky posledním dílům padl. Také jsem očumovala model Enterprise-E, který měli prodejci k dispozici. Hodně se mi líbil. Navíc ono „Máme doma ST“ mě na modely pěkně naladilo a já taky toužila mít něco takového doma. Docela jsem se rozmýšlela. Ono, kdyby to byl Defiant nebo, nedej bohové, DS9 či Galor, tak bych neváhala, ale tady jsem tak úplně nevěděla. Ale přemýšlela jsem o tom dost, dokonce jsem si i zavolala poradce Johansona, aby mi poskytl odborný posudek vyvedenosti lodi. A prošla dobře :). Rozhodovala jsem se vlastně celý den a nakonec se rozhodla, že jim to tu nenechám. Příští den jsem ráno navštívila automat a lodičku si zakoupila :-). A rozhodně toho nelituju.

Také jsem narazila na Johnaka, který mě obeznámil s dvěmi úžasnými věcmi. Jednak svou ST modifikací na text písničky Severus Snape (Pike, Pike, Christopher Pike....James T. Kirk....;-)) a jednak a to hlavně, řečením jednoho ST vtipu. Nějak takto: Víte proč Garak odešel do exilu? Protože viděl jen čtyři světla. :) :-) :-))) :D :D ...ok, ok, většině z vás to asi vtipné nepřipadá, protože neví, o co jde a ti, co ví, se sice možná pousmějí, ale takové záchvaty taky nemají. Mno, ale mě to prostě připadá naprosto úžasný a ještě jsem to tehdy nikde neslyšela ani neviděla :). A bavilo mě to pak ještě dlouhé týdny ;-). Ale no tak, vážně je to skvělej vtip :D.

Na večer byla připravena diskotéka. A to ne tak ledajaká, ale přímo infantilní :). Dokonce nám tam zatančil i Vašek s Fantomasem (mmch., ano, natočila jsem si je a moudře toho využiji v budoucnu ;-)). Diskotéka probíhala do časných ranních hodin. To už jsem tam neměla být, protože jsem potřebovala vstát, ale...z toho se prostě odejít nedalo. Ale daň si to vybralo...



Sobota

...protože jsem vstávala na svou přednášku, kterou jsem měla v deset hodin, což znamená, že v devět vstávat....V DEVĚT....V 9 HODIN!!! Pamatuji se, jak jsem si nadávala nepěknými jmény s tím, proč mě nenapadlo při tvoření programu něco říct. A pamatuji se, jak jsem si říkala, že už to neudělám. Mno, tak to byla taky pěkná hovadina, protože na FFS budu mít přednášku zrovna tak. Doufám, že při vstávání se mi povede lépe, než v tuto sobotu :). Takže jsem se, nevím jak, zmobilizovala a šla přednášet. K mému úžasu tam skutečně i byli lidi. Wow, děkuji, že jste přišli, přátelé :-). Přednáška byla o pár vybraných souhvězdích, o kterých jsem mluvila z hlediska mytologického i astronomického. Naštěstí jsem se v tu dobu už probrala, takže jsem nepředváděla žádný život zombie v praxi :). Pouštěla jsem i nějaká videa a snažila se případně i ukázat, jak na noční obloze ona souhvězdí najít.

Potom jsem šupajdila pro ony penízky na lodičku a při té příležitosti si koupila i malé DHD, které se nacházelo jako příslušenství k priorovi. Mě se prostě hrozně líbilo a symboly má myslím umístěné správně, takže...;-). Prior byl takový bonus. Však on se hodil později :).

Od dvou byla beseda s SG dabéry a sice Kateřinou Lojdovou (Vala) a Davidem Prachařem (Daniel). Samozřejmě jsem se šla podívat, přestože Valu v dabingu jsem slyšela jednou a stačilo mi to. Ale dabéři bývají dobrý bod programu :). Už si moc nepamatuju, o čem všem se na besedě hovořilo, to se přiznám, ale dobré to bylo. Poté byla autogramiáda s možností zakoupit si fotky k podpisu. Toho jsem využila. A ne, nebudu říkat, že pan Prachař mi lehounce zkomolil jméno (jen velké/malé písmeno), přestože jsem mu předložila přesnou grafickou podobu. :-) Jj, já vím, ještě, že to neříkám, jinak byste zas pozvedávali oči v sloup :-).

Když jsem odcházela od podpisů, stala se taková zvláštní věc. Odchytila si mě nějaká televize, co tam byla přítomná a že se mnou chtějí udělat rozhovor. Zjevně je zaujala moje atlantiská uniforma, obohacená ještě o sga komunikátor. Celkem mě překvalili a to se na rozhovoru taktéž projevilo :). Myslím, že větší koncentrace slova „takže“ se v jiných rozhovorech těžko hledá :-). Nicméně ptali se mě na pár věcí ohledně Stargate a conů a proč si nechávám podepisovat fotky. Co pro mě znamenají autogramy...vlastně, tehdy mě nevědomky pomohli definovat, proč já si vlastně ty věci nechávám podepisovat. Kvůli vzpomínkám. Když se podívám na autogramy, co mám, tak se mi k tomu vybaví i to, za jakých okolností jsem je získala a co se při tom dělo a to většinou zahrnuje velmi pěkné vzpomínky :). Reportérka mě tedy vyzpovídala z pár věcí a pak kameramanovi došla baterka v kameře :). Mno, tak možná, když by se to sestříhalo, tak by to šlo použít :-). I když nevím, zda se to kdy dozvím, jak to s tím vlastně dopadlo :). Ale bylo to docela milý, televize se mnou ještě nikdy rozhovor dělat nechtěla :-).

Následoval krátký oddech a pak hurá na přednášku Hypo o prvních Gateconech. Zase vzpomínky :). Jj, ten první Gatecon si pamatuju, v některých momentech i dost živě. Hmm, občas si připadám jako taková ta babča, co si vzdychá nad černobílými zašlými fotkami z mládí a povzdychává si nad tím. Chmm :-/ :).

Navštívila jsem i MoveCon a Žonglovací happening, kde probíhal tréning s různými žonglérskými pomůckami. Byla tam i Antaris. Připojila jsem se, lehce si zatočila a zažonglovala s míčky. A pak jsme s Antaris nacvičovali přebírání míčků od žonglujícího protějšku. Antaris ty mé umí přebírat v pohodě už dlouho, ale mě to furt nějak nešlo. Tak tady jsem konečně protrhla hráze a dokázala je přebrat taky ;-). Žonglování je vůbec taková krásná činnost. Škoda, že umím jen základ.

Při následném poflakování jsem narazila na Tai, která prodávala u stolečku venku své krásné věcičky. Byla teda pěkná kosa, já bych tam zmrzla. Na to, jaké vedro bylo ty první dny conu, se teď prudce ochladilo (což mělo taky za následek, že skoro všichni účastníci něco chytili a říkalo se jim účastníci Kryplconu :)). Mno, tehdy by se hodil ten garakovský kostým, ten byl teplejší než sga uniforma :). Nicméně já na conu nenastydla...nastydla jsem až v práci, kde na mě neustále fičela klimatizace.

V osm proběhl Závěrečný Galavečírek Gateconu. Vyhlašovaly se různé soutěže, například včetně celogateconovské SG bugů. Normálně se celogatenovských soutěží vždy účastním, ale s tímhle mi to nějak moc nevyšlo. Furt jsem někde pobíhala a když to běželo, tak jsem to zrovna neviděla :). Škoda :-/. Ale tak, ani mě to zas tak nevadilo, na Galavečírku se mi totiž stalo něco mnohem zapamatováníhodnějšího. A to souviselo s vyhlašováním vítězů v literární soutěži Tau’ri Kree! V této soutěži jsem se totiž se svou povídkou o SG-1(kam jsem zakomponovala ještě svou oblíbenou mytologii) - Přes moře, kočku a stařenu - umístila na prvním místě :-). Přímo povídku jsem už nenapsala docela dlouho a tohle mě jednak překvapilo a druhak hrozitánsky moc potěšilo :-) :D. A ceny byly taky skvělé. Krom sošky (tak literárně moc nevypadá, ale tady jde o ten pocit a ten je z ní moc pěknej, já ráda takovéto věci :)) jsem dostala plakát, knihu o SG-1 Hydra, kterou jsem ještě neměla a tak hodně potěšila, a také jsem si mohla vybrat figurku. Vybrala jsem si Johna Shepparda, neboť měl u sebe kus brány a když mám to DHD...;-). V soutěži se též umístila Eleira a to na místě třetím. :) Vyhlašovalo se toho tedy vážně ještě dost, ale co vše, to už si nevzpomínám. V tu dobu jsem byla lehce příjemně nevnímající :). A potom byl Galavečírek zakončen nejrůznějšími hrami. Do těch jsem se ráda zapojovala, protože si ráda hraju :).

Stihla jsem i část Večeru fantazie, což byla rozlučka celkově. Taky se tam mnoho věcí vyhlašovalo a taky se tam v mezičase třeba tancovalo. Líbil se mi orientální tanec, který byl secvičen těmi, kteří se mu na MoveConu věnovali.

Moje Enterprise a prior s DHD si v tu chvíli hověly u Klenotky a Saavik v pokoji, protože jsem je nechtěla mít jen tak ve třídě a když už tam byli, rozhodla jsem se k nim přidat i Johna, takže jsem s holkama šla na jejich pokoj. Navíc jsme dostaly takový nápad, že bychom mohly s těma figurkama a modely, kterých jsme dohromady měli celkem slušně, něco udělat – jako hrát si :). Ne, ne jako Torchwood, žádné prznění, to ne! Prostě tak... a jak jsme si vymyslely, tak jsme udělaly. Do hry jsme zapojily mou Enterprise, priora, Johna, DHD, Klenotčinina Artooa, sonický šroubovák a tu kreaturku z tuku z Doctora Who a Saavik přispěla zase se Spockem s velkou hlavou, co říkal různé hlášky :). Mno a pak jsme si zahrály takové divadílko. Zvláště tedy já se Saavik, Klenotka natáčela :). Bylo to praštěné, bylo to infantilní a bylo to naprosto úžasné :D. Zahrnovalo to mnoho chaotických věcí a výbuchů smíchu. Nějak to popsat...hmm, nesnadný úkol :). Na počátku potkal prior Johna, vedli spolu podivný rozhovor, pak spolu začali akčně bojovat. Pak přiletěla warpem Enterprise a beamovala Spocka, který tím z priora udělal fašírku. Nastala konfrontace Spocka s Johnem, které ovšem o chvíli později překvapila ona tuková kreaturka, nicméně je přišel bránit Artoo se svým charakteristickým „Beep peep“ (ten zvuk jsem vydávala s velkým nadšením ;-)). Spock s Johnem vzali nohy na ramena a dostali se až k bráně, kde vytočili Zemi (a sakra, než já našla ty symboly tam :-)), brána se aktivovala, vyslala proud hmoty a pak do ní oba skočili. A krajem se nesla ozvěna vítězoslavného „Beep peep“ – to jak Artoo vítězně popojížděl po padlém sokovi. Ok, to se musí vidět, ale nevím, zda je dobrý nápad veřejně publikovat video záznam. Aby nás pak nezavřeli do blázince :).

Holkám jsem pak popřála dobrou noc a odešla ještě do KD, kde probíhala další zábava. Například takové zpívání ST písní u baru. To bylo hezké :). Ale spát jsem nakonec taky šla, alespoň na chvíli.



Neděle

Neděle se opět nesla ve sklíčeném duchu posledních hodin před odjezdem. A v unavenosti, neb ta na mě dolehla tentokrát už opravdu naplno (i když ono to v těch pár posledních dnech taky nebylo nejslavnější :)). Poznámka od jedné známé „Ahoj, vypadáš hrozně.“ hovoří za vše :). To ráno jsem viděla konečně i Nappyho, který přijel „už“ v sobotu večer :). Nicméně měl pro mě volné místo v autě, což bylo nanejvýše potěšující. Opravdu nevím, co bych jinak dělala s těmi věcmi jako třeba Enterprise. Asi bych si musela zaplatit nosiče :).

Před odjezdem jsem obešla celý con a rozloučila se s každou známou duší, kterou se mi podařilo najít. A pak...mno jo, jako vždycky. Ty odjezdy z conů mě vždycky hrozně rozesmutní. Co se dá dělat. Ale zase pak zas přijdou ty příjezdy, který mají ten správný opačný efekt ;-). Takže u příležitosti takového efektu se na vás zase těším :-).





Festival fantazie jako con nikdy nezklame. Jezdím tam hrozně ráda. Vždycky poznám nějaké nové lidi a utužím vztahy s těmi „starými“ :). Doufám, že budu mít vždy čas zajet na další Festivaly (a cony obecně), protože z tohodle už nevyrostu. A ne, že bych po tom snad toužila. :)





Odkazy na fotky na stažení a na fotogalerii k prohlédnutí na mých stránkách.

(pokud by se vám zobrazil neaktualizovaný web, zmačkněte Ctrl+F5)



Tar-ara Istandil