FÓRUM SGA
London Film and Comic Con 2010 by Tar-ara Istandil
London Film and Comic Con by Tar-ara Istandil
aneb Andy... a ti ostatní
((16. - 19.) 17. - 18.7.2010 Londýn, Anglie)


CZ grupa Jsem stále ještě silně okouzlena, tak to prosím berte v potaz a případné přílišné radostné výkřiky přejděte s pochopením ;-).

Zatímco na zahraniční cony jezdím proto, že tam bude plno zajímavých herců (díky mému fandomovému rozpětí se vždy najde spousta zajímavých herců, co bych ráda viděla, stačí se jen radovat z toho, jak přibude nějaké nové oznámení na conovských stránkách), zde byl důvod velice jednostranný. Samozřejmě jsem byla moc ráda za ty ostatní (SW herci paráda, ještě jsem od SW nic podepsaného či spoluvyfoceného neměla, takže tím lépe...a navíc z původní úžasné trilogie ;-)), ale chtěla bych tam, i kdyby složení hostů bylo jiné. Hlavní byl prostě Andy.


O conu jsem se dověděla od kámoše Pomeranče, který ho zvažoval (i když potom nejel) a upozornil mě, že tam má být i Andrew J. Robinson, známý trekkies hlavně jako Elim Garak z DS9. Pokud to snad náhodou ještě někdo neví (vážně? :)), tak Elim je moje nejoblíbenější postava z celého Star Treku a herce jsem si přála potkat už od doby, co jsem to viděla. Navíc jsem na něj slyšela jen samé dobré ohlasy, což už samo o sobě je lákadlem.

Rozhodnutí, zda bych chtěla či nechtěla do Londýna na con jet, nebylo vůbec těžké a na mě (jelikož rozhodování je u mě zdlouhavý proces) velmi rychlé, takřka okamžité. Ale jen chtít nestačí. Mé orientační a organizační věci co se týče cestování a zařizování něčeho v (nejen) zahraničí také nejsou zrovna na výši (a i kdyby byly, člověk beztak potřebuje někoho k sobě, samotný by tam byl takový... samotný). Nebo alespoň nezařizovat vše. Např. na Fedcon do Německa jsem zařizovala všem lístky, ale už někdo jiný dohadoval ubytování nebo třeba dopravu po městě. Mno, tedy bylo třeba někoho zlanařit nebo se k někomu přifařit. Pomeranč se tehdy vyjadřoval „nevím“, což nebylo úplně to požadované „jasně, jedu“. Příležitost se mi naskytla na oslavě Praotcových narozenin, kde jsem zjistila, že Ziina s Molirem o tomto conu uvažují, neb tam byl ohlášen i Shatner. Na oslavě byla i Irča a výsledkem bylo, že o pár dní později jsme se dohodli, že jedem. Další podrobnosti o organizaci raději vynechám, abychom se taky dostali k tomu conu, že ;-).

Con byl trochu nešikovně umístěn v čase (ale díky bohům, že ne třeba o týden dříve). Byl totiž víkend těsně po FFku. Z FF jsem většinou dost utahaná, takže to mít takhle za sebou... ale co se dalo dělat. Horší bylo, že jsem se cca na polovině FFka účastnila nedobrovolně Kryplconu, který přetrval i poté (u mě v práci měli jistě radost, v době dovolených), takže jsem na pár dní brala antibiotika a zkoušela si vracet hlas a podobné blbosti. Naštěstí šla léčba dobře, takže jsem v pátek byla připravena k odletu (poté, co jsem si ještě narychlo zařizovala lékařskou kontrolu, výměnu peněz a pojištění... :)).

Ještě něco málo ke conu. Byl to zahraniční typ conu, který se věnuje hercům. Je o nich a s nimi, fanoušci program ale nijak netvoří, nýbrž se nechávají bavit. Tento byl ale trochu rozdílný od těch, které jsem již navštívila (tedy Fedcon a PegasusCon). Sice tam byly panely s herci, ale jen s pár. Prostory conu byly jeden velký trh (vidět to před návštěvou PegasusConu, tak mi asi vypadnou oči ;-)). Bylo zde obrovské množství herců (i něco tvůrců) z filmů, seriálů a komiksů. Bylo to ale spíš o „sbírání podpisů a fotek“. Nebo alespoň to na mě tak působilo. Na druhou stranu, ačkoli to s těmi panely nebylo tak žhavé, měl tu člověk možnost nechat si něco podepsat celé dva dny (až na vyjímky), což znamená, že tu byla větší možnost interakce s herci. Holt každý con má něco :). Někoho tento typ conů nemusí vůbec lákat, protože nepotřebuje vidět herce naživo. Mě osobně to ale přijde zajímavé. Raději pojedu na con než se jet válet u moře ;-). Nebojte, to, že jsem divná, vím už léta ;-).



Pátek

V pátečním venkovním infernu (ono to bylo už fuk, vedro bylo snad i v ledničce) jsem tedy vyrazila na cestu na letiště. Měla jsem sraz s Irčou na Dejvické a jelikož Irča se vyzná, následovala jsem jejích moudrých rad a skončila ještě se Ziinou a Molirem v letadle.

Letadlo super, ráda létám... tedy, letěla jsem potřetí (resp. po páté – tam, zpátky, tam, zpátky, tam...), přičemž poprvé kdysi jako ještě menší a mladší osoba. Podruhé pak před cca rokem a půl, kdy jsem letěla na můj první zahraniční con do Londýna :). Dvakrát ze tří na con, to je pěkné :).

V Londýně nás přivítalo pěkné počasí... takové, které nebudí dojem, že tím vedrem zdechn... mno, prostě příjemné počasí (až pak na ten slejváček, ale střecha byla nedaleko).

Ještě v příletové hale jsem zaznamenala první slovo, které odstartovalo sérii asociací se sci-fi a fantasy různého druhu, což bylo zde v Londýně mimořádně silné. Co chvíli jsem se nad něčím pousmívala, ať už to byl Voyager, Curzon nebo třeba absolutně nevinný poštovní úřad ala Post Office (ještě příliš čerstvý zážitek z nedávno shlédnuté Zaslané pošty ;-)).

Přiznám se, že při prvním shlédnutí ubytování jsem dostala lehký šok. V pravdě, nevěděla jsem, co si mám představovat, ale když jsem spatřila pokoj s třemi patry paland s celkovou kapacitou 18 lidí (původně jsem myslela 27, ale vypadá to vážně „pouze“ na těch 18... nicméně v mých očích to 27 bylo – nejméně!) na pokoji s chodbičkou, kde by měl silnější člověk vážné problémy a hlavně spoustou neznámých lidí... potřebovala jsem chvilku na vzpamatování. Ne, že by mi snad vadily stísněné prostory, klaustrofobií netrpím, jen ty lidi by tam být nemuseli, to jsem pak paranoidní ;-). Vzala jsem si prostřední patro palandy na kraji (díky bohům na kraji, manévry pak byly přijatelnější). Sympatické na ní bylo, že se dala zatáhnout a udělala se tak malá útulná (tak ten strop mohl být výše, aby se člověk alespoň narovnal, ale budiž) kobka, kde jsem byla jen já ;-). Irča měla palandu nade mnou, tedy nebezpečí shora nehrozilo. Ziina s Molirem si zabraly palandy více vzadu, kde bylo místo. Pode mnou pak bydlela nějaká dívčina z Korey (měla to na lístku), jejíž kufr jsem musela neustále odklízet stranou, její nešikovně zavěšená košile se mi neustále pletla do šuplíku a ta rozlitá kosmetika taky nic moc. Budiž.

Jsem moc ráda, že tam existovaly ony šuplíky, které se daly zavírat. Byly sice za příplatek, ale alespoň jsem mohla klidně spát. Tedy ne, že bych si myslela, že by mi tam někdo něco musel uzmout (až na ty prachy by si stejně moc nepomohl), ale jeden nikdy neví... žijeme v nejistých časech. ;-)

Po ubytování jsme vyrazili do města, kde jsme hledali a hledali, až našli hospodu, kde jsme poseděli a popili, každý to své. A pak jsme poseděli ještě ve společné místnosti hostelu. To byla pak jistota toho, že tak úplně plnohodnotný spánek nás nečeká.



Sobota

Ráno se mi vstávalo špatně. A pozdě. První nařízený budík jsem ignorovala resp. rychle vypla bez toho, že by mi do mozku přišla zpráva o tom, že se něco děje. Další vyzvánění dopadlo stejně a poté i asi ještě dvě následující. Pak už se mozek probral a informoval, že je nejméně o čtvrt hodiny více, než by být mělo. Vůbec se mi z postýlky nechtělo, ale při myšlence na con jsem přece zmobilizovala své síly a vstala.

V hostelu jsme měli snídani v ubytování, což bylo celkem příjemné. I když osobně normálně nesnídám, tady jsem si dala alespoň ten jeden toust, jelikož jsem tušila, že tento den toho mnoho nepojím.

Před odchodem jsem si ještě třikrát překontrolovala své věci, abych na nic nezapomenula. Ostatní zatím čekali venku a asi si něco mysleli o brzdách. Omlouvám se ;-).

Ubytování jsme měli ale moc pěkně umístěné. Pouze nějakých pět (nebo kolik) stanic od místa určení. Říkala jsem si, co se v londýnském metru porouchá tentokrát. Mé zážitky s metrem nejsou zrovna úplně... prostě pokud máte zkušenosti s padesátiprocentní šancí na to, že se něco porouchá, tak už si tak přemýšlíte o časech, kdy jste ve hře Dračí doupě tou procentovkou hodili nejen nad padesát, ale přímo sto, tedy fatál a vaše milovaná postava to pěkně slízla ze všech stran ;-). Naštěstí jsem ale šanci evidentně podhodila, takže se nic hrozného nestalo. Jen klasické těsné metro (ale sedli jsme si) s neustálými připomínkami, že máme pamatovat na díry při výstupech a nástupech.

Jak to tam vypadalo Konečně se před námi naskytl pohled na místo konání. Na velký hangár, kde se mělo všechno dění odehrávat. Dovnitř nás pustili prakticky ihned, měli jsme předkoupené časné vstupenky (pro ranní ptáčata... to když jsem si spojila se mnou, tak jsem se zasmála), které nám ještě spolu s lístky na Shatnerův panel a focení s chtěnými herci přišly poštou domů. Otevřel se před námi celý ten hangár. Byl to vlastně jeden velký open space. Vpředu na straně byl něčím jako překližkami oddělený prostor s pódiem a spoustou židlí. Ten pak sloužil na panely s herci a tvůrci. Sice tam bylo méně ruchu díky těm stěnám, ale samostatná místnost na panely by opravdu bodla. Něco takového v menším tam pak bylo ještě jednou víc vzadu. Pak po stranách hangáru byla místa, též jen tak lehounce oddělená, kde se fotilo s herci. A na konci hangáru byla u stěny za stolky většina herců, co podepisovala nadšeným fanům. Ještě tu tedy byl prostor s místem těsně za prostorem s panely, kde se podepisovali SW herci a tvůrci.

Postavili jsme se do velké fronty, která nám lehce našeptávala, že jsme možná měli přijít o trochu dřív. Ale zažila jsem mnohem horší. Fronta posloužila jednak k informacím a jednak k dokoupení focení s herci, v mém případě tedy Williama B. Davise, u kterého jsem se rozhodla, že si nesmím nechat „Muže s cigaretou“ ujít. Peněz bylo zatím dost ;-). Nicméně jak jsme stáli ve frontě, občas jsme někdo odběhl, aby zjistil informaci nebo se porozhlédl. Když se vrátila Ziina, poreferovala, že vzadu už podepisují herci a že tam zahlédla i toho, díky komu jsem sem jela. Nelenila jsem a šla se tam podívat.

Vzadu hangáru byly u stěny umístěny stolky, za kterými seděli herci a podepisovali. Tehdy tam byly docela fronty... holt začátek. Nad herci pak ještě visely obrázky jejich postav, protože u někoho bylo obtížné určit, kdo že to vlastně je :). Ještě tam mohl být (ale raritně) umístěn papír, který by zakazoval focení s hercem či herce vůbec. Imo skvělá věc v tom, že člověk věděl, na čem je a za co ho nikdo nebude kritizovat. Naštěstí tam těch papírků ale moc nebylo.

Andrew Jordt RobinsonKaždopádně ale já hledala jen jednoho. Našla jsem umístění dle obrázku Elima (protože na přítomné herce bylo špatně vidět), ale byla tam tehdy docela fronta. Přesto se lidi za chvíli rozestoupili tak, abych konečně Andyho prvně uviděla naživo. Tento výhled mi pozvedl koutky úst do výšin a srdce zaplesalo radostí. Byl to pěkný pocit, vidět ho na vlastní oči. A tu chvíli jsem si patřičně vychutnávala.

Ještě před odchodem jsem si ho vyfotila (a dost blbě, ale nechtěla jsem bleskovat) a provedla manévr přiblížení (raději s dovolením tamního pořadatele) k fotkám, které byly vystaveny na samostatném stolku a které si člověk mohl nechat podepsat. Pěkně jsem si vybrala, jakou fotku budu chtít. Zauvažovala jsem o té, co jsem měla schovanou v batohu, neb zde se mohlo podepisovat (alespoň teoreticky určitě, bylo to na jejich stránkách, ale vlastně jsem to nezkoušela, protože jsem to nakonec nepotřebovala) na téměř cokoli. Ale poté jsem zhodnotila, že normální fotka bude lepší a taky na lepším papíře a v lepším rozlišení.

K ostatním jsem se vrátila s tím připitomnělým úsměvem (a v různé intenzitě jsem ho nosila po zbytek conu a ještě tomu není konec).

Po nakoupení chtěného jsme se s Irčou vydaly na první talk neboli panel. S Irčou jsme se celkově pohybovaly celkem dost pospolu, což bylo skvělé. Ve dvou se to lépe prožívá, když je člověk sám, není to ono. Je komu sdělit své zážitky (hmm, někdy si asi se mnou musela užít :)), s kým bloumat po suvenýrech, s kým se zaradovat, vzájemně vyhecovat nebo podržet a tak. A Irča se mnou chodila i po SW hercích a jelikož má dobrý foťák... ;-). Díky :).

SW tvůrciTak tedy ten panel. První náš panel, neb Doctor Who talk jsme nestíhali. Název nesl Empire Stikes Back talk, což celkem vypovídá, o čem by to mohlo být ;-). Byli tam tři tvůrci tohoto naprosto úžasného filmu (ano, původní SW (spolu s LotRem) jsou stále mé nej top filmy ;-)). Hovořil zvláště ten prostřední (Gary, jak jsem vypozorovala :)), vzhledem pravděpodobně nejmladší. Mluvil velmi zajímavě, o různých věcech. Např. říkal, že sice nyní máme filmy se super efekty, ale že už to není ono. Že jsou filmy (i když ne všechny) víc o efektech a zapomíná se na příběh a postavy. Jop, řekla bych, že leckteré skutečně jsou. Taktéž zmiňovali asi nejsložitější scénu z původní trilogie... ta úplně první po úvodním textu v Nové naději. Ala jak dobře natočit dvě lodě plující vesmírem :). Také vyprávěl o prvotních návrzích filmu (kde by např. Han zemřel... tak to by se tedy SW opravdu u mně nej filmem nestal ;-)). Vyznění příběhů označil jako „oslava vesmíru“, kterýžto popis se mi velice zalíbil. A ještě hovořili o Carrie Fisher, která byla hodně jako postava. Tak něco už člověk znal z různých dokumentů a článků, ale něco ne, navíc vyprávění naživo je vyprávění naživo :). Příjemný panel.

Po tomto panelu byl zase William B. Davis talk. To už přišli i Ziina s Molirem. A začali ukazovat podepsané fotky. Díky tomu jsem vlastně zjistila, že je tu i „tělo Vadera“ a briskně si ho zapsala do svého výpisu „lidí k podpisu“ :).

William B. DavisNa panelu mluvil Davis hodně o své postavě v Aktech X. O svých úmrtích nebo nám pověděl historku o tom, jak x let před seriálem přestal kouřit (tuším 17). Když ho seznámili s rolí, říkal si, že nějakou tu cigaretu přece zvládne... a o něco později zjistil, že bude lepší, když bude mít v ruce raději nějaké náhražky :). Taky zmínil pěkné vyznění postavy ala záporák/klaďák.

Poté byl další panel Fetts talk (SW Boba Fett, kdyby někomu bylo nejasné), který byl jistě zajímavý (a trochu mě to mrzí, protože když jsem pak mluvila s tím hercem původního Fetta, byl velmi příjemný – a pravděpodobně tam byl i herec z nové trilogie), nicméně já jsem již byla poněkud nervní z toho, že je už dvanáct a já stále nemám žádný podpis... resp., já stále nemám Andyho podpis. Původně ani neměl na sobotu být přítomen. Moje mysl si už začínala vypracovávat katastrofické scénáře (tak to dělá často, to je normální ;-)), takže jsem projevila vyšší zájem jít do dáli k té stěně hangáru. Irča šla též, nakonec se rozhodla, že si taky nechá Andyho podepsat a třeba se s ním i u stolku vyfotit ;-). Vypracovaly jsme také plán na mé vyfocení. Aneb dva foťáky to jistí. Mmch., sice nerada otravuju takhle herce, ale je fakt, že se snažím často samozřejmě slušně požádat, kdyby byli tak laskaví a vyfotili se se mnou. Ještě mi nikdo neřekl ne, za což jsem vděčná. Např. zvláště v minulém roce na Fedconu jsem takhle vyzískala fota, na které bych jinak prostě už neměla. Za což se snažím vždy co nejpěkněji poděkovat a vyjádřit, že si toho moc cením a obvykle mám pro herce připraveny i malé dárečky. Nyní jsem tedy nesla dary pouze pro Andyho, protože, jak jsem byla nemocná, už jsem nestihla nic jiného koupit. Což mě mrzí... ono jednak to většinou toho herce viditelně potěší (což je samo o sobě odměna) a jednak máte malý odrazový můstek na to prohodit s ním/ní pár slov.

Ještě před tím jsem se převlékla do svého kostýmu na motivy jednoho oděvu, co Elim Garak nosil. Sice nepřesné (ty vzory se sehnat prostě nedaj), ale přece ;-). Navíc na conech ráda chodím oděna v něčem takovém a to platí i o těch zahraničních (a tady jsem se alespoň nemusela furt převlékat z ST do SG a naopak ;-)).

Takže tedy Andrew. Zrovna u něj nebyla žádná fronta, což bylo přesně to, na co jsem čekala. Jelikož jsem se ještě od Ziiny dozvěděla, že za cenu podpisu si člověk vždy může vybrat fotku, kterou tam nabízí (i když si nechá podepsat něco jiného), samozřejmě jsem si chtěla taky pár dalších fotek, i když si je podepsat nenechám, vybrat. Ono mmch. je dosti těžké najít nějaké větší obrázky z DS9 a přímo Elima... to je skoro nemožné. Tedy, v nabídce nebyly jen tyto, ale... ;-). I když nějakou jinou postavu jsem taky zvažovala... jen jsem pak už neměla příležitost s tím něco udělat. Ale předbíhám a to je teď naprosto fuk ;-).

U stolku s fotkama jsem se poněkud zdržela, neb jsem si potřebovala ujasnit, že to skutečně platí a že to platí i tady. To už se začala formovat frontička. Nicméně pár lidí tady mě opravdu nevytrhne, výhoda oproti jiným conům. Vybrala jsem si tedy čtyři pěkné fotečky a tři uschovala. Irča si taky jednu vybrala a postoupily jsme ke stolku.

Z hlediska pravděpodobnosti je tu velká šance, že mé první slovo bylo „Hello“ :). Musím říci, že jsem byla trochu nervózní, ale tak tím způsobem příjemně nervózní. To nebývám moc často (což je škoda, trošku to nevadí, pak to zvětšuje prožitek, třeba co si vzpomenu na setkání s Davidem Hewlettem, tak jsem se spíš starala, abych vyřídila vše, předala vše, nechala podepsat vše a vůbec vše narychlo stihla, takže jsem si to vlastně moc neužila). Tady byl čas, což bylo skvělé. Je tedy pravda, že ta nervozita trochu zapracovala na mých jazykových a komunikačních schopnostech, ale snad ne tak moc.

AndyPrvní jsem se rozhodla dát dary. Zašmátrala jsem rychle v tašce (to už jsem měla předpřipravené) a vytáhla flašku Becherovky. Už jsem naštěstí z minulých let poučena, co to je – je to dobrý, je to alkohol, likér a z bylinek. Což je dobré vědět, herci mají nepříjemný zvyk se na to ptát ;-). A já jako skoro úplný abstinent... ;-). Dar jsem tedy předala. Zeptal se, co že to přesně je, tak jsem mu řekla výše zmíněné a z toho vypadal velice potěšeně a takto to i okomentoval. Což mě samozřejmě taktéž velmi potěšilo. Též se zeptal na to, odkud to pití je a když slyšel, že z České republiky, zareagoval tak, že si vzpomenul, jak tu kdysi byl. To se myslím nějak přidala Irča a já to okomentovala s tím, že já tam bohužel tehdy nebyla. Dokonce si vzpomenul přímo jmenovitě na Filipa a zeptal se mě, zda ho znám. Myslela jsem, že ano, ale ne, nebylo to civilní jméno nikoho, komu normálně říkám přezdívkou. Nevadí, ale vím, o koho se jedná. A pak ještě dodal, že mám pozdravovat do ČR. Sice si teď přesně nevzpomínám, zda to myslel obecně nebo více konkrétněji, ale každopádně tedy vyřizuji pozdravy od Andyho ;-).

Flašky jsem se tedy „zbavila“ (mno, mmch. to bylo velmi vtipné, když jsem ji balila do všeho možného, aby mi ji v batohu v letadle nic nerozflákalo. To snad bylo víc chráněné proti rozbití, než Odo proti kulkám). A zase odbíhám, zpět ;-).

Měla jsem pro něj připraven ale ještě jeden dárek. Získala jsem totiž povolení od Tai, že mu mohu předat i cardassianský symbol, které právě Tai, krom jiných věcí, dělá. Tehdy člověk opravdu lituje, že něco takového sám neumí. Nejprve jsem si sice říkala, že ne, ale pak zase, proč ne a navíc jsem pár symbolů měla (tak cardassianský, samozřejmě, jsem největší odběratel ;-)). Předala jsem se slovy, že ho dělala kamarádka, která je též velký fan Elima i jeho a něco ve smyslu, že pokud by snad někdy třeba přijel zase do ČR, tak by od ní získal i symbol Obsidiánového řádu ;-). Symbol jsem při předávání vytáhla z pytlíčku, aby byl pěkně vidět, ukázala a zas uložila a předala. Vypadalo to, že se mu líbil. Přeci jen, tohle je celkem neobvyklé (pití z Česka a cardassianský symbol ;-)).

Andyho autogramA pak přišlo na řadu podpisování. Nejprve jsem si nechala podepsat fotku od stolečku. Je moc hezká. Vytáhla jsem papírek, kam jsem si už dříve napsala jméno, na které to má věnovat. A tedy ještě pro jistotu (zkušenosti by mohly vyprávět) jsem zmínila, že to „a“ je malé. - To Tar-ara. With very best wishes. Andrew Robinson „GARAK“ – To je přesně to, co mi tam napsal :) (tedy tuším „Andrew“, rozpoznatelné je „And...“ a pak něco :)).

Někdy v této době jsem si neodpustila zmínit, jak skvělá postava Elim je a srdečně mu za něj poděkovala. To vstal a přitiskl si ruku na srdce s tím, že je to jeho „srdeční postava/záležitost“. To je jedna z věcí, co mám na něm ráda a je krásné to slyšet přímo od něj, ještě s tímto gestem.

Dále jsem si nechala podepsat desky. Šetřila jsem na nich místo ještě na jeden podpis, právě pro tuto příležitost. Je tedy fakt, že jsem, jak na to teď tak koukám, měla vyčlenit větší místo, lehce to zaniká... na druhou stranu, je to viditelné dostatečně. Na desky si nechávám podepisovat jen někoho (ty nej, případně ty, kteří byli v ČR a mohla jsem si dovolit víc podpisů bez toho, že bych musela ušetřit jinde). Jsou zde podepsaní např. David Nykl, David Hewlett, Marc Alaimo atd. A nyní i Andy :).

Znáte knihu A Stitch in Time? Tak přesně tu jsem vytáhla další. Je to kniha o Elimovi, kterou napsal právě Andy. Když jsem mu ji dávala k podpisu, vědoucně a potěšeně se usmál. Do ní mi napsal „To Tar-ara. A pleasure to meet you. Andrew J. Robinson“.

A další přišla na řadu další kniha... mno, kniha... titul má stejný, jen je to kniha, co jsem si v čase nouze sama vyrobila (totiž, tehdy jsem ještě neměla ebay (i tu orig. knihu jsem získala asi měsíc před conem, není to vůbec žádná sranda tohle sehnat), ale já když si čtu knížky, raději cítím pod prsty papír, než myš. Takže jsem si vytiskla složky listů, které jsem svázala do knihy a udělala pro ni obal a hřbet). Na tu knihu jsem velmi hrdá, je tím také víc „osobní, moje“. Navíc jsem příběh četla z ní, takže má další „duševní hodnotu“. Už před conem jsem váhala, zda si ji vzít... je přeci jen „pirátská“, nicméně když jsem získala i ten originál, tak jsem se odhodlala. Andymu jsem ji dávala do rukou s vysvětlením, že jsem tehdy nemohla sehnat originál, ale že jsem si ji chtěla přečíst a omlouvala to tím, že teď už originál mám, aby to nijak špatně snad nechápal. Ale jeho reakce mě velmi příjemně překvapila. Tedy, nemyslela jsem si, že by to chápal špatně (tedy doufala jsem, že ne, to bych se to vytáhnout neodvážila), ale on si ji vzal a začal prohlížet, přičemž se tvářil až ohromeně. Předpokládám, že ho těšilo to, že si někdo dá takovou práci s něčím, co napsal on. Zeptal se mě, jak jsem to udělala a tehdy mě zradila právě ta lehká nervozita, protože jsem nějak hned nevěděla (ani česky :)), jak to popsat. Ale to nevadilo. Podepsal se a vracel mi ji, pak si vzpomenul, že zapomněl věnování, tak ho tam ještě připsal. Mohu si myslet, že zapomněl, jak byl překvapen ;-). Jop, tohle mě potěšilo.

:-)Pak přišla na řadu má otázka. Resp. jsem si slíbila, že se ho alespoň na něco nesmím zapomenout zeptat (a mohla jsem klidně i víc, když tak o tom přemýšlím, ale to jsem ještě nevěděla, jak to bude probíhat, škoda). Zajímalo mě, zda o Elimovi ještě plánuje něco napsat. Bohužel však nikoli. To mě moc mrzí. Sice tedy jeho poslední povídka byla taková... zvláštní, ale zamrzí to hodně (když o tom tak přemýšlím, zvláště po tom posledním :)).

Na konec jsem ho ještě nezapomenula požádat, jestli by se se mnou vyfotil, což okomentoval tím, že samozřejmě... prý aby ne, když dostal tolik darů a vůbec :) (mno, to bych mu dala stejně :)). První fotka od asistentky s mým foťákem, další s Irčiným. Naklonili jsme se k sobě přes ten stolek a objali kolem ramen, přičemž jsem se mu o rameno pěkně opřela. Paráda, držím herce, co hrál Elima a navíc velmi příjemného člověka :). Horší je, že si to už moc nepamatuju (moc zážitků, to se pak ztrácí :-/).

V průběhu tohoto malého příjemného setkání mi asi dvakrát podal ruku k potřesení a vyjádření díků a to takovým milým upřímným způsobem, že ruku stiskl svýma oběma. Také jsem si stiskla.

No, prostě... tohle krátké setkání mě opravdu hrozně potěšilo a těším se z něj doteď a ještě nějaký čas budu. Jak říkám, působil velice příjemně a mile (což je to, co nakonec na hercích hodnotíte, když s nimi konečně mluvíte... ne, jakou postavu ztvárnili, ale jak na vás působí jako lidé). I když samozřejmě vědomí, že hovoříte s někým, kdo sice tedy není Elim, ale kdo Elima hrál, je naprosto úžasné :). A přestože vypadá „jinak“ (a tedy i jinak, než ho znám z filmů, kde normálně člověka hrál, ale před mnoha lety), je to on a když ke mně promlouval svým hlasem, byl to taktéž velmi pěkný pocit. Ano, autogramiády nejsou zdaleka jen o podpisech.

Ještě bych uvedla, že co jsem koukala na ohlasy ostatních fanů, co napsali na fórum, Andy vypadá na typ člověka, co nejen píše víc než podpis a „jen“ věnování na jméno (alespoň tedy někomu ano a někomu ne), ale též i nějakou větičku navíc, což člověk vždy oceňuje. A dokonce ještě přinejmenším ne vždy stejnou. Ohlasy na foru uváděli jiné větičky. Tohle je prostě pěkné.

Mmch., vždy, když jsem zmiňovala jeho postavu v DS9, nazývala jsem ho Elim (tedy jeho křestním jménem... tady člověk bezpečně ví, že bude vědět, o koho se jedná ;-) ... i když už to mohu očekávat i u mnohých z vás... a jak že se to čte...? Hmm? – jistě – „ílm“ ;-)).

Pak tedy nastoupila Irča. Pardon, moc si toho z toho nepamatuju. Ale také jsem je vyfotila, doufám, že se fotka povedla.

Můj připitomělý úsměv se mi opět vloudil na obličej a rozšířil pole působnosti. Teď jsem prostě byla opravdu velice šťastná.

Následující hodiny aneb zbytek conu jsem věnovala tomu, že jsem si nechala podepsat téměř všechny další herce, které jsem měla na seznamu. Plus ještě dvě oficiální focení.

Fotka s Williamem DavisemV jednu začínalo focení s Williamem Davisem. S Irčou jsme narazily na podezřele dlouhou frontu, která ještě zasahovala na předchozího herce. Nicméně to šlo docela rychle. Focení bývá hodně rychlé a tento con nebyl vyjímkou. Moc si focení nevybavuju (ono moc není co, ne, že bych snad tímto chtěla říct, že to za to nestálo, to vůbec ne ;-)). Bylo ale hezké, vidět ho tak zblízka. Ještě si tedy vzpomenu, že jsem se pro jistotu ze slušnosti zeptala, zda ho můžu vzít kolem ramen. Pak fotograf zmáčknul spoušť, proběhlo rozloučení a zase dál. Ziina, jak nám poté vyprávěla, měla z focení velký zážitek, když se očima střetla právě s Davisem. Jak to nazvala – „eyes sex“ (tak tuším..) :).

Teď už si nevzpomínám, jak šel den přesně popořádku, ale důležité je, co se dělo, ne chronologie ;-). Tuším, že poté jsme šly s Irčou na lov. Já hlavně na ty podpisy a ona hlavně na obhlížení suvenýrů jako hlavně knih, kartiček a dvdček. Osobně jsem doufala, že najdu v tomto množství i nějaké staré ST či SG časopisy. Bohužel. To mě docela zamrzelo, nějak poslední dobou na conech toto zboží došlo :-/. Ještě, že je ebay ;-). Ale zpět.

Došly jsme k oblasti, kde se podepisovali SW herci. Po Andym na mě asi ti udělali největší dojem. Prostě, vidět tyto legendy. A je celkem fuk, že tamten hrál toho třetího Stormtroopera zleva... prostě Star Wars, původní Star Wars (většinou) ;-).

Jeremy BullochPrvně jsem zamířila k Jeremy Bullochovi. Ten hrál Boba Fetta. Jj, toho, co není vidět, s tou maskou, nájemný lovec (doufám, že to všichni ví, ale pro jistotu... a jestli nevíte, tak se styďte ;-)). To byl hrozně příjemný pán. Uvítal mě s tím, že zalitoval, že už z něj nejde strach. Sice jsem zareagovala chvilku opožděně, ale ujistila jsem ho, že jsem stále vyděšená... i když s tím svým širokým úsměvem to šlo špatně :). Trošku jsme si popovídali, i když už nějak nevím o čem. Tuším o ČR, neb se tuším ptal, odkud jsem. Zalitovala jsem, že pro něj nemám žádnou malou pozornost. Podepsal se mi na fotku a připsal také „Beware the Force“. Ještě jsem ho požádala o vyfocení, což beze všeho souhlasil. Takže mám fotku s Boba Fettem ;-). Na rozloučenou jsem ho ještě ujistila o svém strachu :).

Ač už si nepamatuju, o čem jsme to hovořili, pamatuju si, jaký pocit jsem z tohoto člověka měla. Velice příjemný. Po Andym na mě udělal asi největší dojem. Boba Fett nepatří k mým nej postavám v SW (ale je součástí, což je dost samo o sobě, zas aby si někdo nemyslel, že mi je ukradenej), nicméně chci tím říct, jak moc záleží na samotném člověku jako herci. :)

Kenny BakerKenny Baker. To je takový malý človíček, co byl ukryt v „těle“ Artoo-Detoo. Neboli R2-D2. Kdo by neměl rád Artooa...? (Tak to ani nevyslovujte ;-)). Kenny byl taktéž hrozně milý. A chtěl si i evidentně povídat. Problém byl v tom, že měl hrozně slabounký hlásek. Snažila jsem se, skutečně, chtěla si povídat, ale... nerozuměla jsem mu. Též vyzvěděl, odkud pocházím a říkal něco i o Praze. Ale co... to bohužel nevím. Je to vážně škoda, vypadal, že si chce povídat z těch všech nejvíc. Podepisoval dlouho, ale krasopisně... na to, jak se s fixou vypořádával. A opět se se mnou vyfotil, když jsem se k němu přes stolek nahnula. Na závěr jsem mu za Artooa poděkovala. Také velmi milý pán :).

David Prowse podpisDalší z SW herců byl David Prowse, tedy Darth Vader, resp. jeho část a to tělo. To, co se hýbe na plátně v tom brnění, to byl on. Ponejvíce :). Ono potkat Vadera vcelku je poněkud složitější, když ho hrálo více herců. Řekla bych, že tělo + hlas by měla být největší část. Samozřejmě ještě dablér a bojový choreograf (ten tam skutečně i byl, ale už byl poněkud mimo... a toho jsem bohužel nezaregistrovala dřív, než na konci). Ale tak prostě... tělo Vadera ;-). Ten byl také moc příjemný. Možná trošičku vážnější. Ale také povídavý. Když jsem mu dávala podepsat autogram (vybrala jsem si Vadera z mé oblíbené scény a kde navíc jeho zvednutá ruka může pěkně symbolizovat pozdrav :)), pomrknul na moje jméno a řekl, že ho ještě nikdy neslyšel. Bodeť, Tar-ara je jen jedna ;-). Osvětlila jsem mu, že je to přezdívka. A když o tom teď tak přemýšlím, více herců se mě ptalo, odkud jsem... možná kvůli té přezdívce... možná ne :). Každopádně poté, co se zeptal, odkud jsem a co uslyšel, že z České Republiky, tak si vzpomenul, že tu už z ní někdo byl a ptal se mě, zda jsme si to zorganizovali. Taktéž se zeptal, jak nebo zda máme cony u nás, čehož jsem se chytla a osvětlila mu trochu rozdíl mezi našimi a jejich cony. Aneb o hercích vs. o fanoušcích a programu. I s ním jsem se tam vyfotila (hahá, mám fotku s částí Vadera ;-)). Na závěr jsem mu ještě pochvália... jo, kdybych si vzpomenula, jak jsem to říkala, protože když se teď nad tím zamýšlím, tak to zní divně :) ... tělo Vadera... nějak že byl skvělé tělo Vadera. Mno, ale asi jsem to řekla dobře, protože se na mě divně nedíval ;-).

ArtoosNěkdy v mezičase jsme se s Irčou rozdělili, protože jsem měla focení s Williamem Shatnerem. To jsem měla tento den v sobotu a ne v neděli, jako zbytek výpravy, neb jsem si u přihlašování dávala pozor, abych narvala co nejvíc věcí na sobotu (protože Andy měl být původně pouze na neděli a nechtěla jsem, aby se mi to s něčím krylo). Takže jsem odklusala, resp. se šla prorvávat davem k focení. Tam jsem vyzjistila, že mám ještě čas, neboť zde byl nával a focení probíhalo dle čísel na photoshootovym voucheru a to jsem měla celkem vysoké. Takže jsem se šla poflakovat kolem, stihla jsem ještě toho jednoho SW herce.

Taky jsem bloumala v ne tak divokých vodách (tedy abych se neprodírala zpět celých deset minut, ale jen pět ;-)) v blízkosti hlavního podepisování. Pozorovala jsem fronty a herce a lidi. A pozorovala jsem taky Andyho. Aby to nevyznělo divně, raději vysvětlím ;-). Přijde mi totiž zajímavé pozorovat herce, jak se tváří, pohybují, gestikulují aj. Totiž při panelech, pokud tedy mají, se člověk soustředí na to, co říkají a pohybování vnímá hůře (tedy já ano), kdežto někde, kde nepotřebuje slyšet řečené, se může soustředit na jednu věc. Je to celkem ojedinělá příležitost vidět herce jako člověka a ne jako některou z jeho/jejích postav. A taky můžete pozorovat, co postavy „zdědily“ po svých představitelích. Např. si jasně vybavuji Marca Alaima (tedy gul Dukata), který do své postavy promítl opravdu mnoho – způsob chůze, jak se smál, gesty rukou, mimiku... docela zajímavé to pozorovat. Tedy takhle, nemám ráda přímé spojování postav a herců. To je hloupost. Např. mi často někdo říká „Jo a Zelenka, jak tu byl, ten byl supr“. Ne, nebyl, protože to byl David a ne Radek ;-). Postavy od herců rozhodně oddělené mám, nicméně je prostě zajímavé pozorovat kontrasty, případně to společné :). Takže jsem tedy pozorovala Andyho, jednak z toho klasického pohledu a pak i z pohledu „on vs. postava“. ...

Na druhý pokus o vrácení už mě vpustili do fronty na focení se Shatnerem. Tohle focení byl ten nejprofesionálnější běžící pás, co jsem zatím zažila. Jako, chápu to, lidí byla spousta a na focení s herci nikdy není mnoho času (přinejmenším v zahraničí :)). Tady mi před „cílovou čárou“ odtrhli kus tiketu (a neodpustím si poznámku, že moc skvělá organizace fotek taky nebyla... být tam nějaký větší problém, tak už svou fotku nikdy neuvidíte. Žádná čísla, nic) a pak už se mi naskytl pohled na probíhající focení. Shatner seděl na stoličce (to jsem viděla poprvé, vždycky jinak všude stáli... působilo to právě dojmem onoho největšího běžícího pásu, co jsem absolvovala... ale dobře, už není nejmladší a lidí jako kobylek ;-)) a vždycky k němu někdo přišel, položil ruku přes rameno, cvak a odešel. Tak to bylo i se mnou. Ale tak tuším, že se na mě přeci jen podíval, myslím i pozdravil :). A já si mohu říkat, že jsem si šáhla na „Kirka“ ;-). Když teď koukám na něco z TOSky a vidím Jima, tak si tak pomýšlím... jo, támhleto rameno, jop, tam jsem měla ruku ;-). Ale co, potěší. Jinak by do toho člověk taky nevrazil tolik prachů ;-).

Julian GloverSice to pravděpodobně bylo později, ale jako dalšího SW herce jsem ještě ten den „odchytla“ Juliana Glovera. Ten hrál i v Indiana Jonesovi (hlavního záporáka trojky, jak tak pěkně zestárne ;-)). V SW hrál generála Veerse. Právě i fotku z SW jsem si nechala podepsat. S ním jsem mnoho nemluvila, škoda. Ale nějak jsem neměla co pořádně říct. Ten se mi zdál trošku rezervovanější, ale to mohlo být jen zrovna dobou. A opět mám fotku :).

Tímto jsem pro tento den ukončila „sběr“ SW herců. Chtěla jsem ještě jednoho, který tu měl být, nicméně nemohla jsem ho nikde najít, tak jsem si řekla, že další den snad bude. Aspoň si budu mít ještě koho nového podepsat i v neděli :).

Jinak jsem ještě stihla podpis tří osob. První se rozepíšu o Williamu B. Davisovi. Mám fotku, podpis musim mít samozřejmě též. To jsme šly spolu s Irčou. Byla jsem zvědavá, co bude za fotky k podpisu. Muž s cigaretou tam bude určitě, ale jestlipak i Damaris, převor z SG-1. Ano, nebyl tam příliš, nicméně, jedním slovem – Stargate ;-). Nemůžu a ani si nechci pomoci ;-). A služebník Ori tam vskutku byl. Přiznám, že jsem trochu váhala, nicméně více podobného Muži s cigaretou jsem ho už měla na fotce, takže... Stargate ;-). Také jsem se projevila na sebe akčně a něco jsem se ho ještě zeptala či poznamenala, už si ale pořádně nevybavuji, co že to bylo. To mě mrzí. Ale alespoň zůstal pocit, že jsem neřekla jen „Hello, thank you, bye“. Irča si taky nechávala podepsat fotku (to myslím opravdu toho Muže s cigaretou) a mám dojem, že se taky o něčem bavili.

Také jsem šla pro podpis Katee Sackhoff. Ta měla stále celkem napilno, sic u ní stála malá fronta. Trochu se to zaseklo a já potkala ve frontě Ziinu, která nechávala podepsat osobu vedle, tuším zrovna pro Fanbase (mmch., ty věci, co herci napsali, to je nádherný... doporučuju se na to jít pak na nějakém conu podívat do jejich obchůdku, určitě to tam budou mít vystavené... jak třeba to, co psala Katee nebo úžasnou větu o prostých, ale krásně trefných dvou slovech od Davise atd. ;-)). U Katee jsem se nemohla rozhodnout, jakou fotku si vybrat. Ziina mi nabídla tu, co už tam neměli, nicméně já si to stejně v posledních chvílích rozmyslela a dala si podepsat... inu, tu, co můžete vidět v mé galerii ;-). U toho záseku jsem taky sledovala okolí, opět Andyho a také Davida (Nykla), kteří byli v dohledu. Ostatní herci mi zas tak moc neříkali. Podpisování samotné bylo celkem rychlé. Mile se na mě podívala, pozdravila, podepsala a už se hrnul další člověk. Ale tak v poho, víc jak „ahoj a díky“ jsem jí stejně ani říct neplánovala (tak jako nebylo by to špatné, ale ne bezpodmínečně nutné).

Nějakou dobu před ukončením dne jsme se šly s Irčou provětrat na vzduch před budovu. Dostaly jsme obě krásné razítko, aby nás vpustili i zpátky a posadily se, abychom mohly pojíst, případně se pokochat čerstvějším vzduchem a zážitky. Zrovna tam mmch. probíhalo nafocování Spidermana a dalších kostýmů, tak jsme měly i malé představení. Ten fotograf byl velmi obětavý – jak se válel na zemi, aby udělal co nejlepší fotku.

William Shatner podepisujePřed koncem ještě Irča objevila, že se podepisuje Shatner a to do čísla, které jsme měly i my. Postavily jsme se tedy do fronty. Ziina s Molirem nechtěli, že prý až další den. Shatner měl na výběr hodně fotek. Ať už Kirka nebo jeho jiných postav. Moc fotek škodí, nemohla jsem si vybrat :). Irča měla podobný problém. Dokonce se kvůli tomu i víc zdržela ve frontě, takže jsme pak postupovaly odděleně. Já si taky vybrala... a pak jsem výběr změnila :). Irča má krásnou fotku :). Mno, takže jsme tedy postupovaly směr Shatner v hadovité frontě. Dalo se fotit... tedy do určitého bodu, takže jsme toho i využívaly. Občas se utvořily díry, kde byl vidět a dokonce i můj pomalu fotící fotoaparát ho zachytil. Na konci fronty mi pak cíl řekl Hi či Hello (ale jedno z toho určitě) a podepsal se. Bohužel, podpisy byly u tohoto jediného bez věnování na jméno, což je určitě škoda. Ale... jasný, hodně lidí, prostě problém velkých hvězd, člověk si je tolik neužije. Alespoň jsem se ale mohla těšit příští den na jeho panel.

David je v pozadí, jinak  v popředí super kostýmyPřála jsem si také pozdravit Davida (myslím Nykla). Když už tu je, alespoň mu říct ahoj, případně s ním prohodit pár slov (tohle byl během pár dní jeho již třetí con v řadě). Ale když jsem se přiblížila, přiběhla nějaká pořadatelka a co že chci a když jsem řekla, že ho chci jen pozdravit (což jít mělo, psali to přinejmenším na fóru ve FAQech), tak že ne, že si musim něco nechat podepsat. Promiň, Davide, ale další peníze už nedám. Dala bych, kdybych ho cca před týdnem neviděla v Chotěboři ;-). Odešla jsem s tím, že to zkusím později, až bude slečna či co to bylo, někde jinde. V pravdě, to jsem neudělala, neb jsem na to příští den zapomenula. Měla jsem v hlavě další věci a starosti s něčím jiným. Trochu mě to teď mrzí, ale co už nadělám :-/.

Den na conu jsme pak zakončily tak, že jsme si koupily (tedy já a Irča nakonec též) hrníčky. Tak co, to se hodí, tématických mám zatím jen pár ;-). Dlouho jsem se nemohla rozhodnout mezi tím, zda koupit SG-1 hrníček s mým milovaným teamem nebo TOS hrníček, který měl zase svou posádku, v černobílém provedení a ještě s podpisy (samozřejmě jen obrázky, ne originálními ;-)). Dumala jsem, dumala, až jsem vydumala, že musím mít oba ;-). Nechtěla jsem se vzdát ani jednoho. A jelikož tam byl ještě jeden TOSkový ve stejném provedení, svým rozhodováním jsem přesvědčila i Irču, že ho musí také mít :). Teď se mi velmi hodilo, že jsem měla ještě od té flašky pro Andyho bublinkové obaly ;-).

A prvnímu dni na conu byl tedy konec. Odcházela jsem nerada, ale s úsměvem od ucha k uchu (a ještě se dvěma fotografiemi s herci, které mi zatím vyvolali).



Na lavičcePo conu jsme se šli napapat do jednoho parku (mmch. v Londýně mají fakt dobré ovoce), kde jsme si pokecali a Ziina mezitím rozbalila pár kartiček z Torchwoodu, které si na conu pořídila. Dokonce mohu říct, že mi při tom sezení byla zima... což byl takový zvláštní pocit po těch infernech doma :).

Do hostelu jsme se vrátili později, ale pak jsme si ještě povídali ve společné místnosti a Ziina se nějaký čas bavila hledáním signálu, aby mohla sdělit Facebooku, jak se měla :).




Neděle

Na další den jsme si řekli, že musíme přijít dřív. Teorie dobrá, praxe... ale jo, myslím, že jsme o kousek dřív skutečně přišli :). I když vstávání mi šlo obdobně dobře :-/.

Když jsme dorazili, nabrali jsme si opět lístky na talky. Pak zbylo něco času do toho prvního, který jsme chtěli, tak jsme se toulali u stánků. Irča se zakoukala do ST kartiček a já si řekla, že mám málo SW kartiček a ten Joe Jusko, co kreslil kartičky na Tarzana (převelice milovaný fandom mého dětství, to byla má první specializace ;-)), ten lecco kreslil velmi zajímavě... a tady to mají za pěknou cenu. No, nekupte to, že ;-). Za pět balíčku byla sleva, takže já si vzala tohle, Irča zase to ST (já jsem zhodnotila, že ST kartiček už mám doma dost ;-)) a byla z toho zátěž na celý den navíc (a to to ještě chvíli nosila Irča sama).

Reaver a ScarlettJeště jsem se šla přesvědčit, že focení s Andym je skutečně v těch jedenáct, aby to třeba náhodou nezměnili a cestou potkala Reavera se Scarlett. Ty jsme v průběhu těch dvou dní potkávali celkem často, to bylo fajn :). Teď nevím, zda to bylo zrovna tehdy, ale Scarlett měla takový pěkný zážitek u podepisování se Shatnerem. Prý když přistoupila, pohlédl na ní od stolku a svádivým hlasem pronesl laškovné „Hello“ ;-).

Pak už jsem ale pádila (mno... ale šla, ještě tam nebylo tolik lidí, takhle „ráno“ :)) na panel s Matthew Lewisem. Ani bych ho nezaznamenala, ale tak ostatní projevili zájem, takže proč ne. Byl to ten, co hrál v Harry Potterovi Nevila. Docela příjemný... hmm... kluk, mladý muž raději (to je hrozný, on je o x let mladší jak já :)).

Mattew LewisVzpomínám si (díky poznámkám ;-)), že byl dotázán, co by chtěl umět za kouzlo. Nejprve říkal, že neviditelnost by byla dobrá, i když to není kouzlo jako kouzlo. To tedy potom odzbrojení. Též se ho ptali, jaká je jeho první vzpomínka z natáčení. Že prý se cítil hrozně, protože na něj každý koukal :). A jako malý chtěl být delfín nebo T-Rex. Hmm, v tom mu rozumím. Já když byla malá, chtěla jsem být lední medvěd :).

Moc jsem toho z jeho panelu nestihla. Začal později a já měla to focení. A to si nenechám ujít ani za prase z latina ;-). Ovšem odchod byl takový zajímavý. Zvedla jsem se a přikrčeně odcházela, když se za mnou ozval jeho hlas, kam že to odcházím. Zněl trošku překvapeně. Nechtěla jsem se zaplést do žádného vysvětlování, tak jsem raději jen zavolala několik omluv a zmizela :-). Říkala jsem si, že se snad dokážu vrátit zpět ještě když bude mít ten panel a ukázat, že mě to nijak nenudilo nebo tak něco, případně vysvětlit, aby se necítil dotčen, ale už jsem ho pak nestihla. Tak snad to nebral nijak zle, doufám.

Na focení už čekal Molir. Na lístku jsem měla pěkné pořadové číslo šest, objednávala jsem to ještě přes net. Ne, že by to něco znamenalo, protože lidi se prostě začali řadit. Mno, nebyla jsem první, byla jsem ale druhá ;-). Přede mně se dostal nějaký asimetrický chlápek. Budiž ;-). Focení taky začlo později. V mezičase jsem si alespoň povídala s Molirem a sledovala tvořící se frontu. Mno, v porovnání se Shatnerem to bylo prd. Na jednu stranu jsem byla ráda, že lidí moc není, na druhou mi přišlo líto, že lidí moc není :).

Fotka s Andym :-)A pak už tedy Andy přišel a začlo focení. Tam mě trochu rozhodili s tím, že mi vzali celý lístek (protože u výdeje ho taky chtěli... i když to šlo samozřejmě poznat dle tváře). Ale tak pak jsem dostala pokyn jít dál a když mě Andy uviděl, usmál se a zvolal „Oh, Czech Republic“. Tak tím mě dostal ;-). Maximálně příjemně. Objali jsme se kolem ramen a já si k němu nahnula hlavu... a ono to šlo ještě dál, tak ještě víc nahnula... pak jsem si ještě uvědomila, že by nezaškodilo se hezky usmát (tedy ne, že bych se neusmívala). Cvak. Pronesla jsem tuším slova díků... což mi přišlo málo, takže jsem v mém oblíbeném gestu (to celkem dělávám, jako vyšší forma díků či pocty, i když tady to bylo ještě o level výš) položení ruky na srdce a poklony ještě složila co nejsrdečnější hold. Sedmé nebe hadr ;-). Mmch. fotka se opravdu převelice povedla. Doufám tedy, že nevypadám příliš lísavě, ale tehdy mi ani nepřišlo, že tu hlavu tak nahýbám. Ale tak snad ne... tak moc :). Když se teď koukám na tu fotku, cítím se skvěle. Vybavím si ten čas, pocit a říkám si „Jop, byla jsem tam, to je on, paráda.“ Je to prostě příjemný pocit :-)

Už když jsem zjistila, v kolik bude focení, tak jsem se rozhodla, že si fotku nechám podepsat. Fotky se na pultech k odběru ukazovaly cca tři hodiny po vyfocení. Paráda. Hmm, ale chyba lávky. O tom ale později. Prozatím jsem se cítila skvěle a myslela na to, co mu povím a na co se ho ještě budu mít příležitost zeptat, až si tu fotku půjdu podepsat. Protože už jsem se trochu rozkoukala a do hlavy se mi nahrnulo mnoho věcí, tak alespoň něco ještě uskutečnit.

Katee SackhoffPoté jsem zamířila zpět k oblasti panelů, stejně tak i Molir. Zanedlouho měla nastoupit Katee Sackhoff aneb Starbuck. Ta byla velice usměvavá a milá. A i zde uvedu něco z toho, co nám vypověděla. Má ráda dlouhé vlasy. Ty své si nechala zkrátit kvůli roli, ale doufala, že to nebude na dlouho. Vypadala na své dlouhé vlasy velmi hrdá a předváděla překvapení, když jí jinde na conech říkali, že s těmi krátkými vypadá mnohem lépe. Taktéž hovořila o tom, že si musela vybrat, zda půjde na konkurz na BSG či na NCIS (nebo možná tu druhou odnož, ale myslím toto). Co si vybrala, je asi zřejmé ;-). A když se pak na svou roli připravovala, nadšeně, zjistila, to už poněkud nenadšeně, kdo že to ten Starbuck je. Popisovala nám, jak ve staré Galactice hledala tu ženu a pořád nic a pak, to zacituji „Oh, shit! Dirk Benedict“ :-). A ještě jsme se dozvěděli jednu zajímavou historku z jednoho jejího conu. Nejdivnější věc, co se jí na conu stala. Prý tam byl někdo v masce Wookieho a byl tedy opravdu vysoký. Ten se sklonil a mužným hlasem ji sdělil „I love you“. A potom potkala onoho Wookieho na záchodě. Prý byla tak vystrašená, že se nemohla ani vyčů... ;-). Pak si Wookie stáhl masku a byla to žena, která jí vysvětlila, že předtím měl masku její přítel :-). Ještě mluvila o posledním díle a o... hmm... aby to pro někoho nebyly spoilery... o tom, co se se Starbuck stalo a také ohledně Andersových slov k ní. A samozřejmě ještě pár věcí, které jsem si nezapsala a na které si jen tak nevzpomenu (leda mi je pak někdy něco připomene).

Dále byl panel Ashes to Ashes a Life on Mars. To první jsem ještě neviděla, to druhé sice ano... jako dobrý, ale ten opěvovaný konec mi prostě logicky nesedí (nemá to nic co dělat s tím, k čemu to, jak oni tvrdí, vede, ale s tím, k čemu by to logicky vést mělo... no nic ;-)). Každopádně tak zažraná do toho nejsem, navíc si nechci spoilerovat Ashes to Ashes, takže jsem vyrazila na lov posledního podpisu SW herce.

To byl ten, kterého jsem minulý den neviděla. Nyní už ale měl svůj stoleček, židličku, bodyguardy, fotky a tužky. A ještě to jméno, abyste věděli, o koho se jednalo. Ken Colley aneb Admiral Piett. To byl ten, který házel takové ty krásné nejisté pohledy kolem sebe a v duchu se jistě mnohokrát modlíval, aby mu najednou nebylo u krku těsno. Tady jsem tedy zklamala. Bohužel jsem neměla žádnou akční náladu ani si nic nepřipravila, takže jsem pouze s úsměvem pozdravila, nechala si podepsat fotku a s díky odešla. To je docela škoda.

Mmch., jak o tom teď přemýšlím... krom Katee mám podpisy (i fotky) samých lidí pokročilejšího věku. Ne, že by to čemukoli vadilo :-). Nevyměnila bych je za žádný uhlazený hezounky ani za nic ;-).

Ještě pak při potulování po suvenýrech mi zrak padl na prodávanou kartičku z Hellboye s Karlem Rodenem. To mi přišlo hezké ve smyslu, že i v Anglii se najde něco z Česka :).

Potom jsem šla vyhledat zbytek výpravy. Za chvíli měl začínat panel se Shatnerem a nyní probíhalo zrovna focení s Elisabeth Sladen aneb Sarah Jane z Doctora Who a jeho spin-offů. Já se s ní nefotila, ale zbytek posádky ano. Viděla jsem Molira i Ziinu a za nimi o x lidí dále i Irču. Přifařila jsem se do fronty k Irče (s ujištěním, že si tu jen tak postojím a pokecám k tomu člověku za ní), abych byla o pár chvil později vyhnána nějakou pořadatelkou. Už mě ti pořadatelé začínají štvát. Ale tak dobře, abych tedy nevadila. Přifařila jsem se tedy nenápadně o nějakou dobu později a co nejvíce z cesty a z dohledu. Pokecali jsme a já zase zmizela, jak se fronta hýbala a zahnala mě ke zdi :). Pak už jsem čekala u výlezu od focení, hlídajíc Irčin megafoťák (mmch., s tím pořád chodila na krku... to tedy všechna čest ;-)).

Focení prý bylo takové... ne úplně zcela komfortní. Elisabeth Sladen prý moc nechtěla, aby se k ní lidé moc měli (snad to bylo myšleno, aby se na ní nezavěšovali apod., což je pochopitelné, ale vedlo to k tomu, že se lépe raději nedotknout vůbec). Ale nevím, nebyla jsem tam. Ale nelituju toho.

Vážně ho mám představovat? :)Ostatní již dávno zmizeli směr Shatnerův panel, tedy nejbližší konec jeho fronty. Já si šla stoupnout na nynější konec, který se táhl až k druhému konci hangáru a Irča šla zjišťovat situaci. Vrátila se s povzbudivou informací, že místa jsou dle čísel, takže se nemusíme obávat, že bychom byli příliš vzadu. Takže jsme se pohybovali poctivě s tím koncem fronty.

Konečně začali vpouštět do místnosti a masy se pohnuly. Než jsme doputovali na druhý konec hangáru, chvíli to trvalo, nicméně pak nás tam čekalo ne úplně příjemné překvapení. Organizace selhala a lidé si sedali na místa, která se namanula. Irču to evidentně dosti dožralo. Naštěstí se ale našla místa v cca podobném umístění, jako jsme měly. Dokonce za sebou, takže jsme seděly u sebe.

Panel začal hodně pozdě (což bylo vlastně dobře, tedy přinejmenším, že nezačal včas, neb to se ještě fotilo). William Shatner je na svůj (a i na lecjaký jiný) věk velice energický člověk. Dělá na tomhle, dělá na támhletom a ještě v mezičase řeší dvě další věci. Zde vyprávěl např. o tom, jak se tento rok podílí celkem právě na čtyřech věcech.

Otázek padlo několik, došlo i na obligátní „Jaký ST film máš nejraději?“. Mno, jakýpak to bude, to je oříšek :). Samozřejmě ten „jeho“, tedy ST V, The Final Frontier. Hovořil hodně o problémech rozpočtu a také o skalních monstrech, na která nakonec nedošlo. Prý jich původně mělo být hodně, po čase se ukázalo, že jich bude pět a pak že tam byli lidi od speciálních efektů, kteří kouřili do trubičky, aby vyrobili kouř, který z nyní již jednoho monstra měl vycházet. Hezké, i když tedy nevím, jak moc by to zvedlo kvalitu filmu. Tedy, osobně se mi film líbí, ani ne tak kvůli příběhu, jako spíš kvůli interakcím postav.

Též se zmínil o projektu... nějak s názvem Captains, kde se jednalo o kapitány z ST. O Janeway prohlásil, že je jeho nej, protože je žena :), o Siskovi aneb Avarym řekl, že je pro něj nejdivnější (ale teď už si nevzpomínám, zda myslel vyloženě postavu nebo herce) a co prohlásil o Picardovi, to už netuším, protože se mi v poznámkách vyskytuje nevinný otazník ;-).

Na konci pak ještě všichni účastníci (tedy přinejmenším 600, což asi vystačilo) dostali větší plakát Kirka v detailu. To je hezké. Nicméně jak ho bezpečně dostat domů :). Tubus nosím samozřejmě každý den v kapse, jenom teďko... ;-). Ale pak jsem si vzpomenula na drátek, který jsem cca před hodinou vytáhla z kapsy, když jsem tam šmátrala po něčem jiném. Tehdy jsem se sebe sama ptala, proč mám sakra v kapse drát. Pak jsem si vzpomněla, že jsem si ho vzala, kdyby se třeba někdy hodil. A hle :-). Takže jsem si zadrátovala Kirka a opatrně vložila do batohu. A přežil nejen con, ale i celou cestu zpět do ČR.

Po panelu jsem šla obhlédnout, zda už jsou fotky z focení s Andym hotové. Kdepak. Hmm, zatím to vypadalo jako mírné zpoždění, tak to je ještě v poho.

Elisabeth SladenPřed třetí pak začínal panel s Elisabeth Sladen. Takhle, fajn, vše dobrý, ale nemohu říci, že by se mi osoba nějak moc vtiskla do myšlenek. Tímto jsem definitivně usoudila, že panel postačí a pro autogram si nepůjdu (tedy ne, že bych už tak nechovala své poslední peníze pro večer a ještě pro něco jiného :)).

Hovořila o tom, jak ji volali, aby ji pak sdělili, že ji chtějí pro Sarah Jane Adventures. Ona si nejprve myslela, že půjde o něco s Torchwoodem. Když se lidi ptali na Davida Tennanta, říkala, že je lovely a soustředěný, ale moc s ním nedělala, tak nemůže říci. Točila s pěti či šesti Doctory, prý už to nepočítá :) a s Tomem Bakerem se stále vídá.

Mluvila hodně o tom, co já neznám, tedy o starých dílech Doctora (kterých jsem viděla pár... já vim, stydím se, ale nemám na to vážně čas) a o svém spin-offu (ehm... jop, ten jsem taky neviděla). Takže u poloviny věcí jsem nevěděla, která bije. Navíc jsem tady asi nejhůře slyšela otázky, které jí byly pokládány, resp. neslyšela vůbec a domýšlela z odpovědí. Ale tak bylo určitě zajímavé ji vidět, to jo.

Po panelu jsem šla opět zkontrolovat stav fotek. Stále nebyly. To už jsem začala být vážně nervózní. Jeden pořadatel tam někomu vykládal cosi o zdržení, ale když jsem se ptala jedné bližší pořadatelky, ta nic nevěděla. O něco později jsem tam byla i s Irčou, která podala pomocnou ruku a vyzvídala také. Bohužel, něco se nepovedlo a fotky byly opravdu zdrženy. To potěší. Ale tak ještě zbýval nějaký čas a Andy prý o tom ví. Mno, zklidnilo mě to jen maličko.

Šly jsme pak opět ven, obdržely nová razítka (a to vydrželo o kapku déle... škoda, sice si po sobě nenechávám nikým malovat, ale tohle je něco jiného... škoda, že jsme neobdržely nějakou pásku na ruku, já mívám ve zvyku si to pak nechávat a těšit se z příjemného pocitu „byla jsem tam“, když se na to např. v práci doma pak dívám :)) a pojedly a popily.

Pěkné kostýmyPoté jsem si con už moc neužívala. Spíš jsem měla tendenci pořád hlídkovat u stolků s došlými fotkami, ale pořád ne a ne ty, na které jsem čekala. Navíc pozorovat lidi, kteří odcházeli dřív a vyplňovali nějaké papírky, kde popisovali sami sebe, aby jim pak fotky mohli poslat, to vážně moc klidu nepřineslo. A sakra, kde to jsme... rozesílat fotky tímto způsobem. To aby tam člověk pak nechával rovnou svou fotku pro identifikaci. Toto by zcela jednoduše mohlo vyřešit očíslování.

Ještě jsem se tedy ptala, zda by bylo možné fotku získat datově – tedy buď na flashku či poslat mailem. Např. na Fedconu to problém nebyl. Tady evidentně velký, neb mi bylo odpovězeno, že je to majetek té firmy (či co to bylo), co to nafocovala a že smůla. Že si to mám naskenovat. Ano, to by mě nenapadlo, fakt díky za typ...:-/.

Díky stepování před fotkama jsem bohužel zmeškala Star Wars Imperials talk. To mě hodně mrzí :-( :-/ :-(. Prý tam mluvil např. Prows o své postavě Vadera. Ach jo :-(. U fotek zatím stále ujišťovali... “Během půl hodiny“... “Během půl hodiny. – To už jste říkali před hodinou...“ Přiznám se, že jsem nebyla úplně nejmilejší a nejchápavější. Vlastně oni tam za to nemohli, mohli za to ti, co to dělali. Jenže ti nebyli na ráně ;-). Ve finále jsem tam postávala ještě s Reaverem, Scarlett a Irčou, co čekali zase na Shatnerova fota (i když ti si je už nechat podepsat nechtěli).

Když se konečně objevily fotky s Andym, sebrala jsem ji pořadateli skoro z rukou. A spěchala do nitra hangáru. Bohužel, už bylo pozdě a herců již zbývalo nemnoho. A Andy mezi přítomnými nebyl. Zeptala jsem se pořadatelů, co se o to místo starali a zrovna balili, jestli se ještě vrátí, ale prý už ne, že odešel asi před půl hodinou. V pravdě, kdyby mi řekli, že před minutou, tak by to bylo mnohem horší, díky bohům za to. Mno, nemohla jsem ale jen tak odejít. Poodešla jsem dál, abych nebyla moc na ráně a tvářila se, že čekám na přátele. Ale zkoušela jsem, zda přeci jen... Vzdala jsem to až asi po půl hodině, přičemž dřív jsem neodešla proto, že jsem si říkala, že jakmile odejdu, tak přijde. Takový ten klasický zákon schválnosti.

Během čekání jsem si prohlížela občas ještě procházející lidi v kostýmu a zbyvší herce. Nedaleko jsem měla výhled zrovna na Bena Browdera. Ti, kdo mě znají, si asi teď myslí, že jsem měla nějaké vražené myšlenky (no, to měla, ale ne kvůli Benovi ;-)). Mohu myslím prohlásit, že se konečně začínám dostávat do fáze, kdy si ten Farscape budu moci pustit. Mno, tak ještě půl roku nebo rok. Tedy, proti Benovi vůbec nic nemám. Co já vím, může být v poho. Ale já když prostě vidím ten obličej, svírá se mi ruka v pěst. Jakkoli silná a neotřesitelná je moje láska k SG, postavu Mitchella prostě nemůžu vystát. V pravdě, docela lituji, že jsem nebyla na tom jeho panelu. Ten probíhal minulý den, to jsem byla taky furt něčím zaneprázdněná, nicméně si říkám, že kdybych slyšela a viděla jednat Bena jako herce, možná by to mohlo mít i nějaký nepatrný vliv na tu postavu, takže bych ji jen třeba nesnášela a ne nenáviděla ;-). To je taky trochu škoda. Nyní jsem na něj tedy hleděla, jak už se balil a bavil se tam s někým, evidentně uvolněně a radostně. Působil vlastně docela příjemně (až na ten obličej, pardon ;-)... ne, že by to byl nějakej hnusák, ale prostě vypadá jako ten... Mitchell ;-)). Tak třeba někdy příště.

Mno, takže Andy nedorazil a pořadatelé už začali vyprovázet lidi ven. Stihla jsem se tedy ještě převléci a taky jsem si neodpustila doptat se na to, proč ty fotky tak trvaly. Prý něco s kartou, kde to bylo nebo co už. Pořadatel se mě ptal, jestli je vše v pořádku, jestli mám fotku, na což jsem mu poněkud nasupěně odpověděla, že fotku sice jo, ale ne Andyho, co by mi ji podepsal. Pořadatel se omlouval (aspoň tak), ale pak dodal takovou vtipnou poznámku, že prý tedy mám přijet příště znova. A řekl to ještě tak... vtipně. Měla jsem vážně stojedna chutí mu jednu vrazit. Raději jsem na něj vrhla jen vražený pohled a pro jeho i své bezpečí odešla.

Docela mi to zkazilo celý večer. Mno, ne úplně, protože přeci jen... Londýn, kámoši... a navíc mám plno zážitků, fotky, podpisy... není to zas tak špatné ;-). Vlastně je to výborné. V pravdě, mohu být ráda, že tu fotku vůbec vyvolali. Ale zamrzí to, no. Hodně. Nešlo mi ani o ten podpis, šlo mi o možnost si ještě jednou popovídat, na něco se zeptat... :-/



Z conu jsme se vrátili do hostelu, abychom odložili zátěž, přibrali jinou zátěž a jeli za Reaverem se Scarlett. Tuším, že to bylo v tento čas, kdy když jsme odcházeli, zrovna dávali v televizi v hostelu díl Akta X, ve kterém zrovna „Muž s cigaretou“ spolu se Scullyovou jeli v autě a něco řešili. To byla úžasná náhoda :-). Komentáře jako „Jé, toho jsem zrovna před chvílí viděla“ byly na místě :).

Taková nevýznamná stavba ;-)Reaver a Scarlett na nás čekali na smluveném místě s krásnými cedulkami, abychom je třeba neminuli ;-). Byli jsme v jedné restauraci, kde bylo jídlo stylem „zaplať tolik a tolik a sněz, co chceš“. Musím uznat, že to byla výborná restaurace. Jsem sice vybíravá, ale měli tu toho hodně. A dobrýho. A spoustu ovoce. Zvláště šťavnaté broskvičky. Mňam :-). Ještě jsem vážně toužila po tom pudingu (nebo co to bylo), jenže už jsem ho do sebe prostě nenarvala. Slušně jsem se přežra... tedy přejedla, i když to první slovo by můj stav vystihovalo lépe ;-).

Také jsme zašli do parku, kde posádka (mimo mě) vypila víno, které jsme vzali z hostelu a to stylem „víno v igelitce, ať to je hrozně nenápadný“. Viděli jsme veverky. Viděli jsme i kachny... a větší kachny (aneb labutě ;-)).

O něco později jsme viděli i místo, kde přebývali Reaver se Scarlett. Docela útulný byt. Tam jsme kapku ještě blbli s plakáty Shatnera (aneb zábava na téma všichni jsme Shatnerové a pijeme se Shatnerem ;-)). To byl skvělý večer, dlouho jsem se tak nepobavila :).

A ještě musím poděkovat Reaverovi za to, co mi nabízel, ale budu doufat, že se mi ještě poštěstí.

Metro nám samozřejmě ujelo... o pět minut... protože londýnský metro... protože ho musí mít někde uzavřené, abychom to jinde už nemohli stihnout. Takže jsme se projeli po Londýně. Ziina má tyto dobrodružné akce evidentně ráda, já preferuji poněkud jednodušší a přímější cestu, nicméně musím uznat, že to bylo celkem fajn (protože oni věděli, kde jsme a kam jdeme :)) a svezla jsem se i dvoupatrákem a to úplně vepředu. Nepamatuju se, že bych jím takhle kdy jela ;-).



Pondělí

Ráno přišel čas, tedy alespoň pro mě a pro Irču, balení. Ziina s Molirem ještě zůstávali. Docela jsem jim záviděla. Jak by ne. Věci jsme si tedy ještě nechaly hlídat v hostelu, protože jsme ještě měly nějaký čas na Londýn a hlavně jeho knihkupectví. S naší druhou polovinou jsme se tedy rozloučily a vyrazily nejprve do banky, kde Irča měla něco k vyměnění. A když už jsme tam byly, zašly jsme i na prohlídku historie banky.

Forbidden PlanetA pak již směr Forbidden Planet. Tentokrát už jsem neměla žádná obrovská očekávání jako minule, kdy jsem byla poněkud zklamaná z výsledku. Obchod jsme samozřejmě prolezly celý (tedy oddíl o sérii Twilight jsem raději rychle proběhla... což mi připomíná... víte, že se právě teď dívám na knihu, která nese název právě Twilight? A moc se těšim, až si ji vezmu do rukou a konečně přečtu... a prosím, než začnete přílišně valit oči, vězte, že tahle má před tímto názvem ještě Star Trek a jedná se o první knihu ze série Mission Gamma ;-)). Zpět do Forbidden Planet. Irča se zasekla na dlouho u ST knih, já se zasekávala v průběhu jak u ST, tak pak u Tolkiena. A samozřejmě jsem nezapomenula sebrat i nějaké ty časopisy, co právě vyšly (starší tam bohužel neměli), konkrétně SG a ST. Měla jsem velké dilema, měla jsem málo peněz a velký apetit :). Mám si koupit novou ST knížku, která při dovozu stojí o celkem dost víc nebo si koupit další knihu ze série History of Middle-Earth, což mám sice elektronicky, ale kniha je kniha a tohle se hrozně blbě shání i na ebay. Mnohokrát děkuji opět Irče, neb mě zachránila tím, že mi půjčila (nakonec se ta eura, co jsem si s sebou pro jistotu vzala, vyplatila... jako splacení liber ;-)). Takže jsem si nakonec odnesla ty dva časopisy, pak jsem ještě neodolala neznámému SG časopisu o Danielovi (tak Daniel ;-)), startrekovských Sedm smrtelných hříchů už si taky hovělo v hlubinách batohu a o prostor se dělilo hned se dvěma Historiemi Středozemě (a z té jedné i slevili, když jsem chtěla jinou knihu, protože byla trošku odřená, ale nic hrozného... a jinou tedy už neměli). Mno, to je úspěch :). Irča si zase odnášela spoustu TNG knih a tedy nejen.

A jelikož Irča ještě něco sháněla, zbytek dne jsme byly na lovu. A přitom jsme procházely Londýnem. Počasí bylo tedy už trochu teplejší, ale bylo to příjemné. Bohužel čas běžel rychle, takže jsme se pak vrátily do hostelu pro batohy a vyrazily na letiště. Na letišti to probíhalo víceméně v pohodě, jen tedy ke konci jsem byla mírně nervózní z té velké fronty. Ale letadlo jsme stihly naprosto s přehledem a navíc jsem seděla u okénka :). Při vzletu jsem si tak mohla krásně vychutnat rychle se vzdalující zemi, baráčky, autíčka... to je pro mě asi nejkrásnější část letu (a když se přistává).

Let byl příjemný, bylo možno pozorovat stmívání a následná osvícená města. Zakončeno to bylo poněkud hůře... tedy ne přistání, jen Irča pak musela rychle z letiště, aby stihla dopravu. Původně ji měl přiblížit někam na rozumnější místo můj odvoz, ale evidentně jsme si nerozuměly (což nechápu doteď). Moc se omlouvám :-/. Žiji ale v domnění, že vše dobře stihla, takže i konec šel. Doma jsem tedy nemohla dlouho usnout, i přes další den počínající vstáváním do práce. Mnoho zážitků, to víte ;-).

Prostě, bylo to super :).



Tento con jsem si užila nejen díky přítomnosti Andyho, ale má na tom hlavní podíl. Stále lituji toho, že jsem nebyla na setkání v Praze, když tu byl, dlouhé roky nazpět (i když jsem DS9 tehdy neznala a o setkání neměla ani páru (ne o conech, to už jo, ale o těchto setkáních s herci) :)). Slyšet ho hovořit, odpovídat, předčítat z vlastní knihy... hmm, brala bych :). Udělala bych, co by bylo v mých silách, aby se alespoň něco z toho mohlo zopakovat.

Na závěr musím mnohokrát poděkovat Irče, Ziině a Molirovi, bez kterých bych se tam nepodívala. DÍKY VÁM, MOC A MNOHO :-). Dále všem sopkám, které nevybouchly. A též Billu Shatnerovi za to, že tam byl, protože kdyby ne, tak by tam nebyli ani tři výše jmenovaní a to by vedlo řetězovou reakcí k tomu, že tedy ani má osoba. A taky Praotci Trekkie, protože na jeho oslavě narozenin se to dohadovalo. A Pomerančovi, který mě upozornil, že tento con je a že tam bude i Andy. Tihle všichni se totiž zasloužili o ten krásný zážitek a ještě teď se spokojeně usmívám, kdykoli si na to vzpomenu. DĚKUJU :-).



Odkazy na fotky na stažení a na fotogalerii k prohlédnutí na mých stránkách.

(pokud by se vám zobrazil neaktualizovaný web, zmačkněte Ctrl+F5)



Tar-ara Istandil