FÓRUM SGA
Parcon 2011 by Tar-ara Istandil
Parcon 2011 by Tar-ara Istandil
(Chotěboř 18. – 21.8.2011)


Čtvrtek
Parcon :) Jelikož mám s sebou notebook a čas (protože na baru není zrovna teď moc lidí), tak jsem si řekla, že bych mohla část reportu napsat teď na conu samotném a poté to už snad půjde později. Tak uvidíme ;-).

Tedy dnes. Ve dvě jsem dorazila na Pražského povstání, odkud jsme, se Samael, Klenotkou a Johnakem, vyjeli vstříc Chotěboři, kde se coná třicátý ročník Parconu. Po cestě rozhodně nuda nebyla, Johnak má vždy v zásobě pár zvláštních historek (a lehce zvrhlých :)).

Po příjezdu jsme prošli prázdnou ulicí na registraci, kde jsme prý nebyli první, ale skoro to tak vypadalo. Jelikož ještě nebyl program (ne, Červenou Karkulku ne), vyrazily jsme s Klenotkou na jídlo do Modré hvězdy. Tak milou číšnici jsem už dlouho nezažila. Pěkně jsme si popovídaly a dobře se najedly. A v jídelním lístku jsem našla něco tematicky pěkného – Smažený dinosaurus s hranolky ;-) (míněno v dobrém slova smyslu). Takže na úvod hezké :).

Knihy odvahy a dobrodružstvíDalší zastávka program. Já šla na přednášku o Knihách odvahy a dobrodružství. To jsem kdysi čítávala a některé mám ještě i doma. Přednášející nás seznámil s autory, ilustrátory, jaké to bylo v té době (já tedy stihla nějak až konec toho, kdy se to vydávalo) a prezentace byla plná obrázků knih. Nostalgicky jsem si občas vybavila název nebo obálku. Například takového Mauglího mám ještě někde doma. A Vinnetoua jsem měla též, vím, že jsem ho sice nečetla, pravda, ale vyhledávala jsem si pasáže, kdy se tam mluvilo indiánskou řečí (fráze v jiných, nejlépe neobvyklých či vymyšlených jazycích mě prostě okouzlují). A i něco málo dalšího jsem tam zahlédla. Hezká vzpomínka.

Pak bylo zahájení. Velice chválím lightshow, ta uvozovala zahájení a byla vážně moc pěkná. Plus ještě k tomu měli vážně pěknou hudbu, která mě vtáhla do show (tedy, některé písně bych normálně neposlouchala ani s vatou v uších, ale na tu lightshow se hodila). Pěkná atmosféra.

ZahájeníDalším bodem zahájení byla scénka. O tom, jak scifista zemře a dostane se do pekla. Jak pak sám pekelník vysvětlí, kam jinam by se dostal člověk, který píše a čte takové násilné věci (ve kterých například figurují andělé způsobem, který vy v nebi nepochválili). Pak pekelník vyjmenovával mnoho příkladů scifistů, kteří zde již také dlí (a pouštěly se fotky na plátno těch, o kterých se hovořilo) a o vydávání knih v pekle. Scifista pak dostal program (s upozorněním, aby nosil visačku viditelně, jinak tři dny v kotli) a šťastně odešel za známými. Myslím, že tu byl hezky vzdaný hold těm, co tu už nejsou.

Po zahájení jsme měli hodinku čas, tak jsme se vrátily na pokoj pro něco (já si třeba šla nabít foťák, protože se mi uprostřed zahájení odebral do spánkového režimu) a když jsme se vracely zpět, nádherně svítily hvězdy. To jsem na chvíli stopla naši dvoučlennou družinu a koukala na hvězdičky a souhvězdí. Povedlo se mi i identifikovat jedno další, co jsem si nedávno řekla, že musím najít. Delfín. Juch. Mno, Klenotka mé nadšení tak nesdílela, ale... ;-).

Dorazily jsme na program. Ještě běžel závěr prvního dílu Hry o trůny. Klenotka v průběhu řekla asi pět spoilerů, ale naštěstí ten, co seděl za námi, je neslyšel, i když toto neznal. A pak tedy přišla přednáška Jak se ztrapňují herecké hvězdy. Zlákala mě na to Klenotka, protože to prý není o tom, komu kde vyklouzlo prso, ale o působení herců v různých filmech a seriálech, ve kterých hrají samy sebe. Měli jsme pár ukázek. Já si vyžádala např. Marka Hamilla. Hmm, můj ty Luku... :-).

Na pokoji byla také sranda. Byla jsem (a jsem) ubytovaná s Klenotkou – původně jsem si sice říkala, že čtyři dny, to je ve spacáku sranda, ale nějak nebyla skupinka, se kterou tam být a Klenotka bude na pokoji. Ok, tak beru taky pokoj. S Klenotkou nebudu alespoň chodit spát tak děsně pozdě :). Snad.

Ovšem na pokoji jsme si první den vskutku užily. Tedy, první noc. Neb k nám zavítal, znám, ale nepozván, hmyz. První akce byla akce komár. Toho se zhostila Klenotka. Chvilku poskakovala se zuřivým výrazem, který nevěstil pro komára nic dobrého. Ne, že by se další člen osazenstva pokoje, tedy já, skvěle nebavil. Po chvíli sebrala židli a dobře mířenou ranou komára skolila (ne židlí, tu použila k tomu, aby na komára dosáhla ;-)). To byl první flek na stropě. Fotky z toho bohužel nebudou, protože Klenotka mi zakázala uveřejnit nafocený materiál. V průběhu večera pak zavraždila ještě něco, jehož zbytky zas ozdobily stěnu. Pak přišla řada i na mne. Akce můra aneb mrcha jedna, nedá se chytit, ale my to nevzdáme. Honily jsme ji na směny, případně společně, ale ta mrcha furt unikala. Asi třikrát jsem ji měla v rukou a třikrát mi zdrhla (zas jsem ji nechtěla rozmačkat, ale hrozně blbě se brala, než jsem stačila ucpat únikový východ, našla ho). Ale my vydržely a nakonec jsem můru slavnostně a s nejvyšší opatrností odnesla na chodbu (ta by totiž dělala moc velký fleky a prostě... není to komár). O minutu později přiletěly můry dvě. A moucha. Tu si vzala na starost Klenotka a ... zatím tu stále je, ale nevíme kde. Několikrát se Klenotka tak ohnala, až jsem se bála, zda vražedná zuřivost nezpůsobila změnu vnímání veškerých pohybujících se objektů na hmyz, tedy včetně mě. I když mě ten hmyz taky zrovna nebere. Právě teď si proklepává postel a srší nadávkami ;-) (a asi mě zabije, až si tohle přečte). Ale to okno prostě nelze nechat zavřené, je tu děsné vedro. A Klenotka je dnes obzvláště sprostá, asi se naučím nová slova ;-). Tak to bude pro dnešek vše :).



Pátek
Tak toto již píši z prostředí domova, neb na další vsuvku na conu již nezbyl čas. To, že je člověk ubytován v pokoji, má opravdu hrozně špatný vliv na délku vstávání (a tedy i chození spát, to jsem si zvláště ověřila už na FFku). Po moudré úvaze jsem zhodnotila, že na kostým to dnes nevypadá. Pršelo a pořádně. A stejně bylo vedro. Upřímně, na Parconu bylo tepleji jak v létě na FF. Stihla jsem ještě část Easterconu, o kterém mluvil Johnak. Kde se konečně setkal (a Maril) se spisovatelem Weberem (Honorverse).

KlenotkaDalší program byl od Klenotky a to jukebox fantasy seriálových znělek. Měla tam jak ty novější, tak i starší. První, samozřejmě, nyní hodně v kurzu, Game of Thrones. Hudebně naprosto nádherné a příšerně chytlavé :). Mmch., koukám, že jak jsem ještě před měsícem byla jednou z mála, kdo znal více než seriál či první knihu, nyní již mnozí rychle dotahují :). Zpět ke znělkám. Těch bylo hodně, ještě pojmenované jen čísly, člověk musel být v napětí, co Klenotka vybere dále. Byly tam tedy nejen fantasy :). Ale co se třeba pouštělo... tak nemohla se nepustit Xena, Herkules, Čarodějky (to je velice povedená znělka) pak i něco novějšího jako Tudorovci, Merlin, Camelot atd. Zkusila jsem, zda by nebyl přítomen Vilém Tell (protože minule byl) a hurá. Nevím, zda si na to vzpomínáte, ale někdo snad ano. Kdysi to šlo v televizi. Bylo to o muži, co sestřelil jablko z hlavy svého syna (kdo by neznal motiv Viléma Tella), i když seriál byla taková krátká dobrodružství o tom, jak se vyhýbá, případně trestá vojáky hlavního padoucha. Mně se to tehdy hrozně líbilo. Pamatuju si hodně i hudbu, kterou jsem tam milovala (nejen znělky). A konečně jsem si tu znělku na youtube i vyhledala a momentálně je u mě hodně v kurzu... a ta další hudba taky (taková jedna melodie mi zní momentálně furt v hlavě :)). Vlastně, objevila jsem pár dílů, tak už jsem alespoň jeden zkoukla :). A jak si tak prohlížím úryvky, až překvapivě si vybavuji spoustu scén :). Mno, tak já se na to podívám a uvidím, jak na to budu nahlížet po tolika letech. Nicméně, je to část mojí historie :). Děkuju za tuhle znělku, teď i předtím :). Krásné oživení vzpomínek nejen na tento seriál, ale i na pár dalších :).

Jak by to mohlo být se životem ve Sluneční soustavěDále tu máme od Tomáše Petráska Sluneční soustava- místo pro život. Od tohoto člověka jsem shlédla přednášku již na FF (o obyvatelných planetách, tu měl pak i zde, o den později) a moc se mi to zalíbilo. Pak jsem ho náhodou potkala v Praze na metru, takže na toto jméno jsem se v programu zaměřila. A chyba to rozhodně nebyla. Opět krásná přednáška o tom, v jaké formě by mohl a případně kde, teoreticky, existoval alespoň jednoduchý život v rámci Sluneční soustavy. Případně jak by se daly planety udělat obyvatelnými pro nás a jaké jsou problémy s hledáním života obecně. Na konci kolovaly knihy, které napsal on ještě s jedním člověkem (to už na FFku, ale tam jsem nějak neměla moc čas si to prohlédnout). Tak jsem si udělala radost a jednu si koupila. Teď jsem zvědavá, kdy ji budu číst... ale mám ji a to je základ ;-).

Řekla jsem si, že si knížku odnesu na pokoj a jelikož už nepršelo, že s sebou odnesu i deštník, se kterým jsem přišla. Ten jsem měla v Seriescon místnosti, tak jsem si tam pro to šla. Ovšem tam jsem byla zastavena a přesvědčena, že si chci zahrát soutěž, kterou měl Marty. Původ herců. Nejprve jsem odmítala s tím, že rozhodně nemám páru, kde se kdo narodil, ale bylo to takové na zvedání lístečků s možnostmi a evidentně jsem nebyla sama, kdo se tvářil, že nic moc neví, tak jsem se přidala. A byla to sranda :). Tedy, věděla jsem tak tři čtyři??, ale tak někdy jsem se do té jedné možnosti ze tří trefila. Případně vydedukovala tu nejpravděpodobnější - která to většinou taky byla, jen když jsem se snažila myslet jako „to je moc lehký, to nebude ono“, tak jsem vypadávala :). Soutěž proběhla několikrát, bylo to do posledního, kdo zůstal a pak se jelo odznova, dokud byly otázky. V každé hře byly dva pokusy. Když jednou člověk odpověděl špatně, vyměnil černé lístky s A, B a C za šedé a teprve, když to opět spletl, tak vypadl. Jednou se mi podařilo, ještě spolu s jedním, zůstat do konce, což mi vysloužilo cukrátko, které bylo mooooc dobré :). Na konci jsem pak získala ještě, asi za účast, dvě další, které jsem pak s chutí konzumovala později.

S Klenotkou jsem se pak odebrala na pokoj, kam jsme si daly věci a další kroky mířily k hladovému okénku, kde bylo jídlo. Jako opravdové jídlo. Sice jim to děsně dlouho trvalo, ale bramboráčky byly vskutku velmi dobré.

Obloha jako malovanáPřed další přednáškou jsem sledovala okno, resp. počasí za ním, které se velice rychle měnilo. V jednu krátkou chvíli vypadala obloha, jakoby někdo namaloval na plátno uměleckým způsobem mraky. Vážně krásný pohled. Za chvíli ovšem obloha zšedla a spustil se liják. Tedy, oprava, spustil se Liják. Tam bylo fuk, zda někdo běžel nebo šel, jakmile vystrčil hlavu, byl mokrý až k ponožkám :).

Po této zajímavé vsuvce jsem se jala jít na tu přednášku. Jmenovalo se to Proklínaný fenomén, a jelikož jsem si zašantročila anotace, nevěděla jsem, co to je. Vyhlášení „incest ve Velkém sále“ mě poněkud ubralo na odhodlanosti. A ono to o tomto tématu vážně bylo. Zhodnotila jsem, že si to nechám ujít a šla do Seriesconu na 50 filmových klasik Walta Disneyho. Zastihla jsem např. Dumba či pár dalších děl.

Přednáška byla dvouhodinová, ale tu druhou hodinu jsem zmizela na Mary Sue ve Star Trek novelách. Jak jsem zjistila, už jsem to slyšela dřív (od té doby se mám na pozoru před názvem Vulkan s vykřičníkem), nicméně jsem zůstala alespoň pro pobavení.

M*A*S*HDalší nostalgická vzpomínka dne bylo navštívení přednášky o M*A*S*Hi. Klenotka tam vyprávěla o fenoménu, o zákulisí, podobě, atmosféře, hercích a prostě věcí s tím spojených. Leccos jsem ani nikdy neslyšela. Pamatuju, jak jsem kdysi ještě se sestrou koupila matce či babičce knihu o M*A*S*Hi... a zrovna dnes jsem ji zahlédla v matčině knihovničce, tak jsem si ji prolistovala :). Jj, vzpomínky... :).

Byla jsem i na části besedy Uplatní se ženská logika při psaní? Bylo tam nadneseno pár témat, i když často se tak nějak mluvilo, jak to vyplynulo. A pak Fantastičtější než fantasy, taky část (tu druhou), kde se mluvilo o tom, jak hrozně vlastně víme (potvrzeného) o našich dějinách a jak jsou většina toho vlastně jen domněnky.

A konečně tu máme zas nějaké to jídlo a přepnutí do povídacího módu. Ještě jednou jsem ten večer shlédla znělku Viléma Tella a pak se šlo na bar a dále do čajovny s Klenotkou či Dragonem, Johnakem atd. Nicméně když se lidi nějak vypařili, řekla jsem si, že je výborný čas se podívat dolů, co je tam za hry. Jednak jsem prošla deskové, prolétla očima tituly či pravidla. Zaujal mě LotR, to dá rozum a též Yggdrasil, což je nová hra z prostředí severské mytologie, o které mi vyprávěla Černáamodrá, když jsem ji nedávno potkala. Severská mytologie, to je moje, takže jsem si hru prohlédla a zhodnotila i správnost vyobrazení bohů (super, Tý má opravdu jen jednu ruku, Odin jedno oko... dobrý :)).

A pak jsem narazila na Muzeum starých počítačových her – bylo to několik počítačů, kde byly k dispozici staré DOSovské hry. Když jsem spatřila Golden Axe, musela jsem si sednout a začít hrát. Samozřejmě za trpaslíka, protože je prostě nejlepší ;-). Nostalgie jako prase. Chvilku jsem se učila ovládání, ale potom už jsem sekala hlavy (no, hlavy tam neodpadávají, ale těla vždycky tak pěkně probliknou a zmizí ;-)). Škoda jen, že to nemělo i hudbu (teď si ji pobrukuju), z toho bych asi dostala nostalgický infarkt :).

Skákání na velbloudoviA co tam máme dále, přece už nepůjdu. Ha, Aladin, paráda, to jsem taky milovala. Prošla jsem si pár levelů, při kterých jsem poskakovala po barácích, lanech či velbloudech (kdo zná, ví, že ten velbloud se při tom krásně srandovně tváří, chudáček :-)). Byly tam krásné animace.

A další. Tak tohle nebude nostalgie, ale premiéra. Viděla jsem tam nějakou Star Trek: DS9 hru a co bych to byla za trekkieho, kdybych neklikla. Byla jsem Ben a vyšetřovala jsem něco na stanici, přičemž jsem potkávala lidi a hovořila s nimi. A nejen lidi, takového Garaka jsem taky potkala. A Oda a další :). Vydávala jsem takové tlumené, ale výskavě-ťuťuňové zvuky. Zas tak zábavné to tedy nebylo, ale... už to prostředí :).

Johny Cage wins ;-)A poslední hra, to byl Mortal Kombat II, to jsem nemohla minout. Série Mortal Kombat byla jednou z mých nejoblíbenější a jeden čas jsem čtyřku považovala za nejlepší hru vůbec (já ráda ty bojovky). Chtělo by si to tedy vzpomenout, jak se dělají komba a fatalitky, to by bylo hned srandy více, ale tak holt jsem si musela vystačit s málem (dvě komba jsem se pak v průběhu hry naučila). Sebrala jsem Johnyho Cage a hurá do bitvy. Tedy, nedohrála jsem to, dobře, ale alespoň jsem se nevzdala, když jsem se zasekla u Liu Kanga, který mě furt porážel (a dvakrát na mě použil fatalitku... což byla paráda, zase jsem to viděla ;-)), ale nakonec jsem mu vítězoslavně též rozmlátila ciferník ;-).

Tak ještě půlnoční (mno, půl možná, ale určitě už ne dvanáct v noci) svačinku a asi na pokoj. Ale, jak to tak bývá, zakecala jsem se a návrat se nekonal. Konkrétně s Břéťou, kterého jsem znala jen od vidění. Krásně jsme se zakecali a pokračovali i v cestě na Obchodku, kdy z baru vyhodili lidi. Ukázalo se navíc, že zná souhvězdí a hvězdy, což je naprosto úžasné, protože, ač je na conech plno scifistů, někteří dají maximálně Cassiopeiu (takové to velké „v“ ;-)). Díky němu jsem se naučila určit další souhvězdí včetně galaxie v Andromedě. Teď se poslední dobou snažím zase něco víc naučit, tohle byla taková další injekce, a jak jsem se vrátila domů, opět jsem si vyšla na zahradu a určovala, kde co je :). Jinak jsme probírali seriály a filmy a to ty staršího data nebo třeba naše staré sci-fi (my uměli dělat tak pěkné sci-fi komedie...). Další vzpomínání. Když už pokročila doba svítání, tak jsme šli konečně spát.



Sobota
Předešlá noc určila, že vstávání odložím a obyvatelné planety si budu dále připomínat z FFkové přednášky. Na skillu vstávání mám opravdu hrozně málo bodů ;-). Nicméně po hodině buzení, kdy jsem se na vstání psychicky připravovala, jsem to dokázala a stihla jsem ještě notný kus Klenotčiných sci-fi znělek. Vědomí, že bych měla stihnout alespoň pár ST znělek, ale nejen, mě vytáhlo z postele. Opět to bylo krásné vzpomínání.

Dále byla soutěž od Martyho, tentokrát již méně tipovací a více vědomostní. Soutěž sci-fi názvů a jmen. Vždy se objevil pojem a člověk měl napsat, co to je a z čeho to je. Každý hrál za sebe (tedy, skoro každý...). V té době dorazila překvapivě i Annie, tak se také zúčastnila. Šlo mi to celkem dobře, i když něco jsem opravdu netušila :). Dostala jsem i cenu, i když výběr už byl takový spíš symbolický, nicméně mám Buffy, třetí sérii, desátý až patnáctý díl... :)

S Klenotkou jsme si pak sedly do čajovny, kde jsme měly takový zajímavý zážitek. Tedy, moje instantní kafe bylo moc dobré, ani mi nevadilo, že bylo hledáno asi půl hodiny s tím, že hledající nevypadaly, že ví, co hledají. Ovšem Klenotka měla ten nejzajímavější ledový čaj, který jsem viděla. Zjištění mě dokonce shodilo v záchvatu smíchu ze židle. Jako ledový čaj ala normální horký čaj se třemi kostkami ledu (které kupodivu za chvilku roztály), to jsem vskutku ještě neviděla ;-).

Pak jsem zašla, zase s Annie, na přednášku, která měla v programu název Žena, hlavní hrdinka fantasy románů. Dozvěděly jsme se, že tak název tak úplně nezní, že se jedná o specifickou hrdinku specifického románu. A nebyly jsme sami. Ale i tak jsme zůstaly a poslechly, co slečna z nakladatelství o knihách pověděla. Upřímně, způsobem, jakým to prezentovala, jsem nabyla dojmu, že se jedná spíše o moderní problémy překryté lehkým hávem fantasy prostředí. Znělo mi to dost účelově. Problémy jako šikana, homosexualita a podobná témata, která se možná až příliš vypíchávala, místo, aby obohacovala svět a více splývala s příběhem a prostředím. Ale mohu se mýlit... Z přednášky nás ale takový dojem mělo víc.

Dále mě Annie ukecala, abych na další program nechodila, ale šla s ní do čajovny, kde jsme pak kecaly, třeba právě o ženských hrdinkách ve fantasy nebo si doporučovaly knížky. A ze Zrcadlového sálu k nám doléhala hudba pohádkových znělek. Asi dvakrát jsem tam odběhla, protože jsem chtěla vědět, co mi to připomíná (a pak ještě jednou ke konci, protože zaznělo Game of Thrones, což už moc pohádkové není :-D). Takovou Rodinu Nessových jsem už dlouho neslyšela. Případně jsme ještě hádali, z čeho že je to znělka.

Čeká nás vzpoura strojů?Obě jsme pak zašly na přednášku Čeká nás vzpoura strojů? Ta byla moc pěkná. Jak by se stroje ke vzpouře vyprovokovalo, co by musely zajistit, aby byla úspěšná, co by je mohlo zastavit, jak bychom se my mohli bránit... Moc hezké.

Přestože Cenu Karla Čapka nesleduju, šla jsem na slavnostní večer, kde probíhalo vyhlašování. Ale nejen to (pokud nepočítám Mivčinu čokoládu z čajovny, která se stala hitem nejbližšího okolí... raději jsem neochutnala), předávaly se i další ceny, za životní přínos fantastice například. A i Vašek dostal ocenění. Bylo to hezké, ale nezůstala jsem úplně do konce.

Po dalším jídle (snažila jsem se jíst, ne, jako obvykle „nic teď a nic potom“) jsem si s Wolverinem přiťukla medovinou na oslavu jeho narozenin. A pak hurá na Time’s Up. Taková ta hra, jak se hádají osobnosti (i když je třeba vůbec neznáte :)) – nejprve víceslovně, pak jednoslovně a nakonec pantomimicky. Pantomimu mám nejraději, ale hádání ne, to mi nejde :). Při hře jsme se slušně pobavili :). Zvláště při té pantomimě... jména jako Kemr, princ Bajaja či nějaký pan Bupka, ty mohou být k popukání.

Sek, sek! A máš to, nestvůro!A pak jsem Annie zatáhla ke Golden Axe, protože jsme se domlouvaly, že si zahrajem. Seděly jsme u jiného počítače, než já minulou noc, takže jsme si nějak nevšimly, že se tady ovládá joystickama a ne klávesnicí. Ale tak problém po čase vyřešen a mohly jsme začít hru. Hrály jsme několikrát, vždy jsme se dostaly o něco dále každým pokusem :). Golden Axe ve dvojici jsem snad nehrála... od té čtyřiosmšestky, co jsme kdysi měli doma (mno, možná ještě jednou či dvakrát pomocí emulátoru). Naprostá paráda :-D. A Annie se taky bavila. Jen mě tedy od toho joysticku dodnes bolí palec, jak jsem si ho otloukla, když jsem furt pobíhala, abych mohla srážet nepřátele rohatou helmou :-).

Další kroky už vedly na bar, kde jsme si povídali ještě s Xyll a dalšími. Xyll i Annie jely pak domů, Klenotka už šla spát, tak co teď? Superlama ale rozkrajoval ananas, takže další program byl jasný. Pak jsme se ještě s Břéťou šli podívat jednou na noční nebe (ha, byl vidět i Orion, super :)) a pak jsem šla spát. Tentokrát jsem to stihla ještě chvilku před svítáním.



Neděle
V čajovněVstala jsem dokonce dřív než Klenotka a jala se balit. Většinu věcí jsem vlastně ani nepoužila, protože bylo prostě děsné vedro. Ale tak alespoň jsem dostala několik pochval na mé DS9 triko :). Věci jsme si dali ještě s dalšími spolujezdci do auta a odebrali se do KDčka. Jídlo, pití, Klenotka kafe a my dvě zašly na přednášku Hana’an o SF filmech za poslední století. Hana’an měla vskutku vyčerpávající seznam a to jsme dorazily na období kolem sedmdesátých let. Objevilo se tam spoustu toho, co člověk znal (zas ta nostalgie :)), ale i spoustu toho, co neznal. To by chtělo doplnit... jednou.

Chtěla jsem pak ještě na jeden program, ale místo toho jsme dorazily do čajovny a tam nějak splynuly s tamní skupinkou a naposledy si popovídali. Mno a pak už domů. Hezky rozloučit (tentokrát to nebylo tak časově náročné ;-)) a směr Praha.





Con, ač na něm bylo málo lidí a nemohu říci, že bych další ráda neviděla, byl ale parádní. A vlastně, takhle měl alespoň člověk možnost si s přítomnými popovídat déle než stylem „Jé, ahoj, hele, za chvíli, já jsem řekla, že zrovna teď budu jak u baru, tak ve dvou přednáškových místnostech“. Byl prostě komornější, to je vše. I když, ty občasné vtípky (ale dobře myšlené, většinou) o množství lidí byly opravdu vtipné :).

Trpaslík z Golden Axe :-)A kdybych měla popsat tak nějak téma conu, alespoň tedy mluvím za sebe, tak to bylo nostalgické. A nejen tím, že to byl 30. Parcon a bylo tam mnoho těch, co jsou jinak k vidění spíše na takových Fénixconech apod. K atmosféře mi přispělo ono Muzeum starých her, kde jsem si krásně zavzpomínala. To byl skvělý nápad. A dokonce na to byl i čas :). A pak ještě (ale stále nejen) Klenotčiny znělky starých seriálů, protože některé byly z období mého dětství, které už je přeci jen léta vzdálená :). A, v pravdě, jak jsem teď doma, poohlížím se po nějakých těch „retro seriálech“, protože mě zaplavila nostalgie :). A pak tam bylo ještě pár dalších věcí.

Chválím též ozdobení stěn nahoře v KD. Nádherné obrázky z prostředí sci-fi i fantasy.

A ještě neopomenu zmínit díky za přidělení pokoje dle přání, to bylo také velice příjemné. Prostě, Parcon jsem si užila a těším se na Fancity :-).

PS: Moucha z pokoje byla dodatečně nalezena mrtvá na podlaze... můžeme jen hádat, co přivodilo její zkázu...



Odkazy na fotky na stažení a na fotogalerii k prohlédnutí na mých stránkách.

(pokud by se vám zobrazil neaktualizovaný web, zmačkněte Ctrl+F5)



Tar-ara Istandil