FÓRUM SGA
KoprCon 2010 by Tar-ara Istandil
KoprCon 2010 by Tar-ara Istandil
(Kopřivnice 26. – 28. 11. 2010)


Borgská krychle Koprcon, pro mě akce odehrávající se na dálném Východě, mě velmi potěšil již minulým ročníkem, na kterém jsem měla tu čest být tehdy poprvé, takže tento rok jsem si také nemohla nechat ujít. Měla jsem štěstí, že i tentokrát jsem se mohla s někým svést. Mé díky Johnakovi, bez něj by to byla mnohem horší cesta.



Pátek

V dopoledních hodinách byl odjezd z Prahy. Krom řidiče a mě jeli ještě Samael a Praotec Trekkie. Cesta to byla dlouhá, ale my si ji ukracovali různými rozhovory. Například jsem se dozvěděla jednu (no, pro mě jo :)) podstatnou informaci. A sice, že ensign není praporčík, ale podporučík. Žádný červeně odděný praporčík neexistuje. Další věc, za kterou mohu poděkovat dabingu (že jsem hnidopich? – JSEM ;-)... neberte mě špatně, jsem ráda, že je dabing... jen kdyby byl trochu „jinak“ :)).

Cestou jsme se zastavili na jídle a Johnak nás vyzpovídal ohledně našich sci-fistických choutek pro nějakou svou práci. Dobrá, opravdu nemám na Praotce, který na cony začal jezdit v době, kdy jsem se narodila :).

ČajovnaDorazili jsme na začátek, mnoho lidu ještě chodbami neproudilo a např. trekovská místnost se ještě připravovala. Zabydleli jsme se a hurá na průzkum okolí. Skončila jsem, jak jinak, v čajovně. Mmch., čajovna sloužila po většinu času conu jako mé primární stravování. Po napadnutí sobotního sněhu se mi s letními botkami a zvýšenou nechutí k zimě (když si vzpomenu na minulý rok, kdy jsem mohla být venku v podzimní bundě...hmm...) ven opravdu nechtělo (navíc do napráskaných hospod), takže jsem se stravovala uvnitř. A jelikož něco jako bufet moc nefungovalo (tak jednu bagetu jsem ulovila), primární jídlo byl štrůdl, který se v čajovně jako jediné jídlo, nepočítaje sušenky, dal zakoupit. Ale byl dobrý, což o to :). Do čajovny přišel pak i Praotec, se kterým jsem prodiskutovala další úskalí dabingu.

Pak jsem šla o místnost dále, kde začínaly Star Wars hry druhé poloviny 90. let. Hry jako Dark Forces nebo Shadows of the Empire. Onu druhou jmenovanou hru si dokonce mohl dobrovolník i zahrát. Pěkně postřílet pár AT-ST či AT-AT :).

Po programu jsem změnila místnost se zaměřením Star, jen místo Wars na Trek. Byly tam nějaké známé tváře a již hotová výstavka Trek věcí. A na stole ještě ležela borgská krychle sestrojená z pevných desek počítačů :). O něco později začalo zahájení linie Trekken, které uváděl Korax. Poté přešel na přednášku o Voyageru. Voyageru byl vůbec věnován letošní Trekken, neboť je tomu 15 let, kdy diváci prvně uzřeli, jak se tato loď ztrácí v Delta kvadrantu. Tedy co, jak, s čím, kde apod. Hezká přednáška. Na konci nám ještě Korax spolu s Pelekem i zapěli.

Zahájení KoprconuOpět jsem změnila místnost na další zahájení, tentokrát Koprconu jako takového, které probíhalo na SW linii. Poněkud se opozdilo, ale ještě v rámci dobrých vztahů :). Zahajoval Dam, podporován svým... bohové, jak byl ten titul... nutričním důstojníkem? (nebo tak nějak :)). A pak jsem zas rychle odběhla zpět na Trekken, kde již běžela přednáška od Wesleyho o Anomálicích Deltakvadrantu. Sice jsem stihla jen polovinu, ale byla to zajímavá polovina. Wesley vždycky vzal nějakou anomálii, kterou Voyager na své cestě potkal a seznámil nás s tím kdy to bylo, co to bylo, co to dělalo a jaké to mělo případné následky. Moc pěkně zpracované.

Pak jsem zamířila do čajovny na jídlo. Čajovna byl takový meeting point, takže o zábavu bylo postaráno. Jen tedy zpětně lituji, že jsem nezamířila i na Wii a konkrétně právě na tamní hru se světelnými meči. To jsem si zkusila pouze jedinkrát před rokem a byla jsem unešena. Nejen, že se může bojovat, ale i používat Síla :). Pekelně z toho tedy bolí ruka, ale stojí to za to :). Mno, bohužel jsem si to blbě rozvrhla a když jsem pak v průběhu conu byla „volná“, tak probíhal turnaj nebo to už bylo zavřené. To mě jediné hrozně mrzí.

Co s dvěma světelnými meči :)Se světelnými meči jsem si alespoň trošku zablbla na chodbě, kdy jsem si od jednoho a posléze druhého rytíře Jedi zapůjčila jejich zbraně. Ale tedy bojovat raději ne, ta sranda moc stojí :). A ještě jsem si tedy vyfotila různé pózy rytířů a to i za tmy (meče...svítí ;-)). V nočních hodinách jsem se pak pohybovala v různých kecacích skupinkách, až nakonec skončila na chodbě právě v jedné kecací skupince, kde jsme probírali taky lecco. Takhle to končí vždy :). Mmch., dozvěděla jsem se, že Praotec pojmenoval svého mazlíčka ve WoWku tím jazykem, ze kterého pochází i mé jméno :).



Sobota

Kam se vydal VoyagerRáno jsem se donutila vstát už někdy před desátou, takže jsem stihla ještě slušnou část Wesleyho Cesty USS Voyageru. Opět pěkně podaná přednáška spolu s mapy z cesty.

Další byla klingonština. Bylo to o řeči jako takové, spojené s kulturou, kde s právě řeč projevuje. Klingonská opera nás tedy neminula (upřímně, už jsem tu ukázku té nové opery slyšela podruhé a pokud ji uslyším i potřetí, začnu se chovat jako Klingon :)). Ovšem velmi mě zaujalo to, že regulérní psychiatrická léčebna hledá zaměstnance, co mluví plynně klingonsky, protože mají pacienty, kteří jinak mluvit odmítají :). Tomu říkám praktické využití :-).

Po pauze na oběd přišly na řadu Hry bez nezjazší hranice. Vzala jsem si ponaučení z minulého roku a rychle se přihlásila za soutěžícího. Tentokrát byly pouze čtyři soutěžící. První část byly otázky. Hmm... to bylo... jak to říct a nebýt sprostá, aby to bylo náležitě úderné... bylo to opravdu, OPRAVDU těžké :). Naštěstí jsem nevalila oči nad otázkama jen já, ale všichni :). Ne, vážně si nevzpomínám, co pronesla Janeway mezi řečí v jedné epizodě nebo jaká je na jednom místě vlhkost vzduchu a teplota s přesností na nula nula skoro nic :). Byly to docela úzce specializované otázky. Dobře, kdyby to bylo... třeba o Cardassianech, ale nebylo :). Dala jsem jednu otázku a byla jsem ráda (díky, Lewisi Zimmermane :)). To mě ale zajistilo postup. Pak následovala má oblíbená pantomima :). Miluju pantomimu a mám ráda výzvy. I když tedy minuta na předvedení opravdu není mnoho. Hádání obstarávali diváci. A díky bohům za Xyll, protože ta hádala skvěle :). Mezi mé výrazy patřilo např. Armus. Nebo Kobayashi Maru. A ne, kašlu na nějaký jablko, to neexistuje. Ukázala jsem to pěkně po staru a úspěšně. Ano, s jabkem by to bylo snažší, ale mám svou hrdost ;-). Tekutý prostor taky nebyl med, ale Xyll opět bodovala :). Ještě s jedním soutěžícím jsme byli nastejno (nedala jsem dylithiový krystal), ale pantomimou nás nešlo moc rozčísnout. Tady přišly na řadu otázky a to z publika, což tedy nebylo moc košér. Snažila jsem se odpovědět pro jistotu na vše, co jsem zaslechla (protože kdo zaváhá a místo toho se zeptá „a to je do soutěže?“, tak má smůlu, to už jsem u sebe zažila). A postoupila jsem. Třetí a poslední kolo bylo o hádání, co je na obrázku. Vždycky části nějaké postavy, takže kus oka apod. Tam už jsem byla postupem času tak zblblá, že jsem hádala blbosti. Tak to jsem nedala. Ale skončila jsem druhá a jelikož si vítěz Laiv vybral panenku (kdo to byl, Kirk?), tak na mě zbylo to, co se mi líbilo víc (tedy panenka pěkná, ale pro to DVD budu mít lepší využití... navíc na conu jsou všechny zmenšeniny různých postav v neustálém ohrožení a já bych nerada, aby mi v nestřežené chvíli někdo tu postavičku... s ní udělal něco, co dělá Torhwood nebo podobní ;-)) a sice DVD ST filmu (ještě byla možnost knížka, ale tu už jsem měla). Takže plně spokojená a hlavně ta pantomima byla super sranda :).

Mirek zachránceV čajovně se mi podařilo natrefit na Mirka, který se zrovna vrátil ještě s teplou pizzou a o kterou se se mnou i podělil. Hawai, tu mám nejraději (a skoro jedinně :)). Mé veliké díky :). Mňam :).

Původně jsem pak chtěla zamířit opět na Trekken, ale v jiné místnosti byla přednáška o Zdeňkovi Burianovi, což je můj asi nejoblíbenější ilustrátor. Kniha o pravěku s obrázky od něj mi otevřela obzory a jeho ilustrace k Tarzanovi patří k mým nejmilovanějším. Doma mám ještě původní sešity, co kdysi vycházely místo knih, právě s těmito ilustracemi. Přednáška byla o jeho životě, od dětství až po stáří, o technikách, vrcholech i pádech. Bylo to zajímavé. Chtěla jsem udělat kompromis a v polovině odejít, ale to prostě nešlo. Byl se mnou ještě Aiwendill, který vše (nejen zde) pečlivě zaznamenával.

Další přednáška, již na Trekkenu, byla o Voyageru v digitálním světě, tedy o různých hrách. Nejen tedy hrách klasických, ale i těch „prohlížecích“, kdy se procházíte po můstku a poklepáváte si na různá tlačítka, která třeba spustí autodestrukci lodi :). Pak jsem opět skončila v čajovně, kde jsem se bavila přátelským lovem Vally :) (ona před tím přátelsky provokovala ;-)).

Komunikátor v jablíčkuVečeře s Neelixem a Leolou. Mno, ta leola nezní moc vábně, ale ta večeře jo. Dala jsem malý vstupní poplatek a slušně se nadlábla. A to ne ledasčeho. Obvzláště dobré byly andorianí jednohubky. Tedy ne, že bych ty chudáčky chtěla likvidovat, ale ty jejich antény byly tak strašně chutné... :). Shlédli jsme i umělce v akci aneb vydlabávání vzorů do různého ovoce. Nejprve květina do jablka a poté rovnou voyagerovský typ komunikátoru, kde seděl vzorem Praotec (má ho na uniformě ;-)). Mmch., když jsem viděla to vydlabávací nářadí, připomenulo mi to Dextera... i když ten to má chudší a používá nástroje kapánek jinak :).

Pak se zábava rozdělila. Část lidí si kecala u stolečku, část hádala otázky, které jim pokládal Korax. Otázky se často týkaly věcem z dabingu, v čemž já tedy moc velké znalosti nemám. Zamířila jsem k výstavce a zapůjčila si knihu ST RPG systému, průvodce hrou a začala si listovat. Prý to Korax koupil před x lety na Václaváku!!?? Tahle mrcha se špatně shání (i když řekněme, že nedlouho po této prolistovávací zkušenosti, už nemusím jen vzpomínat ;-)). Sice tedy bohužel pochybuji, že bych si to kdy zahrála (stačí kouknout na to, jak bídně jsem na tom v posledních letech i jen s DrD), ale zajímavé je to už z principu. Přirozené nutkání mě zavelelo nalistovat nejprve herní mechanismy u rasy Cardassianů. Tedy nevím, jak bych takového Cardassiana hrála (protože, ač je miluju, intriky apod. nejsou můj šálek čaje :)), ale dospěla jsem k názoru, že bych se s tím holt nějak poprala :). Prolistovala jsem i ostatní rasy a následně i celou knihu. Hmm, mňam...

Knihu jsem doprolistovala akorát na Redshirt, což byla další přednáška. Korax se s námi podělil o nějaké podrobné statistiky, které říkají, jak pravděpodobná je úmrtnost a při jaké příležitosti. Je to hodně :). Tedy, u červených triček. Pokud chcete uchovat červená trika, nechte Kirka zastavit u přátelské planety s výhradně ženskou populací :).

Přednáška byla tedy hodně krátká, takže pak přišlo doplnění času a to přednáška o dabingu. To bylo hezké. Zvláště ty ukázky, kdy Janeway zkouší místo warpu cestu časem, důstojníci se baví o rajských jablíčkách a na DS9 zkouší ve vesmíru naviják :).

Solátko v perníčku A pak nastal vrchol večera – galavečer. Nejprve proběhlo vyhlášení vítězů ve výtvarném happeningu, který probíhal dopoledne. Jednalo se o zhotovování masek. Bylo tam pár opravdu zajímavých nápadů. A ještě se pokřtil nový SW omnibus komix.

A samozřejmě divadlo. Byli jsme varováni, že bude dlouhé. Bylo ještě delší, než jsem myslela. Ale bylo naprosto úžasné, to tedy rozhodně :). Byla to vlastně původní trilogie SW převyprávěná pohádkovým způsobem. Tedy ne princezna Leia, ale Leontýnka (určitě si vzpomínáte, z čeho jméno pochází :)), Luke nesl příjmení Ponebichodič (to je výborný :-D) a byl tam i hajný jménem Solátko. Uff :-D. Imo bravurně převedený děj do ryze pohádkovského světa (s jedinou úmyslnou vyjímkou :)). Stylem tak, že herci hráli na jevišti, ale text četl jediný člověk (s mikrofonem, takže jsme slyšeli i vzadu :)). Imo to tak i bylo lepší, než kdyby to mluvili herci. Ti zase krásně předváděli, jak slova říkají a jak se chovají vzhledem k událostem. Tuhle pohádku vyprávět dítěti, tak ji zbaští i s navijákem a pak, až povyroste, se bude divit, co mu ta trilogie SW tolik připomíná :-D. Solátko zapečený do perníku mluví samo za sebe. Vážně, jedno z vůbec nejlepších divadel, co jsem kdy viděla, profesionální počítaje, protože tady jsem se královsky bavila. Vlastně by mi ani vůbec nevadilo, že to bylo opravdu tak dlouhé, kdyby tam nebyla taková kosa. To jsem tedy musela odběhnout pro nějaké věci (ne, že by mi moc pomohly) a zmeškala jsem tak cca 2 jistě skvělé minuty. Divadlo narušila ještě příhoda s pódiem, které se pod herci v jednu chvíli propadlo. Odnesla to Padménina noha, ale naštěstí zůstala Leontýnka až do konce. Prostě paráda, ÚŽASNÉ A SKVĚLÉ. Doufám, že to někde bude ještě možnost shlédnout. Vážně super :).

Večer byl pak ve znamení ananasu, tancování, povídání a všelijakého blbnutí. Dozvěděla jsem se, že i zapřísáhlí starwarsáci nemusí znát knižní kánon (tak to by byla i pro mě naděje :)) a v nočních hodinách jsme pak s kecací skupinkou probírali vše možné. O tom, jak scifistům funguje mozek a co upřednostňuje, co takový scifista hledá a jaký je. Také o rpg hrách, co hrát a jak. A další věci :). To jsme tedy probírali do ranních hodin.




Neděle

O to větší překvapení, jak relativně brzy jsem se dokázala vyhrabat ze spacáku. Mozek asi ještě nenajel do hlubší fáze snění. Navíc mě popohánělo vědomí, že jestli si to Wii nezahraju teď, tak až možná za další rok. Sbalila jsem se a mazala k tomu Wii. Marně, už tam nebylo. Vynadala jsem si a zašla do čajovny.Tam jsem se připojila do skupinky, která právě projednávala matematické vtipy. Nejlepší bylo imo (a tedy to, co jsem neznala) krácení sin x/n. Výsledek je samozřejmě šest :-D (to mi ještě najela asociace s BSG, to už by byl matematicko-scifistický, ale to je vedlejší). V čajce jsem se tak postupně loučila s lidmi až pak došlo i na mně a já se rozloučila s prostory Koprconu.

Cesta zpět probíhala dobře. I když už od probuzení jsem měla nepříjemný pocit v krku a v autě jsem cítila, že to tím nebude končit. Cestou jsme se stavili na jídlo a dojeli v pořádku do Prahy. Odtamtud jsem dorazila domů, kde jsem se smířila s tím, že příští den jdu k doktorovi pro neschopenku.



Dino Dam s Kirkem v tlaměCon byl ale skvělý, užila jsem si ho. Děkuju za puštění topení ve spacích prostorách. Škoda jen, že ty chodby a zejména pak prostory galavečeru, se vytopit moc nedají. Bylo mi tu ale tepleji, jak na FFS (i když odtamtud jsem si vira neodnesla, ale možná jsem to spíš od někoho chytla). Každopádně musím znovu zapět ódu na úžasné divadlo, moc a moc se povedlo. Moc se mi líbila linie Trekkenu, zajímavý a zábavný program. Ale tak nemohu si stěžovat na jakoukoli přednášku, na které jsem byla. Jen to Wii, mno, snad budu příště chytřejší :). KoprConu zdar a nazdar :).



Odkazy na fotky na stažení a na fotogalerii k prohlédnutí na mých stránkách.

(pokud by se vám zobrazil neaktualizovaný web, zmačkněte Ctrl+F5)



Tar-ara Istandil