FÓRUM SGA
CzechTREK by Tar-ara Istandil
CzechTREK by Tar-ara Istandil
(4. (– 5.) 9. 2010 Praha)


Nana Visitor jako vrchol večera Hostem letošního CzechTREKu byla Nana Visitor, která ztvárnila roli Kiry Nerys v Deep Space Nine. Opět jsem se těšila, už jsem herečku jednou na jednom zahraničním conu viděla a zapůsobila na mě moc pěkně (mno, až na to jedno čekání, ale to taky dobře dopadlo, takže mohu referovat jen to dobré ;-)). Příležitost ji vidět znovu jsem tedy velice uvítala.

Letošní rok se CzechTREk odehrával v nových a větších prostorách, dosti vzdálených od původního umístění. Na to si budu muset chvíli zvykat, místo se mi otiskne do celkové identifikace akce. Když jsem teď nedávno šla okolo KD Ládví, vzpomínky se jen hrnuly. Nicméně tím nechci nikterak říci, že by se mi to tam nelíbilo (až na tu vzdálenost, ale když mě pak Pomeranč informoval, kolik hodin pojede on domů, je to vlastně docela blízko :)). Navíc bylo velmi příjemné, že ubytování bylo doslova za rohem. A musím říci, že výzdoba hlavního sálu byla naprosto slintoidní. Div mi neupadla čelist, když jsem poprvé uviděla ty obrovské plakáty s hlavní posádkou každého ST seriálu (nenapadlo mě samu, že bych to chtěla domů... ale tak si tím vytapetovat nebo obalit část baráku :)).

Dostání se na místo probíhalo bez nehod. Pán v růžovém tričku na Kačerově nasměroval a potkala jsem tu i MDD, takže jsme jeli spolu. Místo jsme našli hned, bylo jen přes ulici. U vchodu postával Johanson s Pelekem v kostýmech Kirka se Spockem, oba dva v ruce cigáro... hmm (to mě pak referoval i známý, který se přišel na chvíli podívat, že viděl Spocka a pochvaloval kostým, jen to cigáro bylo prý dosti divné :)).

Uvnitř již bylo pár známých tváří. Po registraci jsem vyrazila obhlédnout prostory a pátrat po dalších známých. A také se převléci do kostýmu. V přízemí byl hlavní sál, nahoře v patře pak sál s doplňkovým programem (kam jsem se tedy nějak nedostala a je mi to líto... ale když to je klasický conovský problém – kam jít, když je vše tak zajímavé a lákavé ;-)). Také tam byla umístěna výstava – ST i astronomického ražení plus obchůdky se suvenýry (Fanbase a pak výrobky od Tai). A ještě chodba, kde měl v průběhu dne probíhat kurz první pomoci v rámci plnění odznáčku Christina Chapel – zdravotník (to je od trekkies.cz, něco jako bobříky, jen převedeno do ST. Je jich více typů a odměnou za splnění je virtuální odznáček do profilu na webu a dobrý pocit z toho, že ho máte ;-)). Já odznáčky plním, takže jsem si nemohla tento nechat ujít a napsala jsem se na druhý možný čas (původně měl být v čase cen Zlatý tribl, což by pro mě bylo idelální, ale protože si tohle asi moc lidí nemuselo myslet, byl posunut). První čas byl zas příliš zasypán okolním programem ;-).

Blížil se však již čas zahájení, tak hupky dupky do hlavního sálu. Zahájení proběhlo v podobě Voyagerovského holoprogramu o kapitánovi Protonovi, kde Chaotik spustil svůj ďábelský plán a CzechTREK začal. Hezký nápad :). Téma bylo vybráno proto, že je letos výročí 15 let od začátku Voyageru.

VOY vs. BSG Po zahájení měla přednášku Bedraz s názvem Hledá se Země. To bylo porovnání cest Voyageru a Galacticy a Bedraz se podařilo najít spoustu společných věcí :-). Od mizejících šedin obou komandérů, přes sexy blondýnky až k kybernetickým nepřátelům (krásně rozděleným jako hardware a software aneb droni a centurioni kontra borgská královna a lidští cyloni). Přednáška byla úžasná. Hrozně chválím. Byla krásně vtipná a hlavně ten způsob podání byl parádní.

Focení s NASA Na maňáskové divadlo poté se muselo chvíli počkat, takže jsem využila příležitosti a šla si prohlédnout ony výstavy v patře. A ještě jeden důvod cesta tam měla. Šlo opět o plnění odznáčku, tentokrát pouze za účast na akci, kde se člověk musel vyfotit právě u výstavy a ještě se speciálním nápisem. Koukala jsem, že nejsem sama. Radek, Zana a MDD měli ten samý úmysl, takže jsme se pěkně vzájemně vyfotili. Pak už jsem tedy obdivovala výstavy samotné. ST měla různé věcičky jako modely lodí, knížky a další různé předměty. NASA výstava obsahovala modely raket a různé obrázky z vesmíru s popisy. Potěšilo mě, že jsem tam našla i svou nejoblíbenější mlhovinu M42 (Velkou mlhovinu v Orionu - tu já hledám vždycky, když mám příležitost a když nenajdu, tak mě to štve, je to můj osobní favorit ;-)). Mezitím už na chodbě probíhal první kurz první pomoci, vedený Molikem. A také již přijela Tai a hledala místo, kde by se vyložila.

To už nikde není kafe? Ale rychle zpět do hlavního sálu, kde už začínalo maňáskové divadlo Kačenka v galaxii divů. Děj začínal tím, že výbuch Romulu (tak u tohodle jsem poněkud nadzvedla obočí) zapříčinil krom jiného i zničení veškerých kávových zrnek v celé galaxii. Janeway hledala všude, ale ať se vrátil Picard či Sisko, každý jen říkal to samé – že kafe není. Postupně se dopracovala až k tomu, že se vydala zachránit kafe s pomocí Spocka a napravení časové linie. Přiznám se, že jsem jí fandila :). Nakonec vše dobře dopadlo a kafe (a Romulus) bylo zachráněno. Tleskala jsem, co mi ruce stačily. Jop, tohle se mi moc líbilo, konec bych prohlásila za kánon :). Ale líbilo se mi to nejen kvůli konci (ale ten mě prostě nadchl :)), divadlo samotné bylo moc pěkné :).

Někdy v průběhu dne jsem si od Tai koupila pár jejích věciček, jako vždy :). Nyní měla nově znak Obsidiánového řádu (ten mě nesměl chybět, však jsem jí s tím už nějakou dobu otravovala :) ... a mmch., díky nedávnému, ehm, rozhovoru se zde jen vybízí dodat - je to "Obsidiánového", ne žádného"Obsidiánského" (název od obsidiánu)) a nádherně udělaný znak Dominionu. Taky se teď zrovna dívám na hvězdnou bránu (kdybych zhasla, svítila by) a nedaleko ní další cardassianský znak do sbírky (protože těch není nikdy dost ;-)). Jen jsem tedy zapomenula na Doctor Who logo, ale tak to nespěchá, příště je taky čas :).

Následně byla beseda s odborníky ohledně ST v televizi. Jaké to bylo, je a bude. A snad se blýská na lepší časy.

Poté proběhlo představení Nany Visitor jako herečky. Přednáška zahrnovala povídání o jejím hereckém životě, doplněno to bylo i ukázkami. Zde mě zaujalo, že hrála též v jednom seriálu, soap opeře – Ryan’s Hope (mmch., kousek jsem viděla a nemyslím, že by to kdokoli z nás chtěl vidět :)), což je pro mě zajímavé z hlediska toho, že tam hrál i Andy Robinson (Elim Garak) a to snad i v tom samém období a když jsem si to před nějakým časem hledala, tak jsem narazila i na účast Kate Mulgrew (Kathryn Janeway), ale už ne na Nanu. Ok, to je jen osobní postřeh :).

Borgská královna umírá Potom byly Přijímačky na Hereckou fakultu Akademie Hvězdné flotily. To znělo hodně zajímavě. Anotace mě tedy trochu zastrašila a složení poroty mě taky moc klidu nepřineslo. Takže jsem žádné unáhlené první kroky (ani druhé, třetí..) nepodnikla a sledovala, jak si poradí ostatní. Z přijímaček se vyklubalo to, že si uchazeč měl vybrat ze tří kategorií (postava, věc či situace) a v rámci tohoto výběru mu čtyřčlenná porota už sama vybrala z možností, které měla k dispozici. Byly tam věci typu kapitánské křeslo či raketové boty nebo třeba Porthos. Moc se mi líbilo předvedení changelinga Pelekem. Předvedl totiž přeměnu z Vulkánce na člověka. Svlékl se do půli těla, sundal špičaté uši a poté prohlásil něco ve smyslu, že víc už se přeměnit nemůže :). Ale i já jsem našla odvahu a šla se ucházet o „místo ve třídě“. Původně jsem chtěla situaci, ale byla jsem přesvědčena o tom, že chci věc (Omi mě k tomu nabádal, to bude jistě zákeřné, ale já mám výzvy ráda, tak tedy sem s tím). Dostala jsem červí díru :). Měla jsem pár sekund, abych si to promyslela. Tak ano, dalo by se udělat jak se něco otvírá a zavírá, ale... to by bylo příliš netvůrčí. Rozhodla jsem se o ztvárnění celého procesu průletem červí díry. Takže nejprve lodičku, otevření červí díry, průlet, přidala jsem i nějaké Proroky a jednoho Siska, trochu mlčenlivého domlouvání a opět vyletění na druhé straně. Pojala jsem to tedy pantomimicky, i když jsem nemusela, ale nějak jsem si to ani neuvědomila (jako víc uchazečů). Podobné věci dělávám jen u hry Aktivity a u toho se u předvádění nemluví. Ale tak moc na škodu to evidentně nebylo, neb můj výkon se porotě evidentně velice líbil a vysloužila jsem si (jako jediná ;-)) postup už do druhého ročníku ;-). Jj, tyhle hry miluju :). A jako cenu jsem si vybrala DVD Khanův hněv. Supr :).

Libor Bouček a Kateřina Lojdová Dalším bodem programu byla diskuse s dabéry. Přišli dva Libor Bouček a Kateřina Lojdová. Pavel Soukup bohužel nemohl. Kateřina Lojdová mluvila v onom „novém ST“ Kirkovu matku a Libor Bouček Kirka. Oba byli docela zábavní, zvláště tedy Libor Bouček. Např. když vyprávěl, jak jako mladý letěl za Velkou louži kvůli Copperfieldovi, ale doma ve škole to musel omluvit chřipkou a pak mu ze spolužáků nikdo nechtěl věřit. Bavilo mě tedy zvláště, když mluvili o něčem JINÉM, než tom novém „ST filmu“. Jen tedy přišla v průběhu jedna krize. . Libor Bouček totiž položil takovou otázku do davu „Líbilo se vám to všem, co...?“ Jako vyzvat mě k odpovědi... už tak jsem nad projevy, že to museli všichni žrát, přivírala oči. Ale ZEPTAT SE?? V rámci uvědomění toho, že tam nejsem sama, jsem raději složila jsem hlavu do klína, zaťala pěsti a zuby a snažila se úpět co nejtišeji to šlo. Přeháním to s tím? Možná, ale prostě si nemůžu pomoci. Nenávidím ten film! (dodatečná poznámka autora – při finální kontrole reportu byl další text raději odebrán) Mno nic, teď se nadechnu, vydechnu... a půjdu dál..

Po dabérech měla být Oskar párty aneb udílení cen Zlatý tribl (dopr., už jsem zas u toho – jen vysvětlení, jednalo se o předávání cen různých kategorií toho „nového ST“). Tak tam jsem nešla. Tam byste mě nechtěli ;-). Přišla jsem tím tedy o (nejen) pěvecký výkon Littla s Rin, ale naštěstí někdo pořídil záznam, tak jsem se pak mohla podívat doma. Moc pěkné, to se musí nechat :). Každopádně místo tohoto jsem přijala pozvání od MontyJacka na čokoládu a šli jsme ještě s Jacobem do zdejších cukrovinek. Tam jsme si chvilku povídali. Pak zas zpět a hurá na onen kurz první pomoci.

Kterak zacházet s pacientem Tak už vím, kam bodat Vulkánce nebo Klingona, abych je zasáhla do srdce ;-). Ne, samozřejmě, abych je mohla oživit, chci říct ;-). Dostali jsme nějaká poučení o vnitřních orgánech různých ras a taky nákresy (ne, nepamatuju si, zda a kde má tribble játra :)). A pak hurá na praxi. Kdo se chtěl pokusit o odznáček, vybral si kartičku. Ta měla na jedné straně obrázek jednoho ST doktora a na druhé tři různá zranění a my měli určit, jak je postupně ošetřovat. Já měla kartičku Kostry, dobrá volba doktora :). Po tomto úkolu jsme od Molika dostali úkol, jak ji ošetřit v závislosti na tom, co říkala, že jí je a měli jsme to předvést přímo na ní. Omlouvám se za případné modřiny... ale přežila ;-). A třetí úkol bylo něco s lékárničkou. Nebudu jmenovat úkoly konkrétněji, jistě se ještě někde možnost odznáčku objeví :). Vše jsem zvládla, takže se klidně někdo z vás může v budoucnu spolehnout na mou péči :-) – ne, kecám, nezkoušejte to, pokud budete mít jen trochu na výběr ;-). Naštěstí jsem byla mezi první polovinou, pak už se začaly dělat slušné fronty.

Já se tedy odebrala do přízemí, abych si stačila koupit fotku na podpis a vyzvednout batoh ze šatny, kde jsem měla další důležité věci pro budoucí dění. Mmch., Urzovi se nelíbila na batohu moje placka devátého Doctora... :). A prudil s tím, že mi tam chybí placka Garaka (kterou jsem měla připnutou na sobě, protože jsem ji nechtěla nechávat jen tak na batohu). Hmm... :-). (Ok, už začínám mluvit z cesty... ono je právě půl čtvrté ráno :).)

Jana Musilová Takže dále. Po nějakém tom zdržení začala beseda s Janou Musilovou, dabérkou Kiry Nerys a také třeba Dany Scully. To bylo moc příjemné. Bohužel mám poněkud výpadky, co se témat týče. Ale na něco se vzpomenu. Třeba na to, jak nám vyprávěla, jak ji nějaká fanynka volala a vyjadřovala obavu a strach o to, aby neumřela (protože Dana zrovna trpěla v televizi rakovinou) :). A také nám zazpívala a opravdu moc hezky.

A poté již přišel hlavní host večera a to Nana Visitor. Nana byla skvělá. Hrozně příjemná, milá a usměvavá. A koukala jsem, že změnila účes, co jsem ji před tím rokem viděla :). Zpočátku se jí tedy podařilo nejen mě naprosto rozsekat – začala o tom, že tu koukala na řeku, ale nezdálo se jí, že by tu šel provozovat „submarine sex“, tedy o ponorkový sex, což byla narážka na minulý ročník, kde toto vzniklo a Nana toho využila. Naprosto úžasné :-D. Milá Nana Visitor Panel pak probíhal tak, že někdo položil otázku (česky či anglicky, bylo to vše překládáno) a Nana na ni odpovídala. Padalo spoustu otázek a padlo by jich ještě víc, kdyby byl čas. Některé otázky nebo podobné padly i na tom Fedconu, takže ne vše bylo pro mě nové. Nicméně to mi zas tak nevadilo, slyšet to znovu. A já si tam „zahojila“ ranku v mysli, kdy jsem si právě před tím cca rokem trochu vyčítala, že jsem se tehdy na nic nezeptala. Tak teď už ano :). A hned dvakrát :). První moje otázka byla, co byl její nejdivnější zážitek na conu. Prý byla na jednom větším conu a tam šlo podepisování jako na běžícím pásu. Dokonce jí prý říkali, že se na lidi nemusí dívat, což ona tedy odmítala. Takže podepisovala a podepisovala, až ji najednou přišlo pod ruce dítě. A nejdivnější věc byla, že ho podepsala :-D. Prý nevěděla, co dělat a lajna šla dál... To je naprosto nádherná historka :). Moje druhá otázka, to už bylo těsně před koncem, navázala na tu před ní, která zněla, co si myslí o Ferengi. Tam se rozpovídala o Maxu Grodénchikovi (Rom), že je dost nerozhodný a když jde s ním člověk na jídlo, tak to trvá dlouho, než si vybere. A že tedy Kira moc Ferengi nemusela. Mno a to bych samozřejmě nebyla já, abych na to nenavázala otázkou, co si myslí o Cardassianech. Já za to nemůžu, to se prostě vybízelo :) (a dle smíchu v sále si říkám, že to snad ode mne i někdo očekával :)). I když jsem doufala, jestli nezabrousí trošku dál, než k Dukatovi. Odpověď mě tedy nikterak nepřekvapila. Prý jsou děsiví a Marca s maskou (Dukata) moc nemusela, než ho viděla bez ní a zjistila, že je vlastně milej. Jinak bylo několik dotazů na jídlo a taky na to, kde žije. Dokonce se někdo ptal, zda už ji neotravují nějaká sousedovic zvířata (název si nepamatuju :)), což měla napsané na svém blogu a Nanu evidentně překvapilo a velice potěšilo, že čte někdo její blog, až si s dotyčným (resp. myslím dotyčnou) musela potřást rukou. Mluvila ještě o vztahu Kiry k Dukatovi a tvrdě ji bránila před tím, že by spolu oni dva mohli mít někdy vztah (k čemuž scénáristi chtěli přistoupit). Osobně s ní více než souhlasím. Sice miluju chvíle, kdy jsou spolu Dukat s Kirou na misi, ale neumím si představit, že by se Kira do Dukata zamilovala. Ne. Na tom se tedy shodnem :).

Nana Visitor Také říkala, že díky účinkování v ST pak potkala mnoho zajímavých lidí, fanoušků, dokonce Buzze Aldrina (wow!) a vzájemně se sobě podepsali :). Vyprávěla, jak si jednou při natáčení poranila záda a tak jeli k doktorovi. Nicméně stále měla na sobě make-up a když ji doktor spatřil, hrozně se vyděsil s výkřikem, co se jí to stalo s nosem :).

I zde mluvila o vztahu Odo/Kira a jak si to herci ani nepřáli. Nicméně prý za to byla pak ráda, protože to bylo dojímavé a líbilo se jí i vyznění konce.

Natáčení dílu Our Man Bashir (ten bondovský) si užívala, líbila se jí její role a její přízvuk. Tenhle díl se zdá mezi herci obecně oblíbený, při natáčení si užívali asi dost legrace :).

Říkala, že má ráda roli kapitána Janeway a že by si taky ráda zahrála kapitána. A povídala i o své roli v BSG. O Mary McDonnell prohlásila, že jí má tak ráda, že by případně dovolila, aby obě dvě byli kapitán Janeway :). A k tomu všemu ještě dostala dotaz, zda má ráda kafe – má :).

Pak dostala Nana malou přestávku a Omi zatím dával do davu otázky, aby se zbavil cen, co ještě celkově z conu zbyly. Mmch., to nezapomenu, Omi se schválně zeptal na Garakovo křestní jméno a když zazněla odpověď, samozřejmě blbě, protože to bylo blbě vyslovený :), tak cenu přesto vydal a vím naprosto přesně, že to udělal jen proto, aby si užíval na můj účet :). Mmch., výslovnost „Elim“ je špatně, Radku (já si tě pamatuju ;-)). Ty to víš, já to vim a příště si tě ozkoušim ;-). (Já vim, je to hrozný, jak ta Tar-ara furt reje ;-).)

Po chvíli nastalo podepisování. Pěkně stoleček a hurá do toho. Já si koupila ještě dva podpisy navíc. Na Fedconu bych si to nemohla jen tak dovolit, tady ano :). Rozhodla jsem se, že si nechám podepsat fotečku s Nanou právě z Fedconu, kde jsem se s ní vyfotila a pak ještě normální podpisovou fotku Nerys – jednak se mi ta fotka fakt líbila (hezčí, než tu, co už mám) a jednak... já jsem prostě detailista na správně napsané (nejen) moje jméno, takže to bylo taky proto, aby si „opravila“ chybku z Fedconu (prostě se píše malý „a“, no ;-)). A do třetice ještě na desky, které si nechávám podepisovat těmi pro mě nejzajímavějšími herci (nebo těmi, u kterých si to mohu dovolit).

První jsem Naně předložila onu společnou fotku s tím, že jsme se tedy již potkaly na Fedconu. Na to mi odpověděla, že prý se jí zdám povědomá. Tak tedy, gesto hezké, ale tohle jí opravdu nevěřím :). Tehdy jsem neudělala nic moc, čím by si mě mohla zapamatovat (čekání na to, jestli se objeví na podpis, si ona pamatovat nebude :)) a pochybuju, že by si mě mezi všemi těmi fanoušky pamatovala. Ale tak to jsem nijak nekomentovala :). Jak říkám, gesto hezké, ale jsem ráda, že takhle průhledné :). Po druhé fotce následovaly ony desky. Tam ji Samuel, co u ní seděl, vyzval, ať si prohlédne i přední stranu, kterou mám již zaplněnou podpisy. Řekla jsem jí, že je to jen pro ty ne. Na desky mi pak napsala krom podpisu ještě „Best to Tar-ara“ :).

Ovšem je mi líto, že jsem tak nějak poněkud pozapomenula na Janu Musilovou a když jsem si vzpomenula, bylo tak nějak již pozdě :/.

Nana a jáDalší čekání, až doběhne podpisování a začne focení, jsem strávila pokecem s různými lidmi. Mmch., musím říci, že na tomto conu se mi podařilo s leckým prohodit alespoň pár slov, což se ne vždy podaří a za což jsem velmi ráda :). Během čekání jsem mluvila s Klenotkou, kdy jsme se dohadovali o dalším Fedconu a také s Petroitem. S ním také o jednom conu, na který stále nevím, zda vyrazit a potom také o DS9, protože na to v tu dobu právě koukal. Velmi ráda jsem se o tomhle s ním bavila, už kvůli tomu, že on je někdo, kdo miluje SG (v jeho případě hlavně SG-1) stejně nebo podobně jako já. Takových lidí zas tak moc není, takže mě jeho názor na DS9 velice zajímal.

Focení pak probíhalo rychle, jako vždy. Poslední čas s Nanou. Trošku smutné, že už je konec. Když jsem se dostala na řadu, Nana mě pozdravila slovy „Tady jsi.“ Co na to říct. Takhle rychle. „Tady jsem.“ Zněla má odpověď :). Pak cvak a na rozloučení jsem ji popřála, ať se jí tu líbí.

Vypouštění lampionů Poté už jsme museli opustit budovu, takže jsem obešla lidi, abych se rozloučila, případně ještě vyfotila, co se dá. Skupina lidí ještě zůstala do úplného konce, který vyvrcholil pouštěním thajských létajících luceren. Tak tomu bylo i minulý rok a jsem ráda, že se to opakovalo. Opět jsem si taky jednu lucernu vypustila. Bylo to krásné, jak letěly noční oblohou. Několik světýlek ve tmě :). Prý tam byla i Nana, té jsem si ani nevšimla :). Tedy konec akce, ale ne konec dne, neb noc je ještě mladá, přátelé ;-).

Mno, mladá byla, ale taky pěkná mrcha. S Tai jsme se rozhodly, že se připojíme ke skupině, co mířila do centra Prahy do nějaké hospody. Ale nechtěly jsme jet v kostýmech a než jsme se převlékly, ostatní ujeli. Ne, že bych jim to měla tak za zlé, bus jezdil jednou za hodinu, jak jsme se posléze dozvěděly. Co už bylo horší, bylo to, že když jsme přišly na stanici, tak v řádu byl ten bus zapsaný i jako poslední. Milé. Po chvilkovém postávání a krčení rameny, co teď, však přece ještě jeden přijel (buď vlivem řádu z předchozího dne nebo posunutí busů v dopravě na poslední metro). Takže jsme se dostaly na metro. Ale nezdál se mi Taiin lístek, měl nějak malou hodnotu. A během vyzjišťování platnosti, jsme slyšely, jak odjíždí nějaké metro. „Ha, to by byla sranda, kdyby bylo poslední... moment!“ Od pána v budce jsem vyzjistila, že skutečně poslední bylo. Naštěstí se po chvíli dalšího krčení ramen (a teď ani nebylo, jak se vrátit) vynořila alternativa v nějakém busu, který jel tam, kam jsme potřebovaly. A opravdu jel :). Na místě jsme zavolaly Praotce, aby si pro nás došel. Dodnes nechápu, jak mohl urazit vzdálenost od hospody k zastávce v takovém čase. Samotný warp by čučel. A mmch., stíhání Praotce we warpu taky není taková sranda, když jste na druhé straně silnice a cíl nereaguje na volání :). Ale nakonec vše dobře dopadlo a my dorazili do hospody. A někdy k ránu pak zpátky do ubytování, kde čekala postýlka. Aspoň na pár hodin. Samozřejmě poté, co se neznámý tvor přes půl hodiny vyžíval ve sprše v koupelně. Měla jsem chuť ho odtamtud vykopat. Kdo se sakra sprchuje ve čtyři nebo pět (nebo kolik to bylo) ráno?

Ráno jsem se rozloučila s Tai a s Pomerančem, Klenotkou a Saavik jsme odjeli na promítání Cesty domů, která byla takové završení CzechTREKu. Byla v kině Atlas. Někde u Florence. To bylo také takové vtipné. Nikdo jsme se pořádně nepodíval, kde to má přesně být. Takže jsme hledali a hledali... ještě, že jsme přijeli o dost dřív. Během vzdalování se od Florence jsem nabývala větší a větší nejistoty, ale jelikož o sobě vím, jak hrozný orientační smysl mám, tak jsem se raději nechala vést. Zlom přišel, když jsme dorazili k Prašné bráně. Tohle už je vážně příliš :). Sáhla jsem už po mobilu a zavolala Praotci i přes to, že jsem ho nechtěla budit, což se pravděpodobně i stalo. Nicméně nás nasměroval, takže jsme se vraceli zpět. Kousek před Florence nás praštil do očí nápis Atlas, který jsme prve neviděli, protože jsme k němu byli zády. Milé :). Ale tak, ještě nějaký čas zbyl, tak jsme se šli najíst do McDonalda a tam potkali i Saphiru a spol.

Kdeže to ten tribble má? Před samotným filmem bylo ještě předvádění první pomoci, opět Molikem (ale odznáčky už se neplnily :)) spolu s dobrovolníky a nedobrovolníky. A pak už začal film. Díky nočnímu výletu jsem tedy měla jednu krizi, ale neusnula jsem (to by byla ostuda, že, u takovýho pěknýho filmu :)). U titulků jsem ale zjevně zmeškala všechny přítomné „kryty“ :). Po filmu se pak část lidí rozprchla a část šla ještě na chvilku posedět (a pojíst), než jsme se též odebrali na cestu k domovu.



Podpis od Nany CzechTREK se imo velmi vydařil, jako vždy :). Děkuji Annie, která mi přinesla něco jídla, takže jsem v tom nabitém programu nepadla :). Děkuji všem za popovídání a samozřejmě taky za program. Trošku mě mrzí, že jsem neochutnala ty zajímavě nazvané koktejly (myslela jsem, že jsou alkoholické). Tak snad někdy příště :). A ještě chválím znělky, které měly místo vždy na počátku nějakého pořadu. A omlouvám se za rejpání, ale nemůžu si pomoct ;-)... jinak jsem ale přátelská a dobrosrdečná osoba ;-) :-). Takže CzechTREku zdar a uvidíme se zas příště :-).



Odkazy na fotky na stažení a na fotogalerii k prohlédnutí plus pár videí na mých stránkách.

(pokud by se vám zobrazil neaktualizovaný web, zmačkněte Ctrl+F5)



Tar-ara Istandil