Amanda Tapping hrála postavu Samanty Carterové jedenáct let. Ve svém jedenáctém roce přešla do Stargate: Atlantis, kde se stala velitelkou, ale i přesto se rozhodla tuto roli opustit. Setrvá v ní nadále, ale poprvé po jedenácti letech už nebude jednou z hlavních postav. Svou pozornost teď chce věnovat internetovému seriálu Sanctuary.
Ve svém pátém interview pro Gateworld mluví otevřeně o své cestě se Samanthou a Stargate, o problémech skloubení rodiny a práce, i o tom, jak je podobná a odlišná od své postavy.

GateWorld: Pro gateworld.net, jsem David Read a mám zase jednou na telefonu báječnou Amandu Tapping, která vypadá lépe, než kdykoliv předtím! Jak se máš, Amando?

Amanda Tapping: (smích) Mám se fantasticky, díky za optání.

GW: Dobře! Myslím, že největší rozdíl (od té doby, co jsme spolu mluvili naposledy), jsou tvoje vlasy. Předpisy letectva vyžadovaly, že vlasy musí být krátké.

AT: To je vlastně nesprávné pojmenování, Davide. To nebylo letectvo, které vyžadovalo krátké vlasy. Když máte v letectvu krátké vlasy, tak musí být nad límec. Důvod, proč jsem je měla krátké ve Stargate byl, že jsme každou sérii končili cliffhangerem, což znamenalo, že jsem si nemohla nechat narůst vlasy mimo natáčení. Takže jsem vždycky měla krátké vlasy, aby mi seděly k tomu, jak byly na konci série.
Když jsem byla na Středním východě na USO turné, tak všechny ženy na základně nosily dlouhé vlasy. Není to předpis letectva, že by ženy musely mít krátké vlasy. Jen se nesmějí dotýkat límečku, a když jsou dlouhé, tak musí být do culíku, copu nebo drdolu.

GW: OK, chápu to. Takže takhle jsi dosáhla toho, že máš vlasy delší.

AT: Ano, protože jsem nebyla v cliffhangeru.

GW: Dáváš přednost delším vlasům?

AT: Jen je to hezká změna. Je to legrační, protože jsem teď dělala komentáře na DVD k Atlantis, a když jsem se viděla, tak jsem si řekla, že v těch krátkých vlasech vypadám lépe. Ale abych byla upřímná, je to prostě jen příjemné, mít nějakou změnu.

GW: I tak to asi zabere ráno delší přípravu, ne?

AT: Jo! Nebo ne. Někdy je to rychlejší, když to prostě svážu do culíku a jdu. Vyfoukání trvá déle. To je jediný problém. Teď jsou to pro mě vlasy dr. Magnusové (v seriálu Sanctuary), což jsou vlastně ty, jak je mám teď a trochu se nabarví natmavo.

GW: To je celý plán?

AT: Zbrusu nová změna Amandy! Aaaah! Ano (smích)

GW: Takže bys paruku raději nenosila?

AT: Ta paruka byla vlastně skvělá paruka, a myslím, že většinou vypadala velmi dobře, ale někdy bylo vidět, že jde o paruku. Takže bych ráda měla tu možnost dělat víc věcí najednou. Protože Magnusová bude, myslím, hodně akční postava a já si chci být jistá, že bude mít svobodu a nebude svázaná do paruky. Mohla by poskakovat tam a zpátky. Teď si vlasy nechám na blond, protože teď budu týden a půl točit Atlantis a pak je přebarvím natmavo. Je to docela děsivé.

GW: Nervózní?

AT: Jsem nervózní a hned řeknu proč. Je to velmi hloupé, ale nebudu vypadat jako Olivie.
Podívám se do zrcadla a ona se dotkne mých vlasů – „mami, mami“, vypadáme stejně. A když si je nabarvím, tak se lidi budou ptát, čí je to dítě. Vím, že to zní docela sentimentálně, ale to je vlastně jediný důvod, proč nechci mít tmavé vlasy.

GW: Už jsi měla někdy předtím tmavé vlasy?

AT: Ne tak tmavé, jako je má doktorka Magnusová, to ne.

GW: OK. Páni! To pro tebe bude zajímavá změna. Možná se ti to ještě i bude líbit!

AT: Možná ano! Možná bude!

GW: A pak možná Olivie přijde a řekne: „Kdo je to?“

AT: Občas dělám to, že si tu paruku nasadím a chodím v ní a ona se směje.

GW: To je obličejem, ne vlasy.

AT: „Líbí se ti máma takhle?“ „Ne, hahaha.“

GW: Jak se vlastně má?

AT: Má se skvěle.

GW: Kolik jí teď je?

AT: Na konci března jí budou tři. A jak je chytrá. Má opravdu zvláštní, zvláštní smysl pro humor.

GW: Dobře, jako její matka.

AT: Jo, a je taky trochu posedlá kontrolováním, jako její matka. (smích) Je opravdu zábavná. Miluje smích a má velkou představivost. A tak bych mohla pokračovat. Je to nejlepší dítě na planetě. Tak jako je dítě každého.

GW: Přemýšlíš o nějaké speciální škole?

AT: Teď je v malé školce a to je součást základní školy označené IB – International Bacheloriate. Nevím. Chci jen, aby byla šťastná. Vím, že i tohle zní sentimentálně, ale nakonec je rozzářená malá holčička a já chci, aby byla šťastná. Chci, aby měla normální, šťastné, veselé, praštěné dětství, jako jsem měla já.

GW: Nádhera. Takže jedenáct let, teď se blíží dvanáctý…(smích) Je to těžké uvěřit, že uteklo tolik času?

AT: Ano. Jo. Nepřipadá mi to tak dlouho, dokud se nepustím první epizody a neřeknu si: „Bože, já jsem byla mladá“. Nepřipadá mi to jako jedenáct let. Nevím, jak by mělo být jedenáct let přesně cítit, ale víte, to je dobrá část mého života, nebo aspoň „chovám se jako dospělá“ života. Jo, je to zvláštní.

GW: Jo, máš je na malých plastikových discích navždy uložené.

AT: Ano.

GW: Díváš se na určitou epizodu a říkáš si, že si přesně pamatuješ, co se tehdy dělo, když se ta epizoda natáčela?

AT: Rozhodně! Naprosto! Dokážu určit, co se dělo na place, když určité epizody sleduju.

GW: Jako „tehdy měl někdo špatný den“ nebo „tohle bylo, když mi umřel bratranec“ nebo tak?

AT: Nebo „Chris a Michael a já jsme měli záchvat smíchu a nemohli jsme přestat“ nebo „To je ten den, kdy Teryl…“ Jsou scény, zvlášť ty s Teryl na place, kde jsme se tak nasmáli. Tekly mi slzy smíchu…Teryl má fantastický smích, při němž vydává takové trochu chrochtavé zvuky.
Můžu se na ty scény podívat a na ten smích si vzpomenu. Oh, to zní taky sentimentálně. Můj bože, zním jako zaseknutá deska, co? Pamatuju si to! Podívám se na určité epizody nebo na Teryl a začnu naši rutinu Minnie a Turleen. „To je ten den, kdy jsme tyhle postavy objevily.“
Ale je to zábava. Je pěkné dívat se zpět. Na ty dobré a špatné chvíle. Můžu se podívat zpátky a určit věci, které se v tu dobu děly, ano.

GW: Který z profesionálních vztahů, které jsi navázala, je nejtrvalejší? S kým zůstáváš nejvíc v kontaktu?

AT: Určitě Richard (Dean Anderson), Michael a Christopher! S Teryl jsem taky byla nějaký čas v kontaktu. To je vážně, vážně pěkné. Mluvím s Donem. Taky stále mluvím s Carmenem Argenzianem. Je to jako když jdou děti na univerzitu a všichni se zase o Díkuvzdání sejdou. Víš, co myslím. Tihle lidé budou vždycky součástí mého života. Samozřejmě profesionálně pracuji s Martinem Woodem a máme partnerství ve společnosti, to ještě s Damianem Kindlerem, takže tam spolupráce pokračuje. Taky očividně mluvím hodně s Davidem Hewlettem a Jewel Staite a Rachel a Joem.
Nemůžete opustit Stargate rodinu. Jsou všude. Je to velká, obrovská část mého života a je to část mé rodiny.
GW: Dělat v televizním seriálu často znamená dlouhé hodiny práce. Připadalo ti někdy, že nemáš čas pro sebe a svou rodinu?

AT: Ano. V jednu dobu jsem si myslela, že se všechno točí kolem Stargate na úkor mého života. Přišla jsem domů a otevřela scénář. Neděle odpoledne, v jednu hodinu, jsem si sedla se scénářem.
Tyhle střípky puzzle, které byly součástí mé rodiny, jsem brala za samozřejmé. To bylo samozřejmě ještě před Olivií. A já jsem taková zatracená perfekcionistka.
Pořád jsem si říkala, že každé slovo pokaždé odříkám v přesně stejnou dobu. Ale myslím, že jsem díky tomu získala jiný pohled na věc. Teď, jakkoliv je ta práce důležitá, můžete ji všechnu udělat v práci a jít domů. A myslím, že dítě to v tomhle smyslu skvěle srovná.
Nemůžu přijít domů s telefonem u ucha. Alan a já máme velmi konkrétní pravidla, že když vstoupíme do domu, nesmíme telefonovat. Všechno odhodíte a jste v tu chvíli zadaný. Je opravdu důležité, aby Olivie viděla, co znamená „my“.

GW: To je jako s obědem. Spousta lidí to tak dělá – žádné mluvení o práci při jídle. Nemůžete telefonovat u stolu. Je to čas rodiny.

AT: Přesně tak. Je to obrovsky důležité.

GW: Čím dál se tahle společnost dostává, tím více musíme na těchto pravidlech trvat.

AT: Ano.

GW: Kylie z Austrálie chce vědět: „Už víte, jak se autoři vypořádají s odchodem Sam Carterové jako velící základny?“

AT: Ano.

GW: Opravdu?

AT: (smích)

GW: Můžete se s námi o něco z toho podělit?

AT: Ne. Ráda bych! Bože, děláte si legraci? Hrozně ráda bych řekla „přesně takhle to udělají“. Ale nechci žádná tajemství Atlantis prozrazovat. A scénáristé to udělali opravdu chytře.

GW: OK, takže jste potěšena z toho, jak to udělali.

AT: Jo! Jo. Poslední scénář, který jsem četla, byl velmi chytrý a logický a pěkně zapadal do Stargate světa. Ať přestanu mluvit, Davide! Ať přestanu mluvit!

GW: Přestaň mluvit, Amando! (smích) Považuješ Sam v Atlantis za jinou, než jaká byla v SG1, i když je to ta samá postava?

AT: Ano, považuju. Hraju ji tak, aby byla nadále zajímavá, ale je v jiném prostředí a ve velící pozici a všem těm lidem tam velí. Pro Sam to byla jiná role, a proto to taky byla jiná Sam. Bylo to logické.

GW: Ano, nejsi už přímo součástí týmu, ale představuješ celý tým. Myslím, že pro spoustu lidí, které znám, byl jeden z nejlepších momentů v „Be All My Sins Remember´d“, když uzemní postavu Michaela Beache za jeho chování k Rodneymu. „Nebudete takhle k nikomu z mých lidí mluvit, a pokud ano, už vás tady nechci.“ Hrozně se mi to líbilo.

AT: Ano, to bylo skvělé, že to tam napsali. Bylo tam pár věcí, kde jsem…na začátku série dávalo smysl, že jsem Carterovou hrála určitým způsobem. Ale pamatuji si, jak jsem šla za Joe Mallozzim a řekla jsem mu: „I když teď hraju jinou Carterovou, pořád je chytrá a vědec a jsou chvíle, kdy mlčí, i když by měla mluvit. Nechci, aby byla úplně jiná. To, čím je Carterová uvnitř je pro mě důležité.“
Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že jsme se až moc drželi zpátky.

GW: Správně. A jak se to snažíš vyřešit ty, tak by to určitě řešila i Sam.

AT: Ano! Rozhodně. Obě dvě jsme šly stejnou cestou, Sam a já.

GW: Všichni víme, jaký je Rodney. A jsem si jistý, že si Sam myslela: „Dobře, jsem na jeho pískovišti, ale musí vědět, že mu nebudu brát jeho hračky.“
Co si myslíš, že se stalo SG1, když tvá postava opustila tým? Víme, že The Ark of Truth a Continuum se odehrávají před 4. sérií Atlantis. Co si myslíš, že se pak stalo s SG1?

AT: Časová linie pro filmy může být lehce jiná, než jak si myslíme. Je tam pro vás jeden náznak. Co si já myslím, že se stalo s týmem? To, co se stalo v minulosti, ještě než Benova postava přišla do seriálu. Tým byl rozpuštěn, Daniel dělal tohle, Teal´C tamto a Vala tam nebyla vůbec. Ráda bych si myslela, že to je to, co se stalo a ne že Carterová odešla a tým pokračoval bez ní. I když je to docela dobře možné.
Myslím, že jsme se rozprchli, jako v minulosti a pak se zase dáme dohromady ve filmu. Nevím. Nevím. Je to asi moje ego, které nechce, aby SG1 existovala beze mě.

GW: Jsi neocenitelná členka týmu, stejně jako Daniel, a Teal´C a ano, Ben a Vala.

AT: V to doufám!

GW: Chris z Irska chce vědět, jaká epizoda 4. série byla tvá nejoblíbenější.

AT: 4. série Atlantis?

GW: Správně.

AT: Dobře, protože 4. sérii SG1 si nepamatuju. Určitě „Trio“. Byla zábava tuhle epizodu natáčet. Je to pěkná malá samostatná epizoda. Odehrává se na malém prostoru. Pro mě osobně bylo skvělé pracovat s Davidem a Jewel, jež oba je obdivuju a je zábava s nimi točit.
Ale taky jsem musela čelit svému strachu z výšek.

GW: Vážně?

AT: Jo, hrozně se bojím výšek. Hrozně, hrozně moc. A musela jsem se s tím vypořádat a hrát jedinou z postav, která se výšek nebojí, když jsem ve skutečnosti byla jediný herec, který se výšek bál. Prostě vylézt nahoru a lézt v postroji po trámu a nebrečet přitom, což jsem zpočátku dělala. A pak jsem brečet přestala.
Z mnoha důvodů pro mě bylo „Trio“ důležitá epizoda. A byla to opravdu, opravdu velká zábava. David Hewlett a Jewel a já jsme se nemohli přestat smát. Mám na to skvělé vzpomínky.

GW: Spousta fanoušků se ptá: „Ano, je teď velitelkou města, ale kdy se zase objeví to sexuální napětí“? Je to případ téhle epizody?

AT: Ani ne. Mluvíme o svých vztazích. Ale žádné skutečné sexuální napětí tam není. Je tam pár momentů, kdy se všichni vzájemně špičkují. Jsou tam vtipné momenty „holky proti klukovi“. Z Davidovy postavy se dělá legrace snadno.

GW: No, prostě si o to říká.

AT: Svým způsobem ano. McKayova společenská neobratnost je něco, z čeho se dělá legrace velmi snadno. Takže to není sexuální napětí, ale spíš takové pěkné špičkování. Myslím, že fanouškům se to bude líbit. Jsou tam některé moc pěkné momenty.

GW: Ty obrázky v kanceláři Carterové, to byl tvůj nápad?

AT: Ne. Vlastně jsem chtěla, aby tam byly některé konkrétní věci, ale v tomhle má hlavní slovo naše oddělení dekorací. Když jsem tam přišla, obrázky už tam byly. Jedinou věc, kterou jsem tam dala sama, byl hrneček Waterkeeper Alliance, což je charita, které pomáhám. A aby tam Carterová měla takový hrneček, je logické, protože je to skvělá charita a pak, Atlantis je obklopena vodou, takže potřeba tu vodu chránit, je na místě.
To byla tedy jediná věc, kterou jsem tam dala. Fakt, že tam dali obrázek mého táty, Cassandry a mých kluků je taky logické.

GW: Byl jsem opravdu překvapený, když jsem viděl obrázek Colleen (Cassandra), a říkal jsem si: „Kde ho sebrali?“

AT: To byla práce našeho oddělení dekorací! Oni jsou úžasní!

GW: A i když jsme Cassandru moc neviděli, tak doufáme, že se Sam zůstaly v kontaktu a že spolu strávily hodně času.

AT: Jo, a víc v kontaktu, řekla bych. Cassandra je velkou součástí jejího života. Hlavně kvůli tomu, co se stalo Janet. Sam za Cassie převzala zodpovědnost, aby se ujistila, že bude mít dobré vzdělání. A ačkoliv se to v seriálu neobjevovalo tak často, jak bych chtěla, Sam je stále velkou součástí života Cassandry.

GW: Mrzelo tě, že jsme nikdy neměli pořádně možnost ji znovu vidět?

AT: Ano, mrzelo mě to. A myslím, že už jen kvůli nějakému vysvětlení. Vím, že v pozdějších epizodách jsou místa, kde se Sam o Cassandře zmiňuje, ale bylo by pěkné vidět ji tam.

GW: Bylo to zvláštní – nebyla ani na pohřbu a my jsme si prostě museli domyslet, že tam byla.

AT: Jo, anebo že nebyla a vy jste pak mohli přijít s miliónem důvodů, proč tam nebyla. Ale jo, myslím, že tam by bylo logické, aby tam byla. A nevím, jestli to bylo z důvodu nedostupnosti herečky nebo co stálo za tím konečným rozhodnutím, ale bylo by mnohem logičtější, kdyby tam byla.

GW: Meloru by zajímalo, jestli máš nějakou radu pro Roberta Picarda, který se připojí k seriálu jako stálá postava a jakou radu k velení Atlantis by dala Sam Woolseymu.

AT: Řekla bych Woolseymu, aby trochu roztál a aby si vytáhl ten drát ze zadku. Robert Picardo je takový milý chlap. Vím, že to, opět, zní neupřímně, ale je to tak. On opravdu je milý, hrozně milý chlap. Byl v seriálu už předtím. Zná herce velmi dobře. Hraje skvělou postavu. Je talentovaný herec. Myslím, že nádherně zapadne. A kdykoliv je na place, tak se skvěle baví a štáb ho miluje.
Rada Carterové Woolseymu by byla, aby si vytáhl ten drát ze zadku. Rada od Amandy Bobovi je, aby se bavil. A on bude. Je takový typ člověka, který se bude bavit. Nepochybuju o tom, protože on je zábavný všude, kamkoliv přijde. On je takový člověk, s kterým se opravdu báječně vychází.

GW: Potkal jsem ho v L.A. a je to jeden z mých osobních hrdinů.

AT: Není úžasný?

GW: Je skvělý.

AT: Je v tomhle oboru hodně dlouho. Neexistuje nic, co bych mu mohla říct, aby to on už nevěděl. Jak jsem řekla, je ten typ, který udělá příjemné prostředí všude, kamkoliv přijde. Lidi se kolem něj cítí příjemně.

GW: A myslím, že to byla odvážná volba ho tam přivést. Přece jen je součástí IOA, která všechno musí mít předpisově a podle knih.

AT: Přesně tak.

GW: Umím si ale představit, že cesta, kterou se bude ubírat, z něj udělá tak silného obhájce týmu, že to už nebude ani vtipné.

AT: Jo, to je přesně to, co si také myslím, že se stane. Ale to napětí, které tam bude panovat, bude rozhodně zábava sledovat.

GW: Susan z New Yorku: „Carterová má hodně předností. Jaké myslíš, že má naopak slabosti?“

AT: Hmmm.

GW: Čokoláda?

AT: Čokoláda! (smích) Myslím, že Carterová je občas až příliš vážná. Je moc soustředěná na práci a někdy se zapomene zastavit a žít. Myslím, že to je důležitá část toho, když je někdo tak všestranný. Popřemýšlet občas o životě. Věnovat sám sobě pět minut, sednout si a říct si: „Kde jsem a co dělám?“ A Carterová je prostě příliš zaměstnaná prací a kariérou. Zachraňování planety je opojná a hodně uspokojující práce, ale měla by občas trochu vysadit.

GW: Ujede jí vlak, pokud si to rychle neuvědomí.

AT: Myslím, že byly momenty, kdy jí to docházelo, ale nechala to být. Myslím, že potřebuje udělat to, co jsem udělala já při natáčení Stargate. Sedla jsem si a řekla si: „Počkej, tohle je práce a pak je život“. A nemůžu do své práce přinést nic pozitivního, když nemám dobrý život a naopak. Potřebuje trochu roztát.

GW: Vždycky jsem doufal v trochu lehkomyslnosti. Pamatuji si tvoje interview pro Sci-Fi v 7. sérii. „Kdy budu vtipná? Sam není vtipná! Zatraceně!“

AT: Jo, velmi pomalu se uvolní. Jak sezóny pokračovaly, získala víc smyslu pro humor, bylo pro ni lehčí se smát. Ale jo, bylo by pěkné, kdyby měla takový praštěný smysl pro humor.

GW: Nesmíme zapomínat na Peta Shanahana…

AT: Pete!

GW: I když někteří fanoušci by rádi zapomněli. To byla opravdu zajímavá a důležitá kapitola v jejím vývoji.

AT: Udělalo to z ní ženu. Carterová vstoupila do vztahu jako žena. Do normálního, sexuálně fungujícího, dospělého vztahu. Bylo důležité ukázat, že po téhle stránce se vyvinula a myslím, že jí to pomohlo i lépe pracovat. To mě vrací k tomu, jak jsem říkala, že vedle práce je i život. Vaše práce nemůže být váš život. Musíte mít život, který můžete žít, a myslím, že to pro ni bylo důležité. A myslím, že s Petem zažila i co znamená lehkovážnost a to ona potřebovala.

GW: Jedna věc je bojovat za svou planetu a jiná věc je mít něco, za co bojovat.

AT: Přesně! Páni, Davide, to bylo tak hlubokomyslné! (smích) Měl bys psát. Ale máš naprostou pravdu.

GW: Nora chce vědět – moje kamarádka Nora – v minulých rozhovorech jsi říkala, že tě bavilo režírovat a že bys chtěla režírovat dál. Prosím, řekni nám, že v Sanctuary budeš mít tolik svobody, abys mohla natočit některou epizodu bez doktorky Magnusové, kterou budeš moct režírovat.

AT: Ano.

GW: Skvěle! To rád slyším.

AT: Dlouze jsem o tom mluvila s Martinem a Damianem a oba s tím souhlasili. Nejspíš ne v 1. sérii, protože ten seriál a postavy v něm si musí vybudovat nějaké základy a bude to pro nás bláznivý, těžký rok. A Stage 3 Media se rozrůstá a děláme i jiné věci kromě Sanctuary. Máme na stole plán i pro jiné seriály, které bychom časem mohli natočit a tam bych si režírování užila až dost.
Ve Stargate je pro herce těžké režírovat. Je to dobře promazaný stroj a rychle se hýbe. Epizody se často spojují. Chápu, proč herci nerežírují, protože tempo natáčení je hrozně rychlé. Když jsem režírovala „Resurrection“, měla jsem na přípravu tři dny. Většinou jsem se připravovala během víkendu a setkání kvůli režii jsem dělala ve svém přívěsu a to ještě během dalších příprav na natáčení velkého dvou-dílu, který jsme točili.

GW: Nejdřív jste dělali „Lost City“, že?

AT: Jo, připravovala jsem se na režírování během natáčení. Takže to není zrovna nejlepší způsob. Rozumím tomu. Se Sanctuary to bude jiné. Proto jsem výkonná producentka.

GW: Můžeš dělat vlastní rozhodnutí – rozhodovat o tom, kdy budeš točit!

AT: A to taky budu! (smích)

GW: Pharoah Atem se ptá: „Amando, poté, co jsi strávila s herci SGA celou sezónu, myslíš si, že zůstali věrní původní dynamice Stargate, nebo si vytvořili svoje vlastní pouto?“

AT: Herci si mezi sebou vytvořili vlastní unikátní pouto. Musí. Stargate svět je Stargate svět a každý se pod její střechu vejde. Rozhodně si vytvořili vlastní dynamiku. Nechtěli byste napodobovat dynamiku SG-1. Je to úplně odlišná skupina lidí. Takže moje odpověď je ano na obě části té otázky. Zůstali věrní světu Stargate, ale také si vytvořili svou vlastní unikátní a opravdu báječnou dynamiku. Velmi odlišnou. Ne náladu, to bych neřekla. Prostředí při natáčení obou je jiné. U SG1 je to možná trochu praštěnější, protože spolu pracujeme mnohem déle. Bez problémů dokončujeme věty toho druhého. Prostě je to u každého seriálu jiné.

GW: Zabarvení je trochu jiné.

AT: Přesně. Ano.

GW: V prvních sériích jsem byl trochu zklamaný, že nám neukázali příliš toho, jak tráví společně volný čas. Začalo se to měnit na začátku 3. série, kde se to trochu uvolnilo. A bylo to mnohem lépe ukázáno v „Sunday“. Myslím, že „Sunday“ je nejlepší epizoda Atlantis.

AT: Je to skvělá epizoda.

GW: Ale jo, tihle lidé mají životy i mimo pracovní dobu a myslím, že je důležité to ukázat.

AT: Myslím, že na Atlantis je zajímavé to, že ji představili jako velkou expedici, ale postavy nám nepředstavili postupně. V prvních pár sériích nám ukázali hodně ze života postav a myslím, že to bylo také proto, že věděli, že Stargate bude pokračovat a že tenhle seriál vydrží a to je dobré. Díky tomu si teď můžou s postavami hrát, protože už je tak dobře znají.

GW: SGFerrit z Anglie chce vědět, jestli nebylo zvláštní hrát s Mitchem Pilleggim potom, co jste spolu hráli v Aktech X a co jste tam natočili?

AT: K tomu se váže legrační historka. Když jsem byla v SG-1 a slyšela jsem, že Mitch hraje v Atlantis, šla jsem se podívat na natáčení. Seděl v té velké velitelské židli na lodi. Celý štáb stál kolem něj a zrovna dělali osvětlení nebo tak něco. Mitch tam seděl a já tam nakoukla. Podíval se na mě a velmi nahlas řekl: „Ahoj Amando, Když jsem tě naposledy viděl, byli jsme nazí!“ (smích) A celý štáb byl překvapený. Neviděla jsem ho od natáčení Akt X, takže jsme se tomu zasmáli. Jo, to bylo hodně vtipné. A zase, je to milý člověk, s kterým se skvěle vychází. První natáčení s ním bylo divné. Něco ve stylu: „Dobře, tak jo. Byli jsme nazí. Jak se máš? Jak ses měl?“


Rozhovor pro gateworld.net dělal David Read.
Pro sga-project.com přeložila a upravila Lenka „Klenotka“ Klicperová.